Katalpa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKatalpa
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďtrubačovité (Bignoniaceae)
Rodkatalpa (Bignoniaceae)
Scop.
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vzrostlý strom v Stockholmu

Katalpa (Catalpa) je rod opadavých dřevin z čeledi trubačovité (Bignoniaceae) s výraznými květy a plody. Obvykle jsou to stromy, šlechtěné odrůdy mohou mít výjimečně keřovitý růst (katalpa trubačovitá kultivar 'Nana'), některé zdroje uvádí vzácně i liánovitý růst (Catalpa pubescens). Zvláštní název druhu pochází z jazyka indiánského kmene Kríků. Katalpa obsahuje glykosid katalpol a druh C. bignonioides i tanin v kůře.

Rozšíření

Katalpa je původem z teplých oblastí, jako je Severní Amerika, Střední Amerika, Indie a východní Asie. Pěstována je široce v mírných a teplých oblastech pro svoji krásu.

Popis

Katalpy jsou si vzájemně velice podobné růstem, listy i květy. Jsou zpravidla nepřehlédnutelné, exotické, majestátní a dlouhověké. Obvykle dorůstají výšky 12-18 m a 6-12 m šířky. Zajímavostí je, že tyto stromy v mládí rostou pomalu, v deseti letech jsou vysoké jen 2-3 m (v teplých zemích 6 m), ve dvaceti letech dorůstají 4-7 m a ve třiceti 8-10 m.[1]

Kmen je krátký, u starších jedinců nezřídka nějak deformovaný. Spodní větve katalpy klesají až na zem, ale vyrůstají daleko od sebe a nevytváří pro podrost dusivý polštář. Světlá textura olistěné koruny může působit zblízka až řídkým, světlým, příjemně svěžím dojmem. Vystoupavé větve jsou často v mládí ojíněné. Pod světlou korunou katalpy zpravidla roste tráva.

Tenká borka má světle hnědou nebo načernalou (C. speciosa) barvu a je celkem tenká. Při manipulaci v materiálem v okolí nebo při nešetrné dopravě rostlin k výsadbě snadno může dojít k rozsáhlému poškození kmene nebo větví. Ve stáří je borka ztlustlá, hluboce zbrázděná a odlupuje se v šupinách.

Listy

Katalpa má charakteristické listy a plody. Listy jsou na stromech dlouho do zimy (V-XI). Známé katalpy z druhu bignonoides mají velké listy výrazně srdčitého tvaru. Některé druhy mohou mít list oválnější, podlouhlejší, výjimečně se dvěma (Catalpa x erubescens) nebo jedním lalokem. Většinou však všechny katalpy mají listy srdčitě vejčité, 10-25 cm dlouhé, zašpičatělé a zpravidla celokrajné. Barva listů je tmavě až světle zelená, na rubu jsou krátce chlupaté. Odrůdy se světlejšími, sezónně svěže žlutozelenými listy jsou někde považovány za zvláštní druh.[zdroj?]

Obvyklou zelenou barva listů najdeme u C. bignoniodes 'Nana', C. x erubescens (listy jsou ovšem načervenalé při rašení), C. x erubescens 'Adina', 'Japonica', 'Purpurea', kultivary Catalpa fargesii, C. galleana, C.ovata, C. ovata 'Flavescens', C. speciosa, C. tibetica. Žlutou barvou listů se chlubí C. bignonioides 'Aurea' (zezelená během léta) a například C. b. „Koehneri“. Žlutopestré listy má C. speciosa "Albovariegata" a bělavě pestré C. speciosa 'Pulverulenta'.

Květ a plod

Katalpy mají rovněž nápadné květy. Kvetou často záplavou poměrně velkých, bílých nebo narůžovělých květů. Nejvíce kvete C. bignoniodes a jeho odrůdy. Bělavé květy jsou typické například pro odrůdy C. bignonioides, C. galleana, C. x erubescens, C. ovata, C. speciosa, C. tibetica. Bělavě růžové květy mají kultivary C. bungei a C. fargesii. Vyšlechtěná odrůda C. ovata "Flavesces" má květy žlutavé. Nápadně fialově a purpurové květy najdeme u C. fargesii f.duclousii.

