Karel I. Gonzaga
| Karel I. Gonzaga | |
|---|---|
| vévoda z Mantovy a Montferratu | |
 | |
| Doba vlády | 1627 – 1637 |
| Úplné jméno | Carlo Gonzaga |
| Narození | 6. května 1580 Paříž, Francie |
| Úmrtí | 22. září 1637 (57 let) Mantova |
| Potomci | František Gonzaga Karel II. Gonzaga Ferdinand Gonzaga Ludovika Marie Gonzagová Benedetta Gonzaga Anna Gonzagová |
| Dynastie | Gonzagové |
| Otec | Ludvík Gonzaga |
| Matka | Henrietta Klevská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel I. Gonzaga (6. května 1580 – 22. září 1637) byl od roku 1627 mantovským a montferratským vévodou. Byl také vévodou z Rethelu a Nevers.
Život
Narodil se v Paříži jako syn Ludvíka Gonzagy a Henrietty Klévské. V roce 1600, jako vévoda z Rethelu, v Nevers založil Řád žluté stuhy, který král brzy zakázal, kvůli jeho zvláštnímu charakteru. V roce 1606, se rozhodl založit Charleville a knížectví Arches.
V roce 1612 si Karel, jako potomek byzantského císaře Andronika II., kterým byl přes svou babičku Markétu (ta pocházela z linie Theodora I., Andronikova syna), nárokoval Konstantinopolský trůn. Konstantinopol byla tou dobou hlavním městem Osmanské říše. Karel začal spolupracovat s řeckými povstalci, včetně maniotských řeků, kteří ho oslovovali jako "král Konstantin Palailogos". Když se o tom dozvěděli osmanské orgány, poslali armádu 20 000 mužů 70 lodí k napadení Mani. Následovalo pustošení Mani a uvalení daní na Manioty. Karel poslal vyslance k evropským dvorům, kde hledal podporu. V roce 1619 zrekrutoval šest lodí a asi pět tisíc mužů, ale byl nucen ukončit misi, protože začala Třicetiletá válka.
Po smrti posledního legitimního mužského dědice mantovské linie rodu Gonzaga, Vincenza II. (1627), zdědil titul prostřednictvím dohody Karel. Jeho syn se oženil s Marií Gonzagovou, dcerou dřívějšího vévody Františka IV.
Nicméně, jeho následnictví pobídlo nepřátelství Karla Emanuela I. Savojského, který se zaměřil na gonzagovské Monferrato, a především Španělska a Svaté říše římské, kteří neměli rádi philo-francouzského vládce Mantovy. To vedlo k válce o dědictví mantovské. V roce 1629 poslal císař Ferdinand II. armádu Lancknechtů k obléhání Mantovy. Karel odešel bez slíbené podpory Ludvíka XIII. Obléhání trvalo až do roku 1630, kdy bylo město, již zasaženo morem, surově vypleněno. Mantova se z této pohromy nikdy nezotavila.
Následné diplomatické manévry umožnily Karlovi, který uprchl do papežského státu, roku 1631 návrat do vévodství. Nešlo to však bez ústupků savoským. Situace Mantovy byla dramatická, ale Karel byl v následujících letech schopen nějaké hospodářské obnovy.
Karel zemřel v roce 1637. Nástupcem se stal jeho vnuk Karel II. Gonzaga, který byl zpočátku pod regentstvím Marie Gongzagové, snachy Karla I.
Potomci
- František Gonzaga, vévoda z Rethelu (1606–1622).
- Karel Gonzaga, nominální spoluvládce mantovského vévodství (1609 - 14. srpna 1631) a jeho dědic. Spíše známý jako vévoda z Nevers a Rethelu. Oženil se s Marií Gonzagovou. Byli rodiči Eleonory Magdaleny Gonzagové, manželky císaře Ferdinanda III., a Karla II., vévody z Mantovy a Montferratu.
- Ferdinand Gonzaga, vévoda z Mayenne (1610 - 25. května 1632).
- Ludovika Marie Gonzagová (18. srpna 1611 - 10. května 1667). Poprvé se provdala za Vladislava IV. Vasu a podruhé za Jana Kazimíra II. Vasu.
- Benedetta Gonzaga (1614 - 30. září 1637).
- Anna Gonzagová (1616 - 6. července 1684). Poprvé se provdala za Jindřicha II. de Guise a podruhé za Eduarda Falckého.
Vývod z předků
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Gonzaga, Duke of Mantua and Montferrat na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel I. Gonzaga na Wikimedia Commons
