Karol Pazúr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Karol Pazúr (* 26. února 1917) byl slovenský zpravodajec, voják a válečný zločinec, hlavní iniciátor masakru na Švédských šancích.

Kariéra za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války působil Karol Pazúr nejprve v Hlinkových gardách, posléze u Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu na straně Třetí říše. Když upadl do zajetí Rudé armády (1943), stal se rychle nadšeným komunistou a nechal se zařadit mezi příslušníky nově vznikajících československých jednotek. Jako důstojník a zpravodajec působil poté u 1. československého armádního sboru po boku Bedřicha Reicina.

Masakr na Švédských šancích[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Masakr na Švédských šancích.

Po jeho rozpuštění v květnu 1945, zůstal jako poručík obranného zpravodajství u armády. Zdá se, že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace „masakru na Švédských šancích“, v němž nechal společně s osvětovým důstojníkem Smetanou povraždit 265 „Němců“ (byli mezi nimi i Slováci), v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, z nichž některé Pazúr zlikvidoval osobně). Pozdější vyšetřování neprokázalo, že by povraždění (po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali nacismus, jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy Hlinkovy gardy (což býval ovšem i Pazúr). U 30 byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost.

Výsledek snah o potrestání[editovat | editovat zdroj]

Pazúr dlouho unikal trestu, bezprostředně po masakru byl dokonce povýšen. Velitel české vojenské správy v Přerově se jej sice bezprostředně po vykonání masakru pokusil zadržet, ale poté, co se Pazúr prokázal poddůstojníkovi NKVD průkazem OBZ, mohl přesto volně odejít. Velitel sovětské posádky v Přerově sice vydal příkaz k jeho zatčení, ale Pazúr už byl v tu dobu mimo jeho jurisdikci. Věc byla vyšetřena, zdokumentována a dlouho neřešena. V roce 1947 však spravedlnost Pazúra dostihla: byl zatčen a před vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k sedmi a půl roku vězení. Proti rozsudku se odvolal. Prohlašoval, že „taková byla doba“, že „jednal z vlastenecké povinnosti.“ a že „proces s ním je politický a jeho cílem je poškodit komunistickou stranu“. Na dotaz, proč nechal pobít i ženy a děti, které z žádné spolupráce s nacismem podezřívat ani nemohl, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechá postřílet muže.

Odvoláním si Pazúr nepomohl - Vrchní vojenský soud v Praze jej odsoudil na 20 let vězení, i přes intervence Bedřicha Reicina. Reicin však na svého přítele ani poté nezapomněl a ihned po únorové revoluci mu začal zařizovat propuštění. Nejdříve Klement Gottwald snížil na Reicinovo doporučení Pazúrův trest na 10 let, načež následovalo další zkracování a zmírňování trestu. Ve vězení strávil Pazúr nakonec fakticky jen asi rok. Vojenský prokurátor Anton Rašla, který vynaložil nezměrné úsilí, aby přivedl Pazúra před soud a potrestal ho, byl za komunistického režimu odsouzen v politickém procesu a několik let vězněn.

Hrdina protinacistického odboje[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění čekaly Pazúra jako hrdinu protinacistického odboje lukrativní státní posty, obdržel řadu vyznamenání. V 60. a 70. letech působil Pazúr na nejvyšších funkcionářských postech Svazu protifašistických bojovníků. Zároveň byl agentem StB[1].

Ještě v roce 1975 žil v Československu[2]. Jeho další osudy jsou nejisté. V 80. letech pravděpodobně emigroval a dodnes není jasné, kdy, kde a hlavně jestli už vůbec zemřel. O jeho skonu existují i konspirační teorie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://szcpv.szm.sk/zvSTB.html
  2. http://www.sme.sk/c/2414989/kto-bol-karol-pazur.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Hýbl: Tragédie na švédských šancích v červnu roku 1945, Přerov 1995
  • Marie Špalková: Horní Moštěnice - kapitoly z dějin obce, Horní Moštěnice 2006; ISBN 80-86247-03-1
  • Anton Rašla: Spomienky spoza mreží (Vidas Banská Bystrica 1998), str. 93-101
  • Tomáš Staněk: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Praha 2005, str. 274-279