Samotný květ je tedy obvykle bílý, 3-5 cm dlouhý, jícen je zdoben žlutými pruhy a purpurovými tečkami. Katalpa kvete v latách. Květ je složen z dvoupyské, zvonkovité, více nebo méně cípaté koruny a dvoupyského kalichu. Květy vydávají zajímavou jemnou vůni. Katalpa kvete v červnu až červenci, vzácně slabě remontují (opakují kvetení) v září. Katalpy kvetou poprvé ve věku až 6-15 let.

Plodem jsou lusky, pukavé na dvě chlopně, vyrůstají nahloučeně po třech a více. Na pohled tenký hnědavý lusk je tobolka 20-50 cm dlouhá, s několika semeny.

Kořen

Katalpa je v zemi dobře ukotvena, ve stáří ztlustlými, silnými kořeny.

Galerie

Catalpa longissima

Stanoviště

Katalpy lze vysazovat do lehčích hlinitopísčitých půd na teplé, světlé stanoviště. V teplejších polohách katalpy i lépe kvetou. Příliš nesnášejí přistínění. Podobně i v alejích volíme vzdálenost rostlin s ohledem na přirozený růst nebo vybíráme méně vzrůstné odrůdy, případně některé stromy po čase odstraníme. Protože katalpy nesnáší přistínění, tak ani zápoj není vhodný. V mládí, v silnějších zimách, mohou namrzat mladé letorosty. Starší exempláře jsou otužilé. Dřevina snáší do určité míry sucho lépe než vlhko. Katalpy preferují neutrální až mírně kyselou půdu. Velmi dobře snáší průmyslové prostředí.

Pěstování

Při pěstování v mírném pásmu je výběr druhů mírně omezen na odolné druhy. Pěstování katalp se příliš neliší od praktik, které jsou běžně používány u jiných dřevin.

Zálivka

Kůra catalpa speciosa

Zalévat první rok po výsadbě je doporučeno pravidelně každý týden, avšak podle potřeby, tak aby nedošlo k přemokření nebo aby strom v kritickém období po výsadbě neuschnul. Katalpa snáší lépe sucho než mokro. Mladé rostliny, zejména na podzim, nemají být příliš zalévány, aby kořeny a zimou ohrožené letorosty do podzimu co nejvíce vyzrály. Části rostliny, které jsou dužnaté a křehké, totiž mráz snadno poničí. Teplomilnější druhy je doporučováno zalévat méně často, zato však jednorázově větším množstvím vody.

Přihnojování

Přihnojování dusíkatými hnojivy během vegetace má být ukončeno na konci července. Přihnojovat lze mladší jedince po výsadbě, výsledky nebudou však příliš patrné, protože katalpa v mládí roste slabě. Přihnojovat lze během jarních měsíců komplexními hnojivy a nejlépe kapalnými hnojivy aplikovanými na list. V pozdějších letech po výsadbě je přihnojování bezvýznamné. Pokud rostlina trpí chlorózou, lze aplikovat postřik a zálivku chelátovým železem, avšak je pravděpodobné, že příčinou poruchy je spíše převlhčení než nedostatek mikroprvků.

Výsadba

S ohledem na nebezpečí namrzání u mladých rostlin se doporučuje spíše jarní výsadba. Přesazují a vysazují se mladší rostliny, starší jedinci, podobně jako starší lidé, přesazování nesnášejí dobře. Proto je velmi důležitý výběr vhodného stanoviště. Je ovšem velmi žádoucí vysadit rostlinu co nejdříve.

Řez

Catalpa ovata

Odborná literatura uvádí, že stromy po řezu dobře obrůstají, ale řez je u katalp prováděn spíše výjimečně, obvykle jsou odstraňovány jen suché a poškozené větve. Nedoporučuje se odstraňovat více než jednu třetinu koruny najednou. Rány jsou zamazávány bílým, nebo aspoň světlým latexem, nebo balakrylem.[zdroj?]

Podzimní údržba

Rostliny mají sice velké listy, ale ne tak velké množství jako většina pěstovaných podobně velkých druhů dřevin (javory, lípy, buky, duby), proto podzimní údržba je méně nákladnější a složitější než u srovnatelných druhů. Ve velkém prostoru, jakým je anglický park, navíc výhrab není nezbytný.

