Karel M. Kmoch
Karel M. Kmoch (12. října 1839 Číhaná, obec Teplá[1] – 17. dubna 1913 Praha) byl český kněz, zaměřený na péči o hluchoněmé.
Do školy chodil v klášteře Teplá, gymnázium navštěvoval v Plzni. Po absolvování kněžského semináře byl 16. února 1862 vysvěcen na kněze. Působil nejprve v Kouřimi a později u kostele sv. Trojice v pražském Podskalí. Staral se přitom o vyučování dětí trestanců z městského vězení.
Po smrti ředitele ústavu pro hluchoněmé Václava Frosta (1814 – 1865)[2] získal Kmoch v tomto zařízení místo učitele náboženství. K zaměstnání se postavil velmi zodpovědně. Shromáždil zápisky svého předchůdce a sestavil z nich obrázkovou učebnici náboženství pro neslyšící. O prázdninách pak podnikal studijní cesty za poznáním praxe v jiných evropských ústavech. Když pak roku 1876 zemřel i Frostův nástupce Václav Koťátko, byl Kmoch jednomyslně zvolen ředitelem.
Svým humanismem i odbornými znalostmi, které projevil například v publikaci Příspěvky k dějinám pražského soukromého ústavu pro vdělání hluchoněmých na oslavu 100-letého jeho trvání (1886), si získal věhlas a úctu po celých Čechách. Za zásluhy byl oceněn zlatým křížem.[3]
Reference [editovat]
- ↑ Podle autoritního záznamu NK v Praze se narodil 2. října 1839 v Pichlu.
- ↑ Životopisná data Václava Frosta a Václava Koťátka převzata z databáze autorit NK v Praze
- ↑ P. Karel M. Kmoch. Humoristické listy. 11 1886, roč. 28, čís. 48, s. 402. Dostupné online. (Zdroj k napsání celého článku.)
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
