Karlovo náměstí (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karlovo náměstí
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 2
ČtvrťNové Město
Poloha50°4′32,99″ s. š., 14°25′14,99″ v. d.
Historie
Pojmenováno poKarel IV. Lucemburský
Další údaje
Kód památky49595/1-2253 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Kód ulice451517
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karlovo náměstí (lidově Karlák, dříve Dobytčí trh, německy Karlsplatz) patří mezi největší náměstí v Evropě (rozloha 80 552 m²),[1] administrativně spadá pod Prahu 2, historicky pak do čtvrti Nové Město. Současný název, po Karlu IV., má až od roku 1848, do této bylo nazýváno Dobytčí trh, německy Viehmarkt.

Popis a historie[editovat | editovat zdroj]

Sadelerův prospekt z roku 1606, list Nové Město. Na náměstí je hned několik dnes již neexistujících budov – kaple Božího těla (103), špalíček budov v prostředku náměstí (96) či Masné krámy (98)
Novoměstská radnice, dominanta severní strany náměstí

Náměstí bylo vytyčeno roku 1348 při lokaci Nového Města pražského přibližně uprostřed a stalo se jeho hlavním veřejným prostranstvím, tržištěm i shromaždištěm. Ve své době bylo největším náměstím středověké Evropy[2] a při poutích spojených s ukazováním říšských relikvií se zde scházelo až 30 000 lidí. Náměstí je kosodélného, téměř obdélníkového půdorysu o přibližných rozměrech 152 × 550 metrů[3]. Původně dosahovalo až po dnešní Lazarskou ulici, v níž se od poslední třetiny 14. století začaly stavět masné krámy až k ohradě Židovské zahrady a po Řeznickou ulici. Severojižním směrem byly na jeho ploše situovány prodejní stánky a z větší části dřevěná slanečková bouda.

Od 60. let 19. století náměstí procházelo procesem ozdravování, tržní provizoria byla stržena a plochy proměňovány na park. V roce 1884 jeho podobu anglického parku s rozmanitými, asymetricky vysazenými dřevinami, navrhl významný český zahradní architekt František Josef Thomayer. Dosud zde roste mnoho památných a starobylých stromů. Například v jižní části náměstí se nachází památný platan javorolistý. Na památku 50. výročí vzniku Československa 28. října 1968 žáci základní devítileté školy z Resslovy ulice vysadili v severní části parku lípu svobody jako symbolický Strom republiky. Pamětní cedulka byla odstraněna v období normalizace roku 1972[4].

Roku 2020 proběhla I. etapa revitalizace náměstí, rekonstrukce se týkala dopravy. Náměstí se stalo přívětivějším pro chodce, mj. byly obě poloviny náměstí spojené přechody pro chodce mezi sebou a se západní frontou budov. Následovat má další etepa – revitalizace parku. Ta má zčásti čerpat z Thomayerových myšlenek, památné stromy mají být zachovány.[5][6][7]

Budovy[editovat | editovat zdroj]

Na severní straně na nároží Spálené ulice stojí stylově eklektická čtyřkřídlá budova Městského soudu čp. 6/II. V téže frontě až do Vodičkovy ulice stojí původně gotická stavba Novoměstská radnice s hranolovou věží. Do roku 1789 se jižně od ní v kolejišti tramvaje až po okraj dnešní Ječné ulice nacházela centrální gotická stavba kaple Božího Těla, jejíž základy byly zachyceny naposledy při archeologickém výzkumu z roku 2011[8].

Severovýchodní frontu proti radnici na nároží Řeznické ulice tvoří mj. Salmovský palác s plastickým „S“ v průčelí, přestavěný z barokního Braunova letohrádku. Východní frontu od Ječné ulice zaujímá kostel svatého Ignáce s areálem někdejší novoměstské koleje řádu jezuitů a její bývalou kaplí sv. Františka Xaverského, které byly po roce 1781 adaptovány pro účely vojenské a nyní Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, dnes slouží například III. interní klinice. Jedním z domů v jižní frontě náměstí, které nemocnice využívá, je Mladotovský palác neboli „Faustův dům“ (majitelem budovy je hlavní město Praha) čp. 502/II, kde za Rudolfa II. žil anglický alchymista a mystik, možná i špión anglické královny Alžběty I.[zdroj?], Edward Kelly (Edward Talbot), spolupracovník Johna Dee.

