Kanaválie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKanaválie
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďFaboideae
TribusPhaseoleae
Rodkanaválie (Canavalia)
Adans., 1763
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kanaválie (Canavalia) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to povětšině popínavé nebo plazivé byliny rostoucí v počtu asi 50 druhů v tropech a subtropech celého světa. Některé druhy mají jedlé lusky a semena, jiné jsou pěstovány jako pokryvné rostliny, krmivo nebo zelené hnojení.

Popis

Kanaválie jsou popínavé, plazivé nebo téměř vzpřímené byliny, výjimečně i vzpřímeně rostoucí polokeře (Canavalia ensiformis). Listy jsou střídavé, trojčetné, často velké, tenké nebo kožovité, s celokrajnými, nejčastěji vejčitými až téměř okrouhlými lístky a s drobnými opadavými palisty. Na rubu jsou listy obvykle chlupaté. Květenství jsou úžlabní, hroznovitá. Květy jsou fialové, růžové, purpurové nebo bělavé, často otočené o 180 stupňů spodkem nahoru (resupinátní). Kalich je zvonkovitý, dvoupyský, horní pysk je větší, uťatý až dvoulaločný, spodní pysk je menší, zakončený 3 drobnými zuby nebo celokrajný. Koruna je delší než kalich. Pavéza je velká, okrouhlá až široce obvejčitá, křídla jsou tenká, srpovitá, člunek je širší než křídla a kratší než pavéza, prohnutý a často zobanitý. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré, případně je horní tyčinka na bázi volná a přirostlá k ostatním ve střední části. Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý, se zakřivenou čnělkou zakončenou drobnou bliznou a s mnoha vajíčky. Plodem jsou pukavé nebo řidčeji nepukavé protáhlé velké lusky obsahující asi 4 až 15 velkých semen. Lusky mohou být zdužnatělé nebo mezi semeny zaškrcované. Semena jsou nejčastěji červenohnědá, mírně až silně zploštělá.[1][2][3]

Rozšíření

Rod kanaválie zahrnuje celkem asi 50 až 60 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Druh Canavalia rosea, specializovaný na růst na plážích a mořském pobřeží, je rozšířen pantropicky na všech kontinentech.[1][2]

Ohrožené druhy

Tři druhy kanaválie z Havajských ostrovů (Canavalia molokaiensis, C. napaliensis a C. pubescens) a jeden z Nové Kaledonie (C. veillonii) jsou v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN vedeny jako kriticky ohrožené.[4]

Obsahové látky

V semenech kanaválie Canavalia ensiformis byla zjištěna neproteinová aminokyselina kanavanin. Z mouky ze semen tohoto druhu byl v roce 1926 izolován enzym ureáza, hydrolyzující močovinu na uhličitan amonný. Tento enzym je v současné medicíně používán na stanovení obsahu močoviny v moči i v krvi. Nejvyšší známý obsah ureázy v rostlinách byl zjištěn v druzích Canavalia ensiformis a C. obtusifolia. V semenech C. ensiformis je obsažen i konkanavalin A, hemaglutinin který byl testován z hlediska léčby rakoviny. Bylo totiž zjištěno, že způsobuje aglutinaci červených krvinek přednostně v rakovinných buňkách.[3]

Význam

Všechny druhy kanaválií jsou dobré krycí rostliny a zlepšují půdu, kterou mj. obohacují dusíkem. Kanaválie Canavalia ensiformis, pocházející z tropické Ameriky, je pěstována v tropech a subtropech po celém světě jako krmivo a zelené hnojení. Produkce zelené hmoty u tohoto druhu je ohromující, z Havaje je udáván výnos 34 až 43 tun zelených listů na hektar a 1420 kg semen na hektar. Mladé lusky a semena C. ensiformis jsou vařeny a používány jako zelenina. Tento druh má také využití v tradiční medicíně v Indii, v Latinské Americe i na Haiti. Druh Canavalia gladiata je zejména v Indii pěstován pro jedlá semena a lusky. Tento druh není znám z divoké přírody, pouze z kultury.[1][5][3]

Canavalia brasiliensis je občas pěstována jako krycí rostlina a v některých nížinných oblastech tropů se stala invazní rostlinou.[2] Nápadné květy C. maritima i jiných druhů kanaválií jsou na ostrovech v Polynésii vázány do girland.[3]

Reference

  1. a b c WU, Delin; THULIN, Mats. Flora of China: Canavalia [online]. Dostupné online. 
  2. a b c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. 
  3. a b c d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  4. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7.