Kounicovy koleje
Kounicovy či Kaunicovy studentské koleje v Brně-Žabovřeskách provází pohnutá historie, která se netýká jen záležitostí kolem ubytování a společenského života studentů, ale i hrozivého využití německými okupanty za druhé světové války.
Obsah |
Vznik kolejí a historie do uzavření českých vysokých škol[editovat]
V 60. letech 19. století začal boj o obnovení univerzity v městě Brně. Snahou českých vlastenců v čele s Tomášem Garriguem Masarykem bylo vybudování české vysoké školy v Brně. Tlaky na její zřízení zesílily v roce 1885, myšlenka se dostala i do vídeňského parlamentu. Proti zřízení nové české vysoké školy se však postavili brněnští a moravští Němci. Od 1. října roku 1905 se v Brně konal sjezd Němců, zvaný Volkstag, který se problémem české univerzity v Brně zabýval. Ve stejný den svolala kvůli tomuto problému česká Národní rada do Brna shromáždění. Došlo k potyčkám, na podnět Němců byla povolána policie a v ulicích Brna zasahovalo vojsko. Při jeho zásahu byl zabit český dělník František Pavlík z Ořechova. Kvůli odporu Němců se univerzitu v Brně za Rakouska-Uherska nepodařilo zřídit.
12. května 1908 daroval český vlastenec Václav Robert Kounic svůj dům v Brně číslo 617 pro účely ubytování českých studentů a zřídil nadaci pro výstavbu studentských kolejí.[1] K jejich výstavbě však došlo až po 1. světové válce v samostatném Československu v roce 1922. První studenti se do kolejí nastěhovali 5. listopadu 1923.[1] Koleje sloužily svému účelu až do 17. listopadu 1939, kdy byly přepadeny příslušníky Gestapa a jednotkami SS. Do koncentračního tábora Sachsenhausen bylo odvlečeno 173 studentů, zbytek nájemníků se musel odstěhovat.[2]
Věznice německého gestapa a popraviště[editovat]
Počátkem roku 1940 začaly být Kounicovy koleje využívány jako věznice, kterou během války prošlo několik desítek tisíc českých vlastenců, odbojářů a vysokoškolských učitelů. Ti pak byli ve většině případů deportování do německých koncentračních táborů, v menší míře byli popravováni přímo ve věznici. Popravovalo se zastřelením, oběšením nebo se vraždilo ranou z pistole do týla. Mnozí vězni byli před popravou či deportací do koncentračního tábora krutě mučeni, někteří spáchali raději sebevraždu. Popravy v Kounicových kolejích byly veřejné a v hojném počtu byly navštěvovány brněnskými Němci.[3] Na jejich sledování byly prodávány vstupenky za tři marky.[4][5] V publiku přitom převažoval podíl německých žen. I během exekucí se ozýval smích a mnozí se netajili radostí, že jsou „české potvory a bestie“ zabíjeny, či povzdechem, že „dnes jich bylo nějak málo.“[3] Těla popravených byla spalována a jejich popel nacističtí prominenti používali k hnojení svých zahrad.[4] Celkem zde bylo popraveno okolo 800 osob[6]. Někdy se udává i počet 1300[7] obětí.
Využití po druhé světové válce[editovat]
V současné době slouží budova ubytování studentů, na památku německého nacistického teroru a zvěrstev se zde nachází historická expozice. Jako připomínka těchto tragických událostí byl na místě bývalého popraviště umístěn bronzový reliéf Vlastenec a v parku vznikl Památník vítězství nad fašismem – obložený pylon. Roku 1978 byly koleje prohlášeny za národní kulturní památku.
Literatura[editovat]
- Zbyněk Válka, Brno pod hákovým křížem, Votobia s. r. o. , 2004
- Vlastivěda moravská – Svobodný stát a okupace, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004
Reference[editovat]
- ↑ a b http://www.kam.vutbr.cz/?p=hici
- ↑ http://www.zasvobodu.cz/clanek.php?c=101
- ↑ a b Zbyněk Válka, Brno pod hákovým křížem, Votobia, 2004, str. 71
- ↑ a b http://www.zasvobodu.cz/clanek.php?c=305
- ↑ http://www.moskyt.net/view.php?nazevclanku=nase-sibenice-16-novodobe-veseni&cisloclanku=2008070001
- ↑ http://www.fronta.cz/dotaz/popraviste-v-protektoratu-cechy-a-morava
- ↑ http://www.krasnecesko.cz/lokality/24447-kounicovy-koleje-brno-historicka-budova.html