Významné zbořené budovy[editovat | editovat zdroj]

Významné budovy v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Mladotovský palác neboli „Faustův dům“
Charles Square Center z roku 2002 na místě někdejšího domu U Šálků, čp. 310, zbořeného v roce 1939

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Náměstí má hlavní křižovatku v severojižní ose a kolmo na ní západo-východní trať z Resslovy do Ječné ulice. Těmito směry je vedena tramvajová trať několika linek. Tramvajové spojení zde existuje od konce 19. století, od 50. let do 70. let 20. století k němu přibyly trolejbusy, které směřovaly z Vinohrad Žitnou ulicí směrem do Resslovy ulice a odtud pak přes Jiráskův most dále na Smíchov, kde se trať rozvětvila do Jinonic a na Strahov[17] Tuto dopravu koncem 70. let vystřídaly městské autobusy a od roku 1980 se zde razil tunel metra trasy B. Stanice metra Karlovo náměstí má dva vestibuly, severovýchodní ústí do Karlova náměstí a jihozápadní vestibul na Palackého náměstí, stanice byla zprovozněna roku 1985.

Po zrušení tramvajové trati na Václavském náměstí se z něj na Karlovo náměstí přesunul hlavní uzel celé pražské tramvajové dopravy. Vede přes něj několik tramvajových linek spojujících většinu města.

V budoucnu zde má v rámci Nového spojení II (Metra S) vzniknout nová podzemní zastávka regionálních vlaků propojená přestupem se stanicí metra.[18] Do povrchu náměstí nemá zasáhnout.

Sochy, kašny a pomníky[editovat | editovat zdroj]

Kašna se sloupem a sochou sv. Josefa s Ježíškem

Sousední ulice[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ EDERER, Antonín. Náměstí, trhy a plácky staré Prahy. 1. vyd. Praha: Milpo, 2002. 160 s. ISBN 80-86098-24-9. S. 99. 
  2. ↑ Vilém LORENC, Nové Město Pražské, SNTL Praha 1976, 110
  3. ↑ Dobroslav LÍBAL, in: Umělecké památky Prahy II, 1998, s. 19
  4. ↑ Wikipedista Dobroš: osobní svědectví účastníka
  5. ↑ SŮRA, Jan. Pokrok pro chodce v Praze. Karlovo náměstí má nové přechody, zmizelo zábradlí. Zdopravy.cz [online]. 2020-08-29 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ IPR Praha | Karlovo náměstí [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ ŠINDELÁŘ, Jan. Více přechodů, méně zábradlí. Karlovo náměstí v Praze se začíná proměňovat. Zdopravy.cz [online]. 2020-07-23 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jaroslav PODLISKA, Příspěvek archeologie k poznání podoby kaple Božího Těla na Karlově náměstí v Praze, in: Staletá Praha 29, 2/2013, s. 2–20
  9. ↑ https://encyklopedie.praha2.cz/stavba/2657-hulkovsky-pivovar-karlovo-namesti-cp-55434-32, 4. dubna 2024.
  10. ↑ https://encyklopedie.praha2.cz/promena-casem/1314-cerny-pivovar, 4. dubna 2024.
  11. ↑ Skleněná novostavba zklamala na iDnes.cz
  12. ↑ Umělecké památky Prahy II, 1998, s. 377
  13. ↑ František RUTH, Kronika královské Prahy II, Praha 1905, s. 537
  14. ↑ Julius KOŠNÁŘ, 1933
  15. ↑ Emilián Kaufmann – Pražský pantheon. www.prazskypantheon.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ http://www.dsklicpera.eu/index.php?str=klicpera
  17. ↑ Stanislav LINERT, Autobusy a trolejbusy pražské městské hromadné dopravy. Praha: Dopravní podnik hl. m. Prahy, 2002.
  18. ↑ ŠINDELÁŘ, Jan. Které vlaky půjdou pod zem? SŽDC po letech příprav vypsala tendr na studii k uzlu Praha. Zdopravy.cz [online]. 2020-01-03 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Ruth, Kronika královské Prahy, II. díl, Nakladatelství Pavla Körbera: Praha 1905, s.520–541
  • Václav VOJTÍŠEK, Sklad slanečků na rynku novoměstském, in: Z minulosti naší Prahy. Praha 1919, s. 73–92.
  • Růžena BAŤKOVÁ a kolektiv: Umělecké památky Prahy, II., Nové Město a Vyšehrad. Praha: Academia 1998, s. 17–19
  • EDERER, Antonín. Náměstí, trhy a plácky staré Prahy. 1. vyd. Praha: Milpo, 2002. 160 s. ISBN 80-86098-24-9. S. 99–104. 
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. – kapitola O kostele Božího těla na Karlově náměstí, s. 68–70. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karlovo_náměstí_(Praha)&oldid=23793821“