Kebule korková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kebule korková

Kebule korková (Anamirta cocculus)
Kebule korková (Anamirta cocculus)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rodopsida)
Řád: mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď: lunoplodovité (Menispermaceae)
Rod: kebule (Anamirta)
Binomické jméno
Anamirta cocculus
(L.) Robert Wight & George A. Walker-Arnott, 1834

Kebule korková (Anamirta cocculus, synonymum Cocculus suberosus), známá též jako chebule, je keřovitá liána, jediný druh rodu Anamirta. Roste v Asii. Plody a kůra obsahují omamné látky užívané při lovu ryb a v lékařství.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kebule korková je původní ve východní Indii, roste i na přilehlých ostrovech a dále v Malajsii a jižním Vietnamu. Obývá skalnatá pobřeží, kde se pne po útesech nebo další vegetaci.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kebule korková je mohutný popínavý keř až liána, která se pne po skalnatých útesech nebo využívá oporu vzrostlých stromů a přitom dosahuje značné výšky. Stonek je až 10 cm silný. Kůra je výrazně zvrásněná, šedá. Listy jsou velké, střídavé, řapíkaté, jednoduché, srdčité, celokrajné. Květy jsou jednopohlavní, okvětí je rozlišené na kalich a korunu, kališní lístky v počtu 6, ve dvou kruzích. Jsou bílé až krémové, sestavené do složených hroznů. Prašníkové květy obsahují velký počet jednobratrých tyčinek. Plody jsou drobné, asi 1 cm velké, červenavé až hnědavé, na povrchu mírně svraskalé peckovice. Semena mají ledvinitý až měsíčkovitý tvar.

Semena obsahují toxické sesquiterpenoidní laktony tutinanolidy (pikrotoxiny). Součástí je jedovatý pikrotin neboli pikrotoxin (C12H1O5), latinsky cocculin. Je silně hořký a omamný. Je účinný zejména pro ryby a drobné ptactvo. Skořápka obsahuje terciární alkaloidy menispermin a paramenispermin. Stonky a kořeny obsahují alkaloidy berberin, palmatin, magnoflorin a columbamin.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Sušené plody
Řez plodem

Plody známé jako kebule jsou tradičně domorodci používány k lovu ryb. Peckovice naházené do vody ryby pozřou a pak je možné je omámené pochytat. Tento způsob lovu ryb na kebuli byl přenesen i do Evropy, ale zde byl záhy zákonem zakázán.V Českých zemích je tento způsob rybolovu doložen od 16. století až do poloviny 20. stol., kdy přestala být volně dostupná. Z kůry se připravuje v jihovýchodní Asii šípový jed k lovu drobného ptactva.

Od 16. století se používaly dovezené sušené peckovice ( fructus cocculi, cocculi indici ) v evropském lékařství. Rozemleté s přidávaly do mastí na vši. Používaly se i při horečkách.

Pro výraznou hořkou chuť jimi někteří angličtí sládci pančovali těžká piva, což zmiňuje též Charles Dickens.

Dřevo se používá v řezbářství, nebo jako topivo.

Příbuzným druhem používaným v lékařství pro léčivý kořen je kebule dlanitá (Jateorhiza palmata) pocházející z Východní Afriky a rozšířená i v Asii. Kebule srdčitá (Tinospora cordifolia) z Indie se dováží v čajích guduchi, který má široké použití v tradiční indické medicíně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anamirta cocculus na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Valíček P.: Užitkové rostliny tropů a subtropů, Academia, Praha, 1989, ISBN 80-200-0000-3
  • Polívka Fr.: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí, Nakladatelství R. Prombergra, Olomouc, 1908

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]