Karel Štipl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Karel Štípl)
Karel Štipl
Narození21. ledna 1889
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. srpna 1972 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
Povolánísochař, architekt, učitel a sklářský výtvarník
OceněníŘád práce řp (1959)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Štipl (21. ledna 1889 Praha[1]22. srpna 1972 Praha)[2] byl český sochař, architekt a sklářský výtvarník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině kočího Františka Štipla (1861-??) a matky Františky, rozené Čeňkové (1863-??)[1] jako nejstarší ze tří synů.[3]

Před první světovou válkou studoval UPŠ v Praze, žák Josefa Drahoňovského a Josipa Plečnika. Když profesor Drahoňovský zemřel, stal se Karel Štipl jeho nástupcem na speciálce pro „užité sochařství se zvláštním zřetelem ke sklu a glyptice“.[4]

Dne 20. července 1922 se v Praze oženil s Helenou Benešovou (*1899), dcerou malíře Jana Beneše (1873–1946).[5] Roku 1929 si postavil rodinný dvojdům v ulici na Míčánce v Dejvicích.

Za okupace byl vězněn v terezínské Malé pevnosti.[6]

V roce 1959 mu byl propůjčen Řád práce "...za vynikající tvorbu v oboru sochařství a užitého umění a za úspěšnou činnost pedagogickou".[7]

Zemřel v Praze, je pohřben na pražském šáreckém hřbitově.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kolaudační plán vily Ferdinanda Hořejše v Černošicích z roku 1933 (SOkA Praha-venkov)
Karel Štipl, cínové vázy, 1925
Státní znak v památníku Jana Amose Komenského v Naardenu

Karel Štipl se podílel na řadě významných soukromých i veřejných zakázek z rozmanitých oborů, např.:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Panna Marie Vítězná, 1884-1893, snímek 154 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. 
  2. arch pavouk:Štipl Karel
  3. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 626, obraz 539 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. 
  4. OPĚLA, Jan. Pavel Pánek a české lisované sklo šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Praha, 2013. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK. Vedoucí práce Marie Klimešová. Dostupné online.
  5. Matrika oddaných, sv. Vít, 1914-1933, snímek 131 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. 
  6. Památník Terezín:Policejní věznice v Malé pevnosti. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16. 
  7. Rudé právo, 28.1.1959, s.1, Vyznamenání tří výtvarných umělců
  8. [Správa pražských hřbitovů: vyhledávání - Štipl Karel]
  9. Vladimír Hobrlant:Poslední útulek
  10. Národní listy, 4.6.1932, s.2
  11. Úřad vlády ČR:Vila Naděždy a Karla Kramářových, s.8
  12. Praha neznámá: Hanspaulka (1. část)
  13. kolektiv autorů. Česká republika. 2: Moderní architektura - Čechy. Příprava vydání Michal Kohout, Rostislav Švácha. 1. vyd. vyd. Praha: Zlatý Řez, 2014. 522 s. ISBN 978-80-903826-0-2. Kapitola E 013 Vila továrníka Ferdinanda Hořejše 1933, s. 175. 
  14. Národní listy, 26.5.1937, s.2, Posmrtná maska
  15. Rudé právo, 8.1.1958, s.1, Bruselská mosaika

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]