Katakomby (pohřebnictví)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kalixtovy katakomby v Římě

Katakomby byly podzemní pohřební prostory, používané ve starověku.

Nejslavnější jsou katakomby křesťanské, ač je používala i jiná náboženství - své mrtvé ukládali v podzemních chodbách také Féničané, Etruskové a Židé. V křesťanství tento způsob pohřbívání nahradil v antice běžnější kremaci, která byla nepřijatelná kvůli víře ve vzkříšení těla.

Katakomby se obvykle vykopávaly do tufu, běžné a snadno opracovatelné horniny, mohly mít i několik pater a dosahovaly hloubky až třiceti metrů.

Ve shodě s římským právem musely být katakomby za hranicemi města, pohřbíváni i spalování mrtvol v obvodu města bylo zakázáno z důvodů náboženských i hygienických.

Etymologicky slovo katakomby pochází z pozdnělatinského catacumbus, jeho další původ je nejistý. Snad souvisí s řeckými výrazy κατά κυμβής či κατά κύμβας (za jeskyněmi).

K nejslavnějším katakombám patří Kalixtovy katakomby a Katakomby sv. Šebestiána v Římě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Katakomby jsou vždy umístěny mimo město, pohřbívání uvnitř města starořímské zákony z důvodů náboženských i hygienických zakazovaly. Pozemky, na nichž se stavělo, patřily buď soukromým osobám, nebo pohřebním spolkům. Obvykle se stavěly jako dlouhé, úzké chodby označované jako ambulacra (singulár ambulacrum), v hloubce od sedmi do třiceti metrů pod povrchem, o výšce i šířce asi 2,5 metru, propojené mezi úrovněmi strmými schody. Ve stěnách ambulaker byly vytesány hrobní výklenky, označované jako loculi (singulár loculus), vysoké asi 40-60 cm a hluboké asi 120-150 cm. Někdy to mohly být i velké kamenné komory, do nichž se ukládala těla zabalená do rubášů nebo uložená v kamenných sarkofázích.

Freska "Dobrého pastýře", Kalixtovy katakomby v Římě

Kromě loculů se v ambulacrech mohly nacházet i cubicula (singulár cubiculum), v nichž byla pohřbena celá rodina nebo společnost, krypty, v nichž se obvykle nacházela zvláštní hrobka jednoho mučedníka. Dalším druhem hrobky byl výklenek s obloukem, tzv. arcosolium, do nichž se obvykle pohřbívali šlechtici, mučedníci a papežové. Vzduch a světlo se do katakomb dostávaly prostřednictvím svislých čtvercových šachet, označovaných jako lucernarium. Hrobky se uzavíraly maltou a mramorovou deskou, eventuálně terakotovými cihlami, na něž se vyrývalo jméno zemřelého, věk a datum úmrtí, eventuálně další informace a nápisy s náboženským či symbolickým významem.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catacombe na italské Wikipedii.