Kaple
Kaple, zdrobněle kaplička, je sakrální stavba prostorově malé křesťanské modlitebny. Může to být samostatně stojící budova či rozsáhlejší stavba, například patrová, a nebo oddělená část (místnost, část místnosti či prostoru) v sakrální nebo světské stavbě se specifickým účelem (privátní kaple, pohřební kaple apod.).[1]
Ve starší literatuře bylo slovo kaple odvozováno z latinského cappa (plášť, kapuce). Mělo se za to, že se název rozšířil díky tomu, že v pařížské královské modlitebně byl opatrován jako říšský klenot merovejské říše plášť sv. Martina z Tours. Pravděpodobně byl však výraz odvozen z latinského capella (malý hrob), podle raně křesťanského památníku Ciborium stavěného nad hrobem mučedníka. Postupným vývojem vznikaly sakrální stavby nejrůznější velikosti, účelu a v rozmanitých místech jak pietního, tak jinak s danou lokalitou spojených událostí (zjevení svatých, památná a poutní místa). Některé kaple bývají určeny ke zvláštním druhům pobožnosti, například křestní – baptisterium, soukromé, hřbitovní – karner nebo poutní, které jsou velkou měrou postaveny na kopci s vyhlídkou, aby na poutníky působila i krása krajiny.
Typy kaplí
Kaple je označení sakrální stavby, která je svým vzhledem a funkcí podobná prostorově většímu kostelu. Neexistuje jednoznačné kritérium k rozlišení kostela od kaple podle rozsáhlosti stavby, existují i relativně velké kaple a naopak malé kostely. V některých případech vyplývá status kaple i z toho, že kapli nevlastní či historicky ji neměla ve svém majetku církev, ale byla součástí rozsáhlých světských staveb, například hradu či zámku a podobně.
Kaple mohou být také v soukromém majetku nebo ve vlastnictví obce. Stavba kaple může být provedená i tak, že tvoří přístřešek nad pramenem vody, zejména pokud byl považován za léčivy, zázračný či posvátný nebo byla vystavěna z tzv. milodarů, například vybíraných v době, kdy zasáhla konkrétní oblast epidemie životu nebezpečných nemocí (cholera, mor) nebo jiná tragická událost spojená se ztrátou na lidských životech.
Jedním z nábožensky užívaných kritérií rozlišujících kapli od kostela je trvalé přechovávání Eucharistie v kostele.[2]
V době osvícenství bylo z protipožárních důvodů Ohňovým patentem nařízeno vybavit každé venkovské sídlo typu vesnice zvonicí. V Čechách vzniklo v této souvislosti mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice.
Velké kostely, především gotické katedrály a chrámy, bývají vybaveny celou řadou kaplí, které jsou zpravidla umístěny v závěru chrámu kolem chórového ochozu v tzv „věnci“. Kaple však mohou být umístěny i po stranách bočních lodí kostela, jako je to například v pařížské katedrále Notre-Dame.
Hradní a zámecké kaple navazují na tradici počátku křesťanství v Čechách z dob velkofarního systému a hradské soustavy. Jsou to obvykle buď samostatné nebo stavebně připojené stavby typu kostelu uvnitř opevněné části hradu nebo vyhrazená místnost či sál, jehož velikost může být značně rozdílná.
Kromě kaplí s větším prostorem, ve kterém se při bohoslužbě shromáždí všichni účastníci, existují i kaple menší pro několik málo osob nebo jen pro soukromé modlitby či obřady, popřípadě jako presbytář, kdy ostatní účastníci při bohoslužbě stojí mimo vlastní prostor kaple. Kaple může být vysvěcená a nevysvěcená. Nevysvěcená slouží k soukromému modlení každého jednotlivce, ale nemůže v ní být sloužena mše svatá; to je možné jen po vysvěcení (konsekraci či benedikci).[3]
Výklenkové kaple (též otevřené kaple nebo na Moravě poklony) jsou drobné sakrální stavby, která nemají charakter budovy, ale mají funkci podobnou jako kříž či boží muka u cesty. Ve výklenku bývá obraz či socha s náboženským námětem, s nímž je zpravidla spojováno zasvěcení kaple. Podobné stavební provedení mívají i zastavení křížových cest umístěných v otevřené krajině. V některých zemích není zvykem tzv. výklenkové kaple počítat mezi kaple.
Síňová kaple (též nazývaná prostorová či interiérová) je v rámci skupiny samostatných kaplí opakem výklenkové kaple. Jde o stavbu, do níž lze vstoupit. Velikostí mohou být od malé, do které může vejít třeba pouze jeden člověk, až po stavby velikosti kostela, které se od kostela liší svojí funkcí. Síňové kaple jsou obvykle vysvěcené a v takových může být sloužena mše svatá.
Některé drobné sakrální stavby jsou na pomezí mezi výklenkovou a síňovou kaplí. Prostor výklenku může být oddělen vrátky, dvířky či otevíratelnou mříží, ale není určen k modlitbě či liturgickým úkonům. Stavebně-technicky je přístup do takové kaple upraven za účelem například údržby výzdoby nebo mají mřížová dvířka jen symbolický smysl.
Galerie
- Typy kaplí podle stavby, místa, účelu a zasvěcení
-
-
-
-
Kaplička pod památnými lipami; u vesnice Mžany -
Kaple v obci; Bělečko -
-
-
Gotická kaple z 15. století, Police (Polsko) -
-
-
Kaple sv. Anny postavená nad pramenem vody v roce 1831 z milodarů po epidemii cholery; Anenské údolí u Skutče
.jpg)
,_kapliczka_-_20.09.2009_r..JPG)
,_CZ130518-001.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Svazek 1. Praha: Diderot, 1999. 8 svazků. ISBN 80-902555-2-3. S. 45.
- ↑ Osnova přednášky „Drobné památky“, FSV ČVUT
- ↑ KOTRBA, Jiří Marek. Zasvěcení kostela a oltáře. Olomouc, 2011 [cit. 2016-09-06]. 73 s. Diplomová práce. Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouc. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 24. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kaple na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo kaple ve Wikislovníku- Barokní kaple ve Žďáře nad Sázavou, sloužící čistě ke světským účelům.
- fotogalerie křížků a kapliček
- fotogalerie božích muk a výklenkových kapliček
