Katedrála svatého Patrika (Dublin)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dublinská katedrála svatého Patrika

Katedrála svatého Patrika v Dublinu, založená v roce 1191, je větší ze dvou dublinských katedrál a je největším kostelem v Irsku.

Normané vybudovali v roce 1191 kamenný kostel na místě, které bylo spjato s pramenem, kde svatý Patrik křtil konvertity. Na počátku 13. století byl kostel přebudován do dnešní podoby, pouze v roce 1370 nechal po požáru přebudovat západní věž arcibiskup Minot a v roce 1749 byla přidána hlavní věž. Při renovaci v roce 1864 byly přistavěny obloukové pilíře. V roce 1649 ji Oliver Cromwell při svém tažení Irskem přeměnil na konírnu. V letech 17131745 byl děkanem Jonathan Swift.

V severní uličce se nachází socha sv. Patrika od Melanie Le Brocquy.

V jižním transeptu (boční lodi) jsou dvě keltské kamenné desky ze 7. a 10. století a památník arcibiskupa jménem Narcissus Marsh, který v roce 1701 založil první veřejnou knihovnu v Irsku (hned za katedrálou). Obsahuje arcibiskupovu sbírku knih a stále je využívána k původnímu účelu a v současnosti čítá asi 25 000 svazků z doby před 18. stoletím

Půdorys katedrály v 18. století

V jižní uličce se nacházejí předměty připomínající spisovatele, satirika a děkana katedrály Jonathana Swifta, včetně jeho epitafu, busty a posmrtné masky. Dále zde uvidíme výběr z jeho děl, pergamen s oceněním za zásluhy o „Svobodu města Dublin“, patent královny Anny, kterým ho jmenovala děkanem katedrály.

V jihozápadní části lodi (přímo proti současnému vchodu) se nachází hrob Jonathana Swifta a jeho přítelkyně Stelly (Esther Johnson).

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu článku nabízí Wikimedia Commons