Kaigun heigakkó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hlavní budova bývalé Kaigun heigakkó z roku 1893[1] na Etadžimě. Podle legendy měla být postavena z červených cihel dovezených z Anglie, ale analýza ukázala, že se jedná o cihly vyrobené v Japonsku. V dobách císařství se nad vchodem nacházela císařská pečeť.[2]

Kaigun heigakkó (japonsky 海軍兵学校), neboli japonská císařská námořní akademie, zkráceně pak Kaihei (海兵), byla námořní škola Japonského císařství zaměřená na výcvik důstojníků pro císařské námořnictvo.

Hjóbušó (兵部省 ~ vojenské ministerstvo) ji založilo v roce 1869 v Cukidži (čtvrť v Čúó, Tokio) jako Kaigun sórendžo (海軍操練所 ~ námořní výcvikové středisko)[3][4] na základě staršího výcvikového centra z dob šógunátu.[4] Dne 28. září 1876 bylo Kaigun sórendžo přejmenováno na Kaigun heigakkó a roku 1888 byla akademie přesunuta na ostrov Etadžima, nedaleko Kure.[5] V říjnu 1945 byla Kaigun heigakkó spojeneckými okupačními jednotkami uzavřena.[6][3] 74 ročníků ( ki) absolvovalo 12 433 kadetů:[7] první ročník promoval v roce 1873 (ze 114 kadetů jej dokončili pouze dva),[8] poslední 30. března 1945. Ročníky 75 až 78 (dalších víc než 10 000 studentů) byly předčasně ukončeny japonskou kapitulací a zrušením Kaigun heigakkó.[3]

Během své existence Kaigun heigakkó spadalo pod Kaigunšó.[9]

Výcvik budoucích důstojníků císařského námořnictva[editovat | editovat zdroj]

Budoucí kadeti se hlásili po ukončení základní školní docházky a jejich věk se zpravidla pohyboval mezi 16 až 22 lety.[7]

Zpočátku se budoucí důstojníci hlásili především z řad bývalých samurajů z tradičních námořních provincií: Sacumy, Hizenu a Čóšú. Již roku 1871 ale vydala vláda nařízení, že mají být přijímáni adepti bez ohledu na původ a na základě přijímacích zkoušek (do roku 1889 konaných pouze v Tokiu). V devadesátých letech 19. století již kadeti pocházeli z téměř celého Japonska. Rovněž třídní složení se měnilo: zatímco v roce 1874 bylo 90 % nováčků ze samurajských rodin, v roce 1891 již heimin (平民 ~ prostý lid) tvořili přes 21 % absolventů a v roce 1901 dokonce 34 %.[10][11] Zájem o kariéru námořního důstojníka byl obrovský: v letech 1894 a 1895 se na 40 míst hlásilo 500 uchazečů, v roce 1906 se na 181 míst hlásilo 2981 uchazečů.[12]

Studium trvalo zpravidla tři až čtyři roky a jeho náplní byla výuka námořního umění, navigace, dělostřelby, angličtiny, matematiky, fyziky a chemie.[12] Součástí též bylo utužování fyzické kondice adeptů.[5] Po absolvování získal kadet hodnost šó'i kóhosei (少尉候補生 ~ námořní kadet/lodní poddůstojník). Po absolvování transoceánské výcvikové plavby a přibližně roce služby byli šó'i kóhosei povýšeni na šó'i (少尉 ~ podporučík).

Ti nejlepší absolventi obdrželi jako onši (恩賜 ~ císařský dar) tantó.[13]

Absolvování Kaigun heigakkó (a následného leteckého výcviku) bylo též jednou ze tří možností, jak se stát důstojníkem–příslušníkem létajícího personálu (t.j. pilotem, pozorovatelem, střelcem,…) císařského námořního letectva.[14]

Britský vzor[editovat | editovat zdroj]

Ve svých počátcích císařské námořnictvo čerpalo z britských námořních tradic a zkušeností a ani Kaigun heigakkó nebyla výjimkou. V roce 1873 přijela do Japonska britská námořní mise, kterou vedl Kanaďan Lt Cdr (Lieutenant commander ~ komandér poručík) Archibald L. Douglas, který následně vyučoval na akademii. Dělostřelbu a navigaci od roku 1879 do roku 1885 na akademii vyučoval Lt Cdr L.P. Willan.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imperial Japanese Naval Academy na anglické Wikipedii.

  1. 海上自衛隊第1術科学校・幹部候補生学校/旧海軍兵学校 / First Service School of JMSDF / Old Imperial Naval Academy [online]. arch-hiroshima.net, [cit. 2012-06-19]. Dostupné online. (japonsky) 
  2. SMITH, Peter C.. Fist from the Sky: Japan's Dive-Bomber Ace of World War II. [s.l.] : Stackpole Books, 2006. Dostupné online. ISBN 9780811733304. S. 49. (anglicky) 
  3. a b c 海軍兵学校 歴史年表 [online]. [cit. 2012-06-19]. Dostupné online. (japonsky) 
  4. a b SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California : Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. S. 21 a poznámka 37 na str. 235. (anglicky) 
  5. a b EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 10. (anglicky) 
  6. Etajima Museum of Naval History [online]. Kamikaze Images, [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b 旧江田島海軍兵学校にあるネルソン提督の遺髪 [online]. [cit. 2012-06-20]. Dostupné online. (japonsky) 
  8. Schencking, str. 22
  9. Evans & Peattie, schémata 1-4 na str. 28 a 13-1 na str. 459
  10. Evans & Peattie, str. 10 a 11
  11. Schencking, str. 21 až 23
  12. a b Schencking, str. 23
  13. KING, Dan. The Last Zero Fighter: Firsthand Accounts from WWII Japanese Naval Pilots. [s.l.] : CreateSpace, 2012. ISBN 978-1468178807. S. 16. (anglicky) 
  14. King, str. 2
  15. Evans & Peattie, str. 11 a 12

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky) 
  • SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California : Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. (anglicky) 
  • HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • 海軍兵学校/Naval Academy [online]. [cit. 2012-06-19]. Dostupné online. (japonsky) 
  • 海上自衛隊第1術科学校・幹部候補生学校/旧海軍兵学校 / First Service School of JMSDF / Old Imperial Naval Academy [online]. arch-hiroshima.net, [cit. 2012-06-19]. Dostupné online. (japonsky)