Karel Sýs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Sýs
Karel Sýs (Maxiautogramiáda, 2014)
Karel Sýs (Maxiautogramiáda, 2014)
Narození26. července 1946 (77 let)
Rychnov nad Kněžnou
Povolánípřekladatel, básník, spisovatel, redaktor a novinář
Alma materVysoká škola ekonomická v Praze
Témataliteratura, editace, překlad a žurnalistika
Oceněnízasloužilý umělec (1989)
medaile Za zásluhy
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Komunistická strana Čech a Moravy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Sýs (* 26. července 1946 Rychnov nad Kněžnou) je český básník, spisovatel, překladatel a levicový novinář. V jeho tvorbě dominuje poezie, ale v posledních dvaceti letech se věnuje i české historii, satiře porevolučního politického vývoje a studiím lidové slovesnosti. Některá díla publikoval pod pseudonymy Václav Spán a Věra Sýsová, v Naší pravdě též pod jménem Kosmas.[1]

Život

Karel Sýs maturoval v roce 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické (1969).

Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od roku 1976 vedl kulturní rubriku. Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. Roku 1988 se stal zástupcem šéfredaktora literárního časopisu Kmen. Roku 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.

V letech 19901992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař.

V 90. letech tvořil především satirickou prózu, kritizující tehdejší poměry v politice a společnosti (Bordel v Čechách atp.). Otevřeně se hlásí ke KSČM, za niž v roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodu č. 81 – Uherské Hradiště.[2]

Do dubna 2014 byl vedoucím (spolu)redaktorem literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen, než došlo k jejímu ukončení Danielem Strožem. Od května 2014 je vedoucím redaktorem nástupnického týdeníku Literatura-Umění-Kultura.

V posledních letech se věnuje tvorbě historických knih, které mapují neotřelou formou některé kapitoly české historie v 20. století (př. Protektorát ve fotografii, Akce Heydrich, Praha před 100 lety).

Dílo

Jedná se o básníka razantní materialistické obraznosti a dychtivého prožitku. Jeho tvorba vždy zahrnovala erotické prvky a zachovával si i smysl pro humor.

Básnické sbírky

  • Newton za neúrody jablek, 1969
  • Pootevřený anděl, 1972
  • Dlouhé sbohem, 1977
  • Nadechni se a leť, 1978
  • Americký účet, 1980
  • Stroj času, 1984
  • Písecká domovní znamení, 1985
  • Atomový pléd, 1986
  • Ze Země na Měsíc a zpátky, 1988
  • Ztráty a nálezy, 1989
  • 1+1 aneb Nesoustavný rozhovor o poezii, psáno ve spolupráci s J. Žáčkem
  • Rodné číslo Homéra, 1986 výbor z jeho tvorby let 1962–1983

Po listopadu 1989 ztratil své výsadní postavení v české literatuře, a přešel do otevřené opozice vůči nové době.

Část literární skupiny „Pětatřicátníků“ – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988
  • Zasklené kalhoty dospělého muže, 1992, vydal v cizině
  • Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, 1992
  • Načas v očistici, 1993
  • Pět let v mrtvém domě, 1994
  • Praha zezadu, 1999
  • Džbán s dvojitým dnem, 2006
  • Omráčená schránka, 2006
  • Básně až na zem, 2006
  • Pouhý jen básník, 2009
  • Apokalypsa podle Joba, 2013
  • Má abeceda, 2014
  • Tři vzkazy spáčům, 2015

Ostatní tvorba

  • Návštěvy v ateliérech, 1981, rozhovory s výtvarnými umělci, spoluautor Jaromír Pelc
Instalace výstavy v Galérii Fronta 1. 2. 1976 – zleva František Dvořák, Karel Sýs, Kamil Lhoták, Jaromír Pelc a jeho manželka Tamara
  • Básník a spol., 1981, eseje
  • Pero nikoli za kloboukem, 1985, eseje
  • Pražský chodec II, 1988 próza
  • K. ještě po deseti letech, 1989, aforismy
  • Kapsa, 1992 próza

Studie

Ve své literárněhistorické práci se Sýs věnuje především erotické literatuře, zejména lidové.

