Karel Šiktanc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Šiktanc
Základní informace
Narození10. červenec 1928
Hřebeč u Kladna
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov
Povoláníbásník, textař, scenárista, novinář, překladatel
OceněníCena Jaroslava Seiferta (1989)
medaile Za zásluhy (2010)
Cena Jaroslava Seiferta (2011)
Čestné občanství Prahy 7 (2019)
Manžel(ka)Helena Šiktancová
DětiPetr Halmay
PříbuzníDavid Šiktanc (vnuk)[1]
Jaroslava Šiktancová (snacha)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Šiktanc (* 10. července 1928 Hřebeč u Kladna) je český básník, textař a scenárista. Působil také jako novinář a překladatel.

Vystudoval učitelský ústav. Následné studium Vysoké školy pedagogické nedokončil, jelikož dal přednost žurnalistické praxi. Novinářskou práci začal v Mladé frontě. V jeho tvorbě se silně projevil zážitek z vyhlazení Lidic - sousední vesnice, kde měl mnoho kamarádů. Jeho počátky byly velmi ovlivněny komunistickou ideologií. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1960. Působil v časopise Květen, spoluredigoval Almanach Květen a Hlubší než smrt. V letech 1961–1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta.

Za normalizace upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání. Publikoval v samizdatu a v cizině, vystřídal několik zaměstnání (např. údržbář dvorců na Štvanici). V roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta (sbírka Srdce svého nejez) a v roce 2000 cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat (1999) získal Státní cenu za literaturu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004. V roce 2010 jej prezident vyznamenal medailí Za zásluhy.

Dílo

Poezie

  • Tobě, živote, 1951
  • Pochodeň jara, 1954
  • Vlnobití, 1956
  • Žízeň, 1959
  • Heinovské noci, 1960
  • Patetická, 1961 (poema o Únoru 1948)
  • Nebožka smrt, 1963
  • Artéská studna, 1964
  • Paměť, 1964 (výbor)
  • Zaříkávání živých, 1966
  • Město jménem Praha 1967
  • Adam a Eva, 1968
  • Slepá láska, 1968 (soubor tří knih)
  • Horoskopy, 1969
  • Mariášky, 1970
  • Český orloj, 1974 samizdat, 1981 v Mnichově, 1990 oficiálně
  • Jak se trhá srdce, 1978 samizdat, 1983 v Mnichově, 1991 oficiálně
  • Pro pět ran blázna krále, 1978 samizdat
  • Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel, 1979 samizdat, 1992 oficiálně
  • Sakramenty, 1979 samizdat
  • Srdce svého nejez, 1981 samizdat, 1994 oficiálně
  • Ostrov Štvanice, 1991
  • Utopenejch voči, 1991 (= Pro pět ran blázna krále + Sakramenty)
  • Tanec smrti, 1992
  • Hrad Kost, 1995 - básně z let 1990–1994
  • Tři nadání, 1999 z čínštiny přeložil Oldřich Král a následně přebásnil Karel Šiktanc
  • Šarlat, 1999 - básně z let 1995–1998
  • Zimoviště, 2003 - básně z let 1998–2002
  • Fidlátka, 2004
  • Řeč vestoje, 2005
  • Běseň, 2005
  • Vážná známost, 2008
  • Nesmír, 2010 – nominace na cenu Magnesia Litera 2011
  • Čistec, 2012

Básnickou tvorbu Karla Šiktance souborně vydalo nakladatelství Karolinum v letech 2001–2004:

  • Dílo 1 (Žízeň, Heinovské noci, Nebožka smrt, Artéská studna), 2003
  • Dílo 2 (Město jménem Praha, Horoskopy, Mariášky), 2001
  • Dílo 3 (Zaříkávání živých, Adam a Eva, Jak se trhá srdce), 2001
  • Dílo 4 (Český orloj, Tanec smrti), 2004
  • Dílo 5 (Pro pět ran blázna krále, Sakramenty, Srdce svého nejez, Ostrov Štvanice), 2002
  • Dílo 6 (Hrad Kost, Šarlat, Zimoviště), 2004
  • Dílo 7 (Básně (ze zásuvky), Z překladů, Rozestřeno časem), 2006

Pro televizi

  • Nejkrásnější sen
  • Štědrovečerní romance, 1963 (spolu s J. Šotolou)
  • Pravda a lež, 1992
  • Stříbrný a Ryšavec, 1998
  • Paní mlha, 2000

Pro rozhlas

  • Putování za králem, 1977, 1990
  • O králi Jasnozřivém a slepci převozníku, 1991
  • Královna s vlčí tváří, 1992
  • Král Kamenné srdce, 1993
  • Nejčernější les, 1995
  • Svatební šaty, 1995
  • Svatojánský oheň, 1997
  • Tři spravedliví, 1998
  • Černý jezdec, bílý kůň, 2000
  • Hodiny pro nevěstu, 2000
  • Sivá princka, 2001
  • Heřmaňský poklad, 2002
  • Dar nedar, 2003
  • Orlí kámen, 2004
  • Komteska a Koloděj, 2005
  • Černé peří, 2006
  • Jedna hrůza, 2008

Knihy pro děti

  • Pohádky chudé na řádky, 1962
  • Kapela pana Anděla, 1965
  • Královské pohádky, 1970
  • O dobré a zlé moci, 2000
  • Spadl buben do kedluben, 2005 (Výbor z Pohádky chudé na řádky, Kapela pana Anděla a Haló, tady jaro!)

Překlady ruské poezie: J. A. Jevtušenka, B. L. Pasternaka, B. Sluckého

Literatura

  • HRUŠKA, Petr. Básně psané na střed. Host. 1999, roč. 15, čís. 1, s. 19. ISSN 1211-9938. 
  • HRUŠKA, Petr. Někde tady. Český básník Karel Šiktanc. Brno: Host, 2010. 407 s. (Tváře české literatury; sv. 2). ISBN 978-80-7294-377-7. 
  • KARFÍK, Vladimír. Sdílení těžší než samota. Literární noviny. 1999-06-30, roč. 10, čís. 26, s. 7. Recenze sbírky Šarlat. Dostupné online. ISSN 1210-0021. 
  • NOVÁKOVÁ, Šárka. Básnický portrét Karla Šiktance. Labyrint revue. 1995, roč. 5, čís. 6, s. 6-7. ISSN 1210-6887. 
  • PAPOUŠEK, Vladimír. Imaginativní linie české poezie a dílo Karla Šiktance. Tvar. 2002-10-31, roč. 13, čís. 18, s. 8-9. Předneseno na konferenci Reflexe baroka v české literatuře 20. století. ISSN 0862-657X. 
  • PETŘÍČEK, Miroslav. Báseň jako jednota skladby. Host do domu. 1968-1969, čís. 15, s. 62. Recenze Adama a Evy. 

Externí odkazy

Básně

Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
  1. ↑ iDNES.cz. 26. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-26]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Šiktanc&oldid=16507507“