Kakadu arový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKakadu arový
alternativní popis obrázku chybí
Kakadu arový s roztaženou chocholkou
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďkakaduovití (Cacatuidae)
Rodkakadu (Probosciger)
Kuhl, 1820
Binomické jméno
Probosciger aterrimus
(Gmelin, 1788)
Mapka s rozšířením kakadua arového v Austrálii (zeleně)
Mapka s rozšířením kakadua arového v Austrálii (zeleně)
Mapka s rozšířením kakadua arového v Austrálii (zeleně)
Poddruhy

P. a. aterrimus
P. a. goliath
P. a. macgillivrayi
P. a. stenolophus

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakadu arový (Probosciger aterrimus), též kakadu palmový, je velký papoušek z čeledi kakaduovitých, který se vyskytuje na Nové Guineji, přilehlých novoguinejských ostrovech a v severní části Yorského poloostrova. Řadí se do monotypického rodu Probosciger. Typickým znakem druhu je mohutná velikost, výrazná chocholka a neopeřené karmínové líce.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace kakadua arového (Jacques Barraband, 1801)

Druh formálně popsal německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v roce 1788 v jím revidované a rozšířené verzi Systema naturae, jejímž původním autorem byl Carl Linné. Gmelin druh zařadil do rodu Psittacus a vytvořil vědecké jméno Psittacus aterrimus.[2] Gmelin svůj popis založil na „černém kakaduovi“, který popsal a ilustroval anglický přírodovědec George Edwards v roce 1764.[3] Edwards měl k dispozici nákres kakadua arového od šrílanského umělce jménem Pieter Cornelis de Bevere, který Edwardsovi poskytl nizozemský sběratel Joan Gideon Loten.[4] Původní nákres od de Bevera je uložen v Přírodopisném muzeu v Londýně.[5]

Kakadu arový představuje jediného zástupce rodu Probosciger, který vytyčil německý přírodovědec Heinrich Kuhl v roce 1820.[6][7] Jméno rodu je kombinací latinského proboscis („čumák“) a -ger („plačící“). Druhové jméno aterrimus pochází z moderní latiny, ve které znamená „velice černý“ (ater = „černý“).[8] Kakadu arový bývá řazen do podčeledi Cacatuinae.[9] Vyskytuje se ve čtyřech poddruzích s tímto rozšířením:[7]

  • Probosciger aterrimus aterrimus (Gmelin, 1788) – Aruské ostrovy.
  • Probosciger aterrimus goliath (Kuhl, 1820) – ostrovy Rádža Ampat, Ptačí hlava a západní, střední, a jihovýchodní Nová Guinea.
  • Probosciger aterrimus macgillivrayi (Mathews, 1912) – jižní Nová Guinea a sever Yorského poloostrova.
  • Probosciger aterrimus stenolophus (Oort, 1911) – Yepen a severní a východní Nová Guinea.

Genetická studie z roku 2007 nicméně nenašla podporu pro takovéto rozdělení a za relativně samostatnou linii považovala pouze kakaduy ze západu Nové Guiney.[10]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kakadu arový dorůstá do délky 51–64 cm[11] a jeho hmotnost se pohybuje kolem 850 g. Je celý černý nebo šedý s neopeřenými karmínovými tvářemi, jejichž zbarvení se v případě rozrušení mění na černé. Jeho dalším výrazným znakem je roztažitelná chocholka na hlavě a velmi silný zobák, který patří k největším mezi papoušky a který mu umožňuje rozlouskávat i tvrdé skořápky ořechů a některých semen, které jsou jinak ostatním ptákům nepřístupné.[12][13][11]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Obývá tropické deštné lesy na Nové Guiney a v severním Queenslandu v Austrálii (Yorský poloostrov). Na Nové Guinei se nejčastěji vyskytuje v nížinách do 750 m n. m., občas vystoupá až do 1300 m.[11]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se samostatně, v páru nebo v menších hejnech. Let je těžkopádný s pomalým máváním křídly. V letu je zobák přitlačen k hrudi, avšak kakadu jej nemůže zavřít kvůli úhlu, jaký čelisti svírají. Hlasový projev zahrnuje trylkovací pisklavý zvuk, který představuje kontaktní volání. Živí se semeny, ořechy, pupeny a ovocem včetně bobulí.[13] Potravu sbírá v korunách stromů nebo na zemi.[11]