  • Sukýnky se mi krátí, 2000
  • Malé dějiny pornografie, 2001, vydána pod pseudonymem Václav Spán, v podstatě antologie eroticky laděných pasáží z klasických děl světové literatury
  • Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík, 2001
  • (S)prostonárodní čítanka, 2003, vydána pod pseudonymem Václav Spán, sbírka lidové tvorby na vulgární témata

Pro děti

  • Co si povídají hodinky, 1975
  • Co všechno svítí, 1983
  • Co všechno létá, 1984
  • Malá inventura, 1989

Satiry

  • Nová kronika aneb Bordel v Čechách, 1994
  • Bordel na druhou, 1996
  • Bordel do třetice, 1999
  • Vymknuta z kloubů, 2004

Knihy o historii

  • Protektorát ve fotografii, 2006
  • Praha před 100 lety, 2007
  • Akce Heydrich, 2008, aneb Příliš mnoho otazníků
  • Praha zednářská, 2009
  • Jak se bavila Praha, 2009

Publicistika

  • Viděno deseti, 2009, deset rozhovorů s protagonisty mocenského převratu v listopadu 1989 z obou stran politického spektra, psáno s kol.
  • Záhady 17. listopadu, 2010, volné pokračování předchozí knihy, dalších osm rozhovorů s protagonisty mocenského převratu v listopadu 1989, psáno s Dušanem Spáčilem

Překlady (výběr)

  • Třetí skupenství muže (autor Pavol Janík; Příbram, Periskop, 2009)
  • Messalina (román starého Říma, autor Alfred Jarry; Praha, Otakar II., 2000
  • Být při tom (výbor z díla, autor Vojtech Kondrót; Praha, Mladá fronta, 1987)

Aforismy z knihy „K. ještě po deseti letech“ (1989)

  • K. dostal k vánocům boty. Byly příliš velké. „Nic nevadí, počkám na jaro a budu si pod chodidla dávat včely.“
  • K. podpořil přihlášku J.Slivovice do Svazu spisovatelů. Důvod: „Ta píše!“
  • K. potřeboval ženu už jen proto, že si neuměl sám ostříhat nehty na pravé ruce.
  • K. trávil tak rychle, že mohl jíst v restauracích zadarmo. Ani rentgenem mu nedokázali, že něco pozřel.
  • „A. je dítětem Štěsteny“ referoval K. „Jen si představte, že dostopoval z Prahy do Košic i s nábytkem.“
  • K. tři neděle před cestou do Řecka nepil a šetřil si játra. „Co kdyby mě přikovali ke skále? Co by si orel pomyslel?“ vysvětloval.
  • K. často tvrdil: „Nejvíc chutná med od tureckých včel.“
  • „Cuká sebou, jako by jí Galvani sáhnul na stehno,“ kritizoval K. jistou netýkavku.
  • K. napsal učebnici prvních vět. Například radil román začít slovy: „P. seděl u umyvadla a máčel si nohy ve formaldehydu, když vstoupila kněžna.“
  • „Tenhle I. je takový antisemita, že by nejraději prodával své knihy nerozřezané,“ povzdechl si K., a protože se I. blížil, ze strachu se pustil do anglické slaniny.
  • K. se tak bál zubaře, že když ho rozbolely zuby, provokoval rvačky v hospodě s nadějí, že mu je někdo vyrazí.
  • K. vysvětloval dialektiku na příkladu vody v bytě: „Když se vyleje na záchodě, chybí v koupelně.“
  • „Neznám lepšího lékaře, než dr. Klid Nalůžku,“ tvrdil K.
  • „Peníze nesmrdí,“ učil K., „pokud je ovšem nenosíte v zadní kapse kalhot.“
  • K. propadl filatelii, a opustil svou vášeň teprve tehdy, když mu na prsou vyrašil aršík.
  • Když mělo dojít na placení, K. se schoulil do bezbarvé kuličky a bohatší přátelé ho vynesli v aktovce ven.
  • Nežli se K. vydal na návštěvu, tvrdě trénoval: obíral vidličkou a nožem sádrový model kuřete.
  • K. omlouval nešiku: „Nemá na to muňky.“
  • K. býval zlý i na přátele. Buď přišel na schůzku pozdě a láteřil, že na něj nepočkali, anebu přišel brzy a vztekal se, že tam ještě nejsou.
  • „D. všecko prošustroval,“ posteskl si K. „A z jak podnikavé rodiny pochází! Jeho dědeček na Velikonoce pojišťoval proti ukřižování!“
  • K. přivezl dětem z ciziny facku v pytlíčku. „Utrhnete růžek a facka se sama pěkně posadí na tvář,“ vysvětloval už z podlahy.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy