Katedrála svatého Martina (Spišská Kapitula)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katedrála svatého Martina (Spišská Kapitula)
Szepesváralja - Castle.jpg

Celkový pohled na katedrálu

Místo
stát SlovenskoSlovensko Slovensko
kraj Prešovský kraj
obec Spišská Kapitula
zeměpisné souřadnice 49°0′1,75″ s. š., 20°44′26,82″ v. d.
Katedrála svatého Martina (Spišská Kapitula)
Fire.svg
Katedrála svatého Martina (Spišská Kapitula)
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
Architektonický popis
výstavba 13. století–15. století
Specifikace
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Katedrála svatého Martina je románsko-gotická katedrála na Slovensku v Spišské Kapitule postavená v první třetině 13. století jako trojlodní románská pseudobazilika s jednou příčnou lodí.

Kostel během své existence procházel stavebními úpravami. Rozsah stavebních prací z 15. století lze pozorovat i dnes, tehdy kostel nabyl svůj současný vzhled. V roce 1478 bylo při posvěcení kostela posvěceno i všech jedenáct oltářů.[1]

V souvislosti se vznikem biskupství v roce 1776 kostel prošel stavebními úpravami, které zanechaly významnou stopu na interiéru.

V roce 2003 byly v katedrále uloženy ostatky biskupa Jána Vojtaššáka.

Katedrála je zapsána v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Biskupská katedrála je ústřední budovou Spišské Kapituly. Jde o památku, v níž se snoubí románský sloh s pozdní gotikou. Byla postavena v pozdně románském slohu v letech 12451273 na místě staršího kostela z 12. století.

Stavbu katedrály lze zařadit do tří hlavních stavebních fází, i navenek dobře viditelných v architektuře stavby. První fází byla románská bazilika, kterou začali stavět v první polovině 13. století. Vnitřní prostor sestával ze tří lodí s různou výškou, ale se stejnou šířkou jednotlivých lodí, přičemž střední loď byla dvojnásobně vyšší a měla bazilikální osvětlení. Každá loď měla dvě klenbová pole a byla ukončena polokruhovou apsidou. K zadní části chrámu přiléhá empora a západnímu průčelí dominují dvě románské věže. Přízemí empory má masivní románské křížové klenby spočívající na bohatě tvarovaných románských sloupech. Nad přízemím je samotná empora s chórem. Z románské stavby se zachovala severní stěna se vstupním portálem a úzkým oknem, a část východní zdi s románským vítězným obloukem. Západní románský portál byl obnoven v neorománském stylu v 19. století. Stavba románské baziliky byla dokončena v roce 1273, kdy byla postavena druhá věž.

Po dvou stech letech už bazilika nestačila svou velikostí zvýšenému počtu věřících a byla značně zchátralá. V roce 1433 byl kostel dokonce poškozen a proto v roce 1462 začala jeho přestavba pod vedením Jána Stocka. Po jeho úmrtí v roce 1464 vedl stavbu nový spišský probošt Caspar Beck. V tomto období byl postaven nový gotický presbytář a boční lodě byly zvýšeny na úroveň hlavní lodi, čímž se z původní baziliky stal trojlodní kostel. Boční lodě dostaly hvězdicovou klenbu. V roce 1478 byl kostel slavnostně vysvěcen. O dokončení v roce 1497 vypovídá svorník severní klenby s erbem probošta Caspara Becka.

Na sklonku 15. století (1488 - 1493) se majiteli Spišského hradu a později i župany Spiše stal rod Zápolských, kteří si postavili v kostele sv. Martina novou gotickou kapli. Zápolského kaple byla postavena na místě menší kaple Božího Těla (z roku 1382). Stylově napodobuje kapli v Spišském Štvrtku, ale nedosahuje její architektonickou dokonalost, štíhlost, ani krásu. Pravděpodobně ji stavěli košičtí mistři, kteří se podíleli na stavbě Dómu sv. Alžběty v Košicích. Prostor kaple je spojen s kostelem dvěma otevřenými arkádami. Vyznačuje se vysokými gotickými okny a jemnou síťovou klenbou. Kaple má dvě samostatné sakristie, jakož i vlastní empory s pozdně gotickou kružbou v zábradlí.

Další stavební zásahy měly jen druhořadý význam. Začátkem 18. století, v roce 1706, byla přistavěna barokní sakristie. V letech 1777-1779 byl kostel renovován a v letech 18731889 byla katedrála pod vedením F. Storna regotizována a rozšířena o jižní boční přístavby. Západní a severní portál byly obnoveny v neorománském slohu.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Katedrála svatého Martina

Katedrála sv. Martina spojuje několik architektonických slohů z různých období, které během stavebních etap a vývoje stavby doplňovaly její současnou architektonickou podobu a její historickou, uměleckou a dokumentační hodnotu. Ve stavbě převažuje románský a gotický sloh, které se dokonale doplňují. Mezi hlavní románské znaky patří původní západní chór, zaklenutý šesti poli křížové žebrové klenby sbíhající se pomocí náběžných štítků na bohatě vytvarované románské pilíře. Sloupové hlavice jsou bohatě zdobeny bobulovým a akantovým vzorem a poukazují na italský vliv a možného italského autora baziliky. Z původního jižního portálu se zachovala socha kamenného lva, která byla součástí dolní části ostění. Původní románské dvojvěží (Westwerk) je členěno horizontálním zubořezem a obloučkovým vlysem, věže mají zdvojená okna se středním sloupkem s kostkovou a bobulovitou hlavicí. Západní portál se skládá ze tří pravoúhlých ústupků do kterých jsou vloženy sloupky nesoucí půlkruhovou archivoltu, a je řešen ve formě plochého rizalitu s trojúhelníkovým štítem a obloučkovým vlysem. Vzhled tohoto portálu byl pozměněn rekonstrukcí v 19. století, kdy byla přidána i jeho neorománská edikula.

Gotický presbytář s protáhlým polygonálně ukončeným půdorysem je zaklenut síťovou klenbou s profilovanými žebry, podobně jako nová gotická klenba hlavní lodi, příčně regotizované lodě halového kostela mají mistrovskou hvězdicovou klenbu. Presbytář je vybaven vzácným kamenným pastoforiem, se zachovanou původní kovovou mříží. Do lodi je otevřen triumfálním vítězným obloukem zachovaným z románského období a dvěma bočními oblouky ve východní stěně do bočních lodí. K jižní stěně byla přistavěna patrová stavba sakristie s knihovnou na patře. Přístup do knihovního archivu je přes kruhové schodiště vybudované do přístavku v nároží severní lodi se vstupním pozdně gotickým portálem.
Zápolská kaple přistavěná k jižní straně kostela má obdélníkový, polygonálně uzavřený půdorys a jemnou síťovou žebrovou klenbu. Je postavena v pozdně gotickém stylu, což dokazují i pozdně gotické kamenné kružby na balustrádě hudebního chóru na západní straně. Typické jsou také vysoká pozdně gotická okna připomínající kapli v Spišském Štvrtku podle níž byla Zápolského kaple navržena.
Barokní úprava se soustředila především na obnovení omítek a střechy, na provedení nové dlažby a na odstranění protestantských epitafů. Z tohoto období je i barokní sakristie ze severní strany gotického presbytáře s pruskými klenbami. V roce 1630 byla loď zařízena i lavicemi, jejichž poprsnice nesou vyřezávané reliéfy vysoké umělecké úrovně. Na stěnách můžeme obdivovat pohřební štíty - montuaria - významných osobností 17. století.

Při regotizaci pod vedením Františka Storna byly vyhotoveny nové omítky a nové gotické prvky jako balustráda mezi věžemi a včlenění nových přístaveb, byla položena nová dlažba a v roce 1880 zasklena okna podle návrhu Alberta Jeleho, a zhotoveny nové portály. Severní portál napodobuje architekturu západního portálu, který byl doplněn o nové pseudorománské prvky, ostatní portály regotizovali bratři Hennelovi. Mříže mezi presbytářem a lodí zhotovili podle návrhu arch. J. Lipperta. Výmalbu dokončil F. Dabert a J. Hanula v roce 1888. Současně obnovili oltáře a vnitřní zařízení v duchu puristické regotizace - původní barokní zařízení odstranili, oltáře dostaly nové gotické skříně a štíty (kromě oltáře korunovace Panny Marie). Restaurátorský purismus však silně zasáhl i do vzácné gotické fresky nad severním portálem v interiéru, jejíž historický námět byl neodborně doplněn. V současnosti je památka Spišské Kapituly v zachovalém stavu a je jednou z nejkrásnějších dominant kulturní krajiny na území Slovenska.

Interiér a ostatní zařízení katedrály[editovat | editovat zdroj]

Nástěnná malba: V katedrále se zachovala jen jedna středověká nástěnná malba. Objevili ji v 50. letech 19. století a částečně ji zrestaurovali v duchu restaurátorského purismu. Mohutné dílo malované temperou je umístěno nad menším románským portálem. Dal ho namalovat v roce 1317 spišský probošt Jindřich. Malba zobrazuje korunovaci Karla Roberta uherským králem.

Okna: Kamenné články gotických oken z 15. století jsou dnes vyplněny vitrážemi z konce 19. století zhotovenými v Innsbrucku. Znázorňují život a činnost sv. Martina a jeho patrona sv. Jiří, jedno okno má jen tapetový vzor. Starší okna jsou v Zápolské kapli. Všechny výjevy zobrazují tématiku Nejsvětější svátosti oltářní, jíž byla kaple odpočátku zasvěcena.

Oltáře[editovat | editovat zdroj]

Současné oltáře pocházejí z 15. století a s pozdějšího období. Zařízení sestávalo z třinácti oltářů, později přibyly další. Jsou to skříňové oltáře zdobené sousošími a deskovými obrazy které mají ze všeho největší hodnotu. V 17. století byly (kromě oltáře v Zápolského kapli) oltáře barokizovány, v 19. století při radikální regotizácii zůstalo jen pět původních oltářů, které byly necitlivě přemalovány, čímž se snížila jejich umělecká hodnota.

Mezi současné oltáře patří:

  • Hlavní oltář - konsekrovaný v roce 1478, v 19. století regotizován. Z původního oltáře se v originálním stavu zachovaly jen deskové malby pohyblivých a pevných křídel. Mají mimořádně vysokou uměleckou hodnotu a jsou dílem spišského mistra. Nacházejí se zde upravené ústřední sochy Panny Marie se sv. Martinem, radikálně prořezané a regotizované. Na čtyřech tabulích přední strany jsou po trojicích zobrazeny postavy královských světců a světic, osm desek zavřeného oltáře zase zobrazuje pašijový cyklus. Oltář dal zřejmě zhotovit král Matyáš Korvín, což potvrzuje symbol černého havrana s prstenem v zobáku - symbol korvínovského rodu, jakož i svatý Osvalda.
  • Oltář Klanění Tří králů - instalovaný ho v roce 1497. Zobrazuje Klanění Tří králů Ježíšovi a svaté rodině. Klečící král Kašpar líbá nohu Ježíše a je zřejmě obrazem probošta Gaspara Becka. Na predelle je zobrazen Kristus vycházející z hrobu s Pannou Marií, evangelistou Janem a anděly, na okolních malbách různí světci.
  • Oltář smrti Panny Marie - zhotovený v letech 1470-1478 zobrazuje Pannu Marii upadající do mdlob v náručí sv. Jana Evangelisty, obklopenou apoštoly. Navzdory přemalběe si oltář zachoval citovou naléhavost a hloubku poselství. Výjev pokračuje pod kružbovou clonou postavou Krista nesoucí duši Panny Marie spolu se dvěma anděly. Alegorie doplňuje sousoší korunovace Panny Marie na neogotickém nástavci. Deskové obrazy zobrazují uherské patrony.
  • Oltář Korunování Panny Marie - stojí v kapli Zápolských od roku 1490. Oslava Kristovy matky se koncentruje na pozlacené sousoší Panny Marie obklopené svatou trojicí se vznášející se korunou nad její hlavou. Oslavu Panny Marie dokresluje na obrazech Mariánský cyklus, na osmi obrazech zavřeného oltáře jsou zase Kristovy pašije. Celý oltář korunuje vzletný, krajkově provzdušněný baldachýnový nástavec.
  • Oltář Piety - neogotický oltář na jižní stěně Zápolského kaple.
  • Oltář sv. archanděla Michaela - vznikl kolem roku 1470. Na ústřední tabuli je archanděl Michael zobrazený při vážení duší při posledním soudu. Na křídlech oltáře jsou zobrazeni církevní otcové.
  • Oltář sv. Kříže - z roku 1629, umístěný je v západně románské části chrámu pod jižní věží. Patří k vzácným příkladům manýristických oltářů na Spiši. Trojdílný oltář vychází ještě z gotické koncepce, zobrazuje ukřižování Krista a po bocích andělů držících nástroje umučení. V nástavci je původní obraz zvěstování. V dolní části je ukládání Krista do hrobu.
  • Oltář Božského srdce Ježíšova - nejmladší oltář katedrály z roku 1902 nese typické prvky neogotického stylu z počátku 20. století. Ve středu je socha Ježíše Krista, nalevo od něj je malá Panna Maria a její matka svatá Anna, vpravo je sv. Margita Mária Alacoque.

