Karel Stádník
| Karel Stádník | |
|---|---|
 Karel Stádník v roce 1989 | |
| Narození | 24. srpna 1924 Třemošná  Československo |
| Úmrtí | 12. ledna 2011 (ve věku 86 let) Praha Česko |
| Místo pohřbení | Břevnovský hřbitov (50°5′6″ s. š., 14°21′4″ v. d.) |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | sochař, restaurátor a fotograf |
| Příbuzní | Oldřich Selucký, zeť |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Stádník (24. srpna 1924[1] Třemošná – 12. ledna 2011[2] Praha) byl český sochař, restaurátor a fotograf, který zároveň působil v oficiální i podzemní římskokatolické církvi jako jáhen.
Život[editovat | editovat zdroj]
Základní školu absolvoval v Kadani,[3] do roku 1938 studoval gymnázium v Karlových Varech. Po záboru pohraničí se rodina přestěhovala do Prahy, kde po válce studoval na Střední keramické škole. Dále v letech 1946-1949 studoval sochařství na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Otakara Španiela, kde absolvoval v roce 1949. Absolvoval i památkářský kurz. Roku 1955 podepsal vázací akt se Státní bezpečností a podával informace zejména o milostných vztazích katolických kněží. Roku 1958 vše prozradil svým známým a na základě této dekonspirace s ním StB ukončila spolupráci.[4]
Na jáhna byl vysvěcen tajně kardinálem Joachimem Meisnerem 17. listopadu 1984 v Berlíně, a to jako vůbec první trvalý jáhen v Čechách. V této funkci působil v kostelech na Velízu-Kublově a v Praskolesích.
Stádníkovým zetěm je spisovatel Oldřich Selucký.
Profese[editovat | editovat zdroj]
Profesní kariéru začal restaurátorskými pracemi, které se mu posléze staly hlavním zdrojem obživy. Věnoval se výhradně sakrálnímu umění, restaurování gotických a barokních plastik a volné tvorbě. Vytvořil několik souborů plastik křížových cest, z nichž zejména ta ve Lhotce je unikátní. Znázorňuje jednotlivá zastavení Ježíšovy křížové cesty formou obrazů utrpení člověka v konkrétních historických situacích. Tato Křížová cesta vznikla v době protináboženské perzekuce v letech 1973–1975. Jeho moderní pojetí křížové cesty později inspirovalo kardinála Miloslava Vlka k úvahám nad utrpením Krista a lidstva. V režii Víta Hájka vznikl roku 1996 televizní dokument „Křížová cesta akademického sochaře Karla Stádníka s textem kardinála Miloslava Vlka“. Karel Stádník dále působil jako člen restaurátorské komise Českého fondu výtvarných umění, která přidělovala a hodnotila práce.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Křížové cesty[editovat | editovat zdroj]
- Křížová cesta v kostele Panny Marie Královny míru v Praze - Lhotce[5] [6]
- Křížová cesta v katedrále svatého Václava v Olomouci
- Křížová cesta v kapucínském kostele Panny Marie Andělské v Praze.
- Křížová cesta v kostele svatého Václava v Břeclavi
- Křížová cesta v kostele svatého Filipa a Jakuba ve Zlíně
Samostatné sochy[editovat | editovat zdroj]
- Socha sv. Anny, kaple Domova Sue Ryder v Praze 4 Michli
- Sousoší sv. Anežky České s dětmi, bronz, kaple sv. Anežky České, Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze
- Poprsí kardinála Josefa Berana, odlito podle sádrového modelu Karla Stádníka, odhaleno 1.5. 2021 v kapli sv. Anežky České v katedrále sv. Víta [7]
Oltářní stoly[editovat | editovat zdroj]
- Kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech (oltář a ambon)
- Kostel Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu (oltář a ambon)
- Kostel sv. Havla
- Kostel sv. Markéty v Břevnově
- Kostel P. Marie a slovanských patronů v Emauzích
- Kostel sv. Václava v Břeclavi (oltář, ambon a sedes)
- Kostel sv. Prokopa ve Žďáru nad Sázavou
Restaurátorské práce (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Mistr I. P. v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze
- Kostel Velíz[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.katyd.cz/clanky/karel-stadnik-slouzil-cirkvi-nejen-svym-umenim.html
- ↑ http://tisk.cirkev.cz/lide-a-udalosti/zemrel-karel-stadnik/
- ↑ Archivovaná kopie. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2014-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24.
- ↑ Mirek Vodrážka, Výtvarné umění a jeho subverzní role v období normalizace, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, z.s., Praha 2019, s. 91
- ↑ http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanstvi/_zprava/233635
- ↑ http://www.praha12.cz/krizova-cesta-ve-lhoteckem-kostele-autor-karel-stadnik-2007/g-8081/id_obrazky=12938&typ_sady=1&p1=68
- ↑ [1]
- ↑ http://denikreferendum.cz/clanek/8610-vzpominka-na-karla-stadnika
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Anděla Horová (editorka) a kolektiv autorů: Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia Praha 2006
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů, Sv. 2, s. 1360, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Stádník na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Stádník
- Karel Stádník v informačním systému abART