Choroby a škůdci

Vzhledem k dlouhověkosti může vnitřek silných větví vyhnít. Je známé, že se větve katalp ve větru lámou. Sanace starých poškozených větví a krytí dutin v kmeni je proto důležitou součástí péče.

Přestože je katalpa mírně jedovatá a obsahuje alkaloidy, kořeny mohou být poškozeny od myší. V zemích původu jsou napadány bodavým hmyzem vylučujícím medovici a mšicemi. Jsou popisovány i malé můry nazývané "whiteflies", nebo "Catalpa Sphinx moth", přenášející viry a antraknózu, nebo žlutavé skvrny způsobené bakteriózami. Oslabení jedinci v našich podmínkách mohou být ve vlhkém prostředí na listech napadeni plísněmi.V ČR neznámé choroby a škůdci se díky změnám klimatu nazývané globální oteplování mohou objevit i v ČR[2][3][4][zdroj?].

Catalpa kaemferi, plody

Použití

Katalpa je stále populárnější okrasná dřevina, užívaná jako solitéra do parků, menší kultivary nacházejí uplatnění do zahrad a alejí. Důvodem oblíbenosti je vzhled, zejména v době olistění a květu.

Pro pěstování v alejích a jako solitéra v zahradách a parcích se často uplatňuje odrůda s menší korunou a růstem - Catalpa bignonioides „Nana“, která je původně keřovitá a jako stromek má kulovitý nebo polokulovitý růst. Podobně i odrůda C. b. „Globosa“ má kratší kmínek a kulovitou korunu. S těmito katalpami se u nás setkáte asi nejčastěji. V 21. století katalpy vytlačují z měst dříve tak oblíbené alergenní lípy a břízy.[zdroj?]

Ale už od dávnověku nachází využití dřevo katalpy pro konstrukční účely. V Číně byly z dřeva katalpy vyráběny oblíbené tradiční hudební nástroje zvané guqin s harmonickým tónem. Dřevo katalpy je velmi měkké, s velmi dobrou odolností a rozměrovou stálostí. Je výborné pro ručním zpracování. Dřevo se používá hlavně pro oplocení, kolejnice[zdroj?] a nosníky, ale i pro výrobu rámů a nábytku.

Katalpu napadá patogen označovaný "catalpa sfing", červi nazývaní katalpoví červi nebo "Catawba". Přestože je katalpový červ škůdce napadající strom, je oblíbeným krmivem pro ryby. Použití housenek rybáři je popisováno od roku 1870.

Krátký popis druhů

Catalpa bignonioides

Opadavý strom 8-15 (-20) m vysoký, kmen krátký, borka světle hnědá, koruna rozkladitá, listy srdčitě vejčité, zašpičatělé, 10-25 cm dlouhé, zpravidla celokrajné, výjimečně se dvěma nebo jedním postranním lalokem. Barva listů tmavě až světle zelená, na rubu jsou krátce chlupaté, květy bílé, 3-5 cm dlouhé, jícen se žlutými pruhy a purpurovými tečkami, v latách, kvete VI-VII, plody jsou tobolky až 40 cm dlouhé, tenkostěnné. Původ: Jih USA. Použití: vhodné jako solitéry do parků. Rozemnuté listy páchnou. Při výsadbách je používán téměř výhradně tento druh. Oblíbená je Catalpa b. "Nana" vyznačující se výrazně slabším růstem a Catalpa b. "Aurea", jejíž olistění na jaře a na podzim získává výrazně svěže zelený tón.

Catalpa brevipes

Malé stromy, větévky štíhlé, listy jednoduché, vstřícné nebo po třech v přeslenech, eliptické nebo vejčité, kožovité, květenství řídké, málokvěté, kalich dvoulaločný, koruna se žlutým a purpurovým znaménkem v jícnu, zvonkovitá, plody jsou čárkovité tobolky. Původ: Dominikánská republika.