Dále jsou v katedrále umístěny různé volné plastiky, obrazy, epitafy a mortuaria.

Ostatní zařízení katedrály[editovat | editovat zdroj]

Dnešní zařízení katedrály je z velké části výsledkem regotizace v 19. století. Z tohoto období pocházejí kanovnické lavice - stále v sanktuáriu. Křtitelnice je neogotická z roku 1879. Ze stejného období pocházejí i zpovědnice.

Ze staršího období jsou lavice, které se nacházejí v lodích. Jsou raně barokní z roku 1630 a mají bohatou ušnicovou ornamentiku. V jejich čelech jsou vyřezávané reliéfy, které zobrazují: Narození Krista, Klanění Tří králů, Útěk sv. Rodiny do Egypta a Kristus na Olivetské hoře.

Kostel má dnes troje varhany. Všechny mají novogotické skříně a nové, většinou riegerovské zařízení. Ve svatyni jsou malé varhany, které sloužily kanovníkům při zpívání hodinek, z roku 1891. I kaple Zápolských má varhany z roku 1873. Ve věži katedrály se nachází zvon Urban, který je z roku 1426 od spišskonovoveského zvonaře Jana Weygela. Výmalba klenby sanktuária je z roku 1888 a je dílem Felixe Daberta.

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Zvon Hmotnost Průměr Tón Rok, slévárny
1. Sv Martin 3200 kg 1570 mm c ' 1937, Richard Herold
2. Urban 1600 kg 1310 mm dis ' 1426, Jan Weygel
3. Jan Křtitel 700 kg 1050 mm fis ' 1937, Richard Herold
4. Mikuláš 480 kg 930 mm ais ' 15.století, Jan Weygel
5. Josef 300 kg 780 mm h ' 1937, Richard Herold

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Katedrála svätého Martina (Spišská Kapitula) na slovenské Wikipedii.

  1. Mons. Viliam Judák: "Katedrála – matka chrámov v diecéze." In: Pútnik svätovojtešský 2011. Trnava : Spolok svätého Vojtecha, 2010, s. 57. ISBN 978-80-7162-824-8
  • Lukáčova E. a kolektiv, Sakrálna architektúra na Slovensku, Komárno: KT, 1996, str. 36 - 37, ISBN 80-88804-67-1
  • Gütherová A., Kosová M. a kolektiv, Súpis pamiatok na Slovensku, třetí sv., Bratislava: Obzor, 1969, str. 170 - 172
  • Jakubek S. a kolektiv, Slovensko - ilustrovaná encyklopedie památek, Bratislava: Simplicissizmus, 2009, str. 790 - 795, ISBN 978-80-969839-0-2
  • Spuchľák J., Hric M., Spišská Kapitula: Katedrála sv. Martina, Spišské Podhradie: kňazský seminár J. Vojtaššáka, 2001, ISBN 80-7142-089-1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mons. Viliam Judák: "Katedrála - matka chrámů v diecézi." In: Poutník Svätovojtešská : Kalendář na rok 2011. Sestavili Mária Vyskočová a Slavomír Ondica. Trnava : Spolek svatého Vojtěcha, 2010, s. 33-63. ročník 139 ISBN 978-80-7162-824-8 (str. 56-57: "Katedrála svatého Martina ve Spišské Kapitule")


Kategorie Cathedral of St Martin, Spišské Podhradie ve Wikimedia Commons

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]