Kapitisdeminuce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kapitisdeminuce (capitis deminutio, doslova „zmenšení osobnosti“) byl římskoprávní institut, kterým došlo k umenšení nebo úplnému vymizení právní osobnosti římských občanů, tedy k zániku být způsobilým subjektem práva, který může vlastním právním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem.

Plná právní osobnost byla ve starověkém Římě určena trojím stavem: svobody (status libertatis), občanství (status civitatis) a rodiny (status familiae). Jestliže u některého z těchto stavů došlo ke změně, měnila se, případně úplně zanikala i právní osobnost. Podle toho se také rozlišovala kapitisdeminuce:[1]

  1. maxima – ztrátou osobní svobody, např. zajetím ve válce a upadnutím v otroctví, dochází k úplnému zánik všech práv, s výjimkou postliminia
  2. media – ztrátou římského občanství se osoba stává cizincem, zanikají ji všechna veřejná práva a ze soukromých ta, která měla za základ ius civile
  3. minima – změnou rodinného stavu, jako je provdání dcery, emancipace syna apod., se mění právní vztahy s touto změnou spojené

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. S. 69–70.