Kakapo soví
 Kakapo soví | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | papouškovití (Psittacidae) |
| Podčeleď | kakapové (Strigopinae) |
| Rod | kakapo (Kakapo) |
| Binomické jméno | |
| Strigops habroptila G. R. Gray; 1845 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kakapo soví (Strigops habroptila), jinak též papoušek soví, je pravděpodobně jeden z nejvzácnějších papoušků na světě, který přežívá na několika ostrovech Nového Zélandu. Patří do čeledi papouškovití. Je to 60 centimetrů vysoký papoušek, který obličejem připomíná sovu a jako sova se také vyznačuje noční aktivitou. Je nejtěžší ze všech papoušků a neumí létat. Délka života je až 100 let.
Evoluce, vzhled
Dokonce i mezi novozélandskými ptáky působí kakapo soví výstředně. Je příkladem těch pokusů evoluce, které se odehrály na odlehlých ostrovech bez přítomnosti predátorů. Když se části jižního prakontinentu Gondwana před asi 90 miliony lety začaly od sebe vzdalovat a Nový Zéland se dostal do své dnešní polohy, byl dosažitelný už jenom vzduchem nebo vodou – tedy pro ptáky či létavé a ploutvonohé savce, ne však pro čtyřnohé šelmy. A tak se kakapové vzdali energeticky náročného létání. Vystačí si se schopností šplhat. Křídla jsou pouze schopna tlumit skoky ze stromů. Peří mají žlutozelenočerné. Je to noční pták, kterého není snadné zpozorovat. Je ale možné ho vystopovat pomocí cestiček, které si při opakovaném pohybu na zemi vytváří a které se podobají cestičkám malých savců.
Kakapové jsou největší papoušci. Dospělci měří 58 až 64 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 0,9 až 3,6 kg.[2] Samci jsou asi o třetinu větší než samice, váží v průměru okolo 2 kg, kdežto samice 1,3 až 1,5 kg. Kakapové váží asi o 400 g více než největší létavý papoušek ara hyacintový. Kakapové jsou schopni akumulovat značné zásoby tuku.
Ohrožení a záchrana druhu
Kdysi obývaly Nový Zéland tisíce papoušků sovích. Poté, co přišli Maorové se psy a krysami a několik století po nich evropští kolonisté přivezli další šelmy, začal se počet kakapů rychle snižovat. V 70. letech 20. století začalo pátrání po těch, co přežili – šlo o nejnákladnější expedice v historii ochrany ptactva. Vypátralo se posledních cca 100–200 jedinců na ostrově Stewart Island. Část z nich byla postupně přestěhována na ostrovy bez predátorů, Maud Island, Little Barrier Island a Codfish Island, na kterých žijí dosud. V roce 2016 byl dosud největší kakapí babyboom – narodilo se hned 37 mláďat. Populace tak opět stoupá. Za to vděčí ochranářům a mnoha dobrovolným pomocníkům. Druh bude považován za zachráněný teprve tehdy, až budou populace kakapa schopny přežít bez asistence člověka a nadále se rozmnožovat na různých místech: jedním z hlavních problémů dneška je najít dostatečně velké ostrovy, kde dosud nevymizel přirozený les a kde nežijí krysy. V roce 2016 ovšem Nový Zéland vyhlásil cíl zbavit se do roku 2050 introdukovaných predátorů i na obou hlavních ostrovech ([1]). Pokud by byl splněn, vyhlídky kakapa a dalších původních druhů by se zlepšily.
Rozmnožování
Rozmnožování těchto papoušků je velmi obtížné, závisí na množství plodů stromu Rimu. Množství potravy rozhoduje i o pohlaví budoucích mláďat, pokud je potravy dostatek rodí se samečci, kteří vyžadují více krmení. Jestliže stromy nevyprodukují dostatek plodů, samicím se rodí další skromné samičky.
Samci jsou polygamní. Při námluvách se samci shlukují na místech s nízkým porostem, nafukují hrudní vak a vydávají hluboký charakteristický zvuk, který je slyšet několik kilometrů daleko. Tímto dají samicím najevo, že jsou připraveni k páření. Samičky poté pěšky putují na tato místa, spáří se se samečkem a o mláďata se starají samy. Samci pokračují ve vábení dalších samic. Hnízdí v lednu a únoru. Samice naklade 2–3 vejce do zemních děr a prohlubní, ptáčata se vyklubou zhruba za 30 dnů. V noci se samice vydává hledat potravu, vejce jsou tedy nehlídána, mláďata často zůstávají sama na několik hodin. Při nízkých teplotách ochranáři a pomocníci hnízda zateplují, nebýt jich, uhynula by polovina potomků odchovaných od roku 1997. Mláďata se zpravidla opeří předtím, než opustí hnízdo, tedy asi po deseti týdnech. Matka je může krmit až po dobu šest měsíců.
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ POWLESLAND, Ralph; MERTON, D.V.; COCKREM, John. A parrot apart: The natural history of the kakapo (Strigops habroptilus), and the context of its conservation management. Notornis. 2006-03-01, roč. 53, s. 3–26. Dostupné online [cit. 2018-02-02].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kakapo soví na Wikimedia Commons - Článek o kakapu sovím na ZOO Magazínu, důležitý objev o jejich hnízdění tamtéž
- Zpráva na stránkách Ekolistu
- Záchrana papouška Kakapo soví
- Galerie kakapo soví na Wikimedia Commons