Kakadu arový

Podle nepřímých důkazů se kakadu arový v australských zoo dožil 80–90 let,[14] nejdéle žijící potvrzený věk nastal u jedince z londýnské zoo, který se dožil 56 let.[15]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v přirozených dutinách vzrostlých stromů. V Austrálii nejčastěji hnízdil v dutinách blahovičníků Eucalyptus tetrodonta a vrcholné období kladení vajec připadalo na září.[16] Dno dutiny bývá vystláno dřevěnými pilinami a zlomenými větvičkami, ze kterých si vytváří několik centimetrů až metr vysokou plošinku, jejímž cílem je patrně odvodnění hnízda v období dešťů. Stavba takovéto plošinky je v rámci kakaduovitých unikátní.[11] Samice klade jedno oválné vejce o rozměrech cirka 47×37 mm. Inkubace trvá kolem 31–35 dní a zajišťuje ji pouze samice. Mláďata zůstávají na hnízdě 14–16 týdnů.[13] To je vůbec nejdelší doba ze všech papoušků.[17] Mláďata v tomto období vykrmují oba rodiče.[13] Hnízdí jen jednou za rok, případně ještě méně. K zahnízdění může využít tu samou hnízdní dutinu, nebo se přestěhuje jinde. Kakadu arový ročně klade jen jedno vejce a má zároveň i jednu z nejnižších mír úspěšnosti vyhnízdění mezi papoušky.[16]

Vztah k lidem[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Je výrazně ohrožován ztrátou svého přirozeného biotopu. V Austrálii se biotop druhu zmenšuje následkem pálení lesů a také jejich kácením, ke kterému dochází kvůli těžbě bauxitu. Na Nové Guineji zase dochází ke kácení lesů z důvody expanze měst a plantáží.[18] Na Nové Guineji je kakadu navíc loven.[11] Ke snížení populací kakadua arového napomáhá i celosvětový dovoz do zajetí, kde je populární díky svému neobvyklému vzhledu.[18] Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí kakadua arového jako téměř ohrožený druh. Je chráněn v rámci CITES.[18]

Chov[editovat | editovat zdroj]

Kakadu arový (Lockhart River, Queensland)

Tento druh je chován v desítkách evropských zoo.[19][20][21] Je chován i v pěti českých zoologických zahradách:[22]

Dříve byl chován také v Zoo Liberec.[23]

Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Počátek chovu v Zoo Praha se datuje do roku 1995, toho do dnešní doby kontinuálního pak v roce 2008.[24] Tehdy první jedince získala zahrada díky zabavení těchto zvířat pašerákům.[25] V roce 2013 se chovatelé snažili mládě narozené 1. října u nezkušených rodičů alespoň uměle odchovat. Odchov se sice úspěšně podařil.[26] Neočekávaně ale na následky vrozené vady ledvin v lednu 2014 uhynulo.[27] V roce 2014 se narodila další dvě mláďata – 19. června (samec) a 21. října 2014 (samice).[28] Ta se podařilo úspěšně odchovat,[29] přičemž se jednalo o jediné úspěšné odchovy tohoto druhu v evropských zoo za předchozí tři roky.[28] V roce 2017 se podařilo odchovat samičku, která se vylíhla 20. dubna po 29 dnech inkubace.[24] Úspěch je o to větší, že se jedná o první přirozený odchov v rámci Unie českých a slovenských zoo a zároveň jediné v Evropě odchované mládě za rok 2017.[24] Na konci roku 2017 byli chováni čtyři samci a pět samic, tedy devět jedinců, což je stejný počet jako ve všech zbylých čtyřech českých zoo chovajících tento druh.[22] V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě (samice). Ke konci roku 2018 tak bylo chováno deset jedinců (čtyři samci a šest samic).[30] V srpnu 2019 se vylíhlo další mládě.[31] Kakadu palmoví žijí v pražské zoo v zázemí, ale jedinci odchovaní v Zoo Praha jsou od září 2019 vystaveni v jedné z průchozích expozic Rákosova pavilonu pro exotické ptáky.[25][32]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ GMELIN, Johann Friedrich. Systema naturae per regna tria naturae : secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. 13. vyd. Lipsiae [Leipzig]: Georg. Emanuel. Beer Dostupné online. S. 330. (Latin) 
  3. ↑ EDWARDS, George. Gleanings of Natural History, Exhibiting Figures of Quadrupeds, Birds, Insects, Plants &c. London: Printed for the author, 1764. Dostupné online. S. 229; Plate 316. (anglicky) 
  4. ↑ FERGUSON, Donald; ANTHONISZ, R.G. Joan Gideon Loten, F.R.S., the naturalist Governor of Ceylon (1752-57), and the Ceylonese artist de Bevere. Journal of the Ceylon Branch of the Royal Asiatic Society. 1907, roč. 19, čís. 58, s. 217–271. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Collection of 154 coloured drawings of Birds, Mammals, Insects and Plants, painted from the life for J. G. Loten, Dutch Governor of Ceylon, 1752-1757 / by P. C.de Bevere, in Ceylon and the Malay Archipelago, 1754-1757 [online]. Natural History Museum, London [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ KUHL, Heinrich. Conspectus Psittacorum. Verhandlungen der Kaiserlichen Leopoldinisch-Carolinische Academie der Naturforscher. 1820, roč. 10, s. 1–104 [12]. Dostupné online. (latinsky) 
  7. ↑ a b Parrots, cockatoos. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-17. 
  8. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 317, 58. (anglicky) 
  9. ↑ WHITE, Nicole E.; PHILLIPS, Matthew J.; GILBERT, M. Thomas P. The evolutionary history of cockatoos (Aves: Psittaciformes: Cacatuidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2011-06-01, roč. 59, čís. 3, s. 615–622. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2011.03.011. 
  10. ↑ MURPHY, Stephen A.; DOUBLE, Michael C.; LEGGE, Sarah M. The phylogeography of palm cockatoos, Probosciger aterrimus , in the dynamic Australo‐Papuan region. Journal of Biogeography. 2007-09, roč. 34, čís. 9, s. 1534–1545. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0305-0270. DOI 10.1111/j.1365-2699.2007.01706.x. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e f JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. S. 263-264. (anglicky) 
  12. ↑ Cockatoo | Diet, Behavior & Species. www.britannica.com [online]. Britannica, 2024-04-04 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 273. (anglicky) 
  14. ↑ MURPHY, Stephen; LEGGE, Sarah; HEINSOHN, Robert. The breeding biology of palm cockatoos ( Probosciger aterrimus ): a case of a slow life history. Journal of Zoology. 2003-12, roč. 261, čís. 4, s. 327–339. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1017/S0952836903004175. (anglicky) 
  15. ↑ BROUWER, K.; JONES, M. L.; KING, C. E. Longevity records for Psittaciformes in captivity. International Zoo Yearbook. 2000-01, roč. 37, čís. 1, s. 299–316. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0074-9664. DOI 10.1111/j.1748-1090.2000.tb00735.x. (anglicky) 
  16. ↑ a b MURPHY, Stephen; LEGGE, Sarah; HEINSOHN, Robert. The breeding biology of palm cockatoos (Probosciger aterrimus): a case of a slow life history. Journal of Zoology. 2003-12, roč. 261, čís. 4, s. 327–339. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 1469-7998. DOI 10.1017/S0952836903004175. (anglicky) 
  17. ↑ a b Kakadu palmový (Probosciger atterimus) – Ararauna.cz. www.ararauna.cz [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c Probosciger aterrimus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2023 [cit. 2024-04-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2023-1.RLTS.T22684723A221314898.en. (anglicky) 
  19. ↑ Probosciger aterrimus. zootierliste.de [online]. Zootierliste.de [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-17. 
  20. ↑ Probosciger aterrimus aterrimus. zootierliste.de [online]. Zootierliste.de [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-17. 
  21. ↑ Probosciger aterrimus goliath. zootierliste.de [online]. Zootierliste.de [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-18. 
  22. ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  23. ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b c VAIDL, Antonín. Kakadu palmový - jediný přirozený odchov v evropských zoo. Trojský koník. 2017, čís. 3, s. 6. 
  25. ↑ a b Bizarní mládě v pražské zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. 
  26. ↑ V pražské zoo uhynul vzácný kakadu palmový. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  27. ↑ Novinky, ČTK. V pražské zoo uhynul vzácný kakadu palmový. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-01-04 [cit. 2014-01-05]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b Jedinečná mláďata kakadu palmového. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. 
  29. ↑ ČTK. V pražské zoo odchovali dvě mláďata vzácného kakadu palmového. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-06-10 [cit. 2015-06-11]. Dostupné online. 
  30. ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  31. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  32. ↑ Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kakadu_arový&oldid=23836907“