Karel Bedřich Kübeck

Karl von Kübeck okolo roku 1840

Karel Bedřich Kübeck, též Carl Friedrich Kübeck von Kübau (25. října 1780, Jihlava – 11. září 1855, Habersdorf) byl český úředník a politik, prezident říšské rady a ministr financí.

Život

Karel Kübeck se narodil 25. října 1780 v domě u Mincovny čp. 2 v Jihlavě v rodině krejčovského mistra Petra Kübecka. Svou kariéru začal studiem na gymnáziu ve Znojmě a pokračoval na univerzitě ve Vídni a Praze. Začal studiem medicíny, kterou vyměnil za studium práv a politických teorií. Jako student ve Vídni si přivydělával výukou hry na klavír, přičemž se seznámil s Ludwigem van Beethovenem. V roce 1797 za studií vstoupil do armády, chtěl být důstojníkem, ale nakonec studia dokončil a stal se úředníkem u olomouckého krajského úřadu (1800). O pět let později už pracoval jako koncipista v hodnosti Kanzleisekretär dvorního komisaře Rudolfa Vrbny (1805). V roce 1808 se oženil s Fanny Bagerovou. Postoupil na dvorního sekretáře a pracoval pod armádním ministrem Karlem Zichem jako armádní komisař (1809). V tomto postavení se seznámil se spisovatelem Fridrichem Schlegelem. Vzdělaný, obratný a zřejmě i patřičně ctižádostivý Kübeck začalal ve závratnou kariéru. Stal se významným úředníkem, dobrým politikem a zdatným národohospodářem s mimořádnými zásluhami o rozvoj železnice a telegrafu v rakouské monarchii.

Kariéra

Roku 1840 se stal prezidentem dvorské komory tedy nejvyšším mužem přes finance. V roce 1848 se stal ministrem financí a tím převzal státní pokladnu zcela do svých rukou. V letech 1851—55 vykonával funkci prezidenta říšské rady, která se po jeho smrti stala nadlouho zcela bezvýznamnou institucí.

Nepostradatelný byl nejen pro císaře, ale vysloužil si i přízeň ruského cara. Největší zásluhy si získal jako tvůrce koncepce státních drah a telegrafů. V roce 1841 předložil císaři Ferdinandovi I. systém budování železniční sítě pro celou říši. Pro dráhu do Terstu navrhl variantu mimo Maďarsko přes Semmering, která je dodnes právě v této části uznávaná za vzor harmonického spojení techniky a přírody. Roku 1816 byl povýšen do rytířského stavu a později, roku 1825, mu byl udělen titul svobodného pána. Zásluhu měl také o další větve dráhy, například o spojení Praha, Ústí nad Labem, Drážďany.

Roku 1846 předložil další velký projekt, budování státní telegrafické sítě, která podstatně modernizovala spojení v celé říši. V roce 1847 stál u zrodu rakouské Akademie věd. Politicky byl v opozici proti Kolowratovi a Metternichovi, po nástupu dvacetiletého panovníka Františka Josefa I. se stal spolu s hrabětem Stadionem architektem habsburského neoabsolutismu (byl jedním z hlavních tvůrců Silvestrovských patentů). Jeho vydané Deníky jsou skutečnými dějinami první poloviny 19. století.

Zemřel nakažen cholerou 11. září 1855 v Habersdorfu u Vídně. Jeho osobní život nebyl příliš šťastný, ze dvou manželství měl osm dětí, z pěti synů přežil otce jen nejmladší Max.