Kafka na pobřeží

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kafka na pobřeží (japonsky 海辺のカフカ, Umibe no Kafuka) je román japonského spisovatele Haruki Murakamiho z roku 2002. Do češtiny ho přeložil Tomáš Jurkovič, vydal Odeon v roce 2006, ISBN 80-207-1226-7.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Patnáctiletý kluk Kafka Tamura žije se svým otcem, sochařem Koičim, v Tokiu. Matka se sestrou od nich odešly, ještě když byl Kafka malý. Kafka není jeho skutečné jméno, vybral si ho podle česko-německého spisovatele Franze Kafky. Tamura má i své alterego "Kluka, co se mu říká Vrána" , sám se považuje za nejdrsnějšího patnáctiletého kluka na světě. Nesnáší svého otce, a proto od něj uteče na ostrov Šikoku do města Takamacu. Vydává se tak na velkou pouť - nejen daleko od domova, ale také se snaží poznat sám sebe. Otec ho již od dětství proklínal ("zabiješ otce, znectíš matku, zhanobíš sestru"), avšak Kafka se z kletby nedokáže vymanit, čím víc se snaží, tím je osudu blíže. V Takamacu tráví dny čtením v Kómurově pamětní knihovně, kde ho později zaměstná jeho rádce a kamarád, pan Óšima. Kafka poznává i ředitelku památníku slečnu Saeki, která se utápí ve vzpomínkách na svého zemřelého milence.

Paralelně s touto linií rozvíjí Murakami druhou, zdánlivě nesouvisející rovinu vyprávění o panu Nakatovi. Pan Nakata je zvláštní člověk, po nehodě v dětství ještě na konci druhé světové války ztratil vědomí a část své osobnosti. Už nikdy se nenaučil číst ani psát, zato však dokáže to, co málokdo, mluvit s kočkami. Ve svých šedesáti letech po vraždě Džonyho Volkra (Koičiho Tamury) vydává hledat, sám však neví co. V jeho pátrání mu pomáhá mladý řidič Hošinu, kterému pan Nakata připomíná dědečka. Pan Nakata hledá vchodový kámen, který musí otevřít a poté zavřít. S pomocí Hošina kámen najde a cestu otevře.

Kafka si vydedukuje, že slečna Saeki je jeho matka a dívka Sakura, se kterou se potká v dálkovém autobuse, jeho sestra. Jestli je to pravda či ne, si čtenář může pouze domýšlet. Kafka se zamiluje do slečny Saeki, bydlí v knihovně a patnáctiletá Saeki se ve snu chodí dívat do jeho pokoje na obraz Kafky na pobřeží, který ji věnoval její milý. Kafka se nejprve intimně sblíží s patnáctiletým stínem slečny Saeki a nakonec i s tou skutečnou. Policie najde Kafkova otce mrtvého, vyhlašují pátrání po jeho nezletilém synovi a panu Nakatovi, který se sice k činu přiznal, ale nikdo mu nevěřil. Pan Óšima chlapce odveze na svou horskou chatu, Kafka se vydává do lesa, kam mu majitel ovšem zakázal přístup. Najde 2 vojáky ze druhé světové války, kteří hlídají vchod. Ve snu znásilní Sakuru, a tak se de facto naplnila otcova kletba.

Po Nakatově návštěvě Kómurova památníku slečna Saeki zemře na srdeční