Catalpa bungei

Menší strom nepravidelného vzrůstu, 6-12 m vysoký, čepel trojúhle vejčitá nebo vejčitě podlouhlá, naspodu lysá nebo jen žilky chlupaté koruna bílá, narůžovělá nebo bledě červená se dvěma žlutými pruhy a purpurovými tečkami v jícnu. Kvete v červenci, tobolky čárkovité, semena úzce elipsoidní. Původ: Čína Použití: pěstuje se velmi vzácně.

Catalpa fargesii

Strom vysoký 15-25 m. Letorosty hvězdicovitě chlupaté, listy (elipticky) vejčité až deltoidně srdčité, špičky dlouze protáhlé, rub listů výrazně žlutě plstnatý, listy na mladých rostlinách 3laločné, květy 3-5 cm dlouhé, růžové, uvnitř hnědě a žlutě skvrnité, po 7-15 v okoličnatých hroznech, kvete VI, plod tobolka 30-55 cm dlouhá, tenká. Původ: západní Čína.

Catalpa longissima

stromy vysoké 3-25 m, listy jednoduché, vstřícné, eliptické až úzce vejčité nebo obvejčitě eliptické, obvykle ale kopinatě eliptické, květenství řídké, málokvěté, květy mají dvoulaločný kalich. Koruna bílá, zvonkovitá, jícen žlutý, plody čárkovité tobolky. Původ: Západní Indie, Jamajka.

Čínský hudební nástroj guqin vyráběný z katalpového dřeva

Catalpa macrocarpa

Popis :stromy vysoké 5-20 m, větve rozkladité, listy jednoduché, vstřícné, podlouhlé až eliptické, vrcholek tupý až zaoblený, květenství obvykle málokvětá lata, kalich dvoulaločný, koruna světle žlutá, zvonkovitá, plody čárkovité tobolky, semena pýřitá, čárkovitě vřetenová. Původ: Kuba, Bahamy, jih Hispanioly.

Catalpa ovata

Popis: strom 7-15 m vysoký, koruna široce rozkladitá, letorosty lysé, vzácně slabě chlupaté, listy široce srdčitě vejčité, většinou 3(-5)laločné, sytě, zelené, rub světlejší, na žilkách chlupatý, květy bílé, uvnitř žlutě a purpurově tečkované i čárkované, v latách, kvete VII, plodem je tobolka. Původ: Čína.

Catalpa purpurea

Popis: malé stromy, listy jednoduché, eliptické až elipticky podlouhlé, celokrajné, květenství je řídká, málokvětá lata, kalich dvoulaločný,koruna purpurová, zvonkovitá, výrazně 2pyská. Původ:Hispaniola.

Catalpa speciosa

Popis: strom vysoký 15-30 m, koruna štíhle kuželovitá, borka červenohnědá, tlustá, hluboce brázditá, listy srdčitě vejčité, dlouze zašpičatělé, tmavě zelené, celokrajné, rub hustě chlupatý, květy bílé, v jícnu se 2 žlutými pruhy a drobnými purpurovými skvrnkami, laty chudé, vzpřímené, kvete VI, plody tobolky se silnými stěnami. Původ: USA.

Catalpa tibetica

Popis: keře nebo malé stromy asi 5 m vysoké, listy široce vejčité, slabě kožovité, svrchu lysé, naspodu hustě pýřité, květenství dlouhé, lysé, koruna žlutobílá, bledě purpurově tečkovaná v jícnu, plody tobolky, semena elipsoidní. Původ: Čína.

Množení

Generativně lze většinu druhů rodu množit výsevem na jaře do poloteplého pařeniště. Kultivary nebo druhy se špatně klíčivými semeny lze množit vegetativně, roubováním na katalpu trubačovitou. Možné je i množení z kořenových řízků.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Catalpa bignoninoides na anglické Wikipedii a Catalpa na anglické Wikipedii.

  1. Hieke, Karel: Praktická dendrologie
  2. A perspective on climate change and invasive alien species [online]. European and Mediterranean Plant Protection Organization (EPPO). Dostupné online. 
  3. Rapid Pest Risk Analysis for Thaumetopoea pityocampa (the Pine Processionary Moth) [online]. EPPO. Dostupné online. 
  4. Welcome to ISEFOR [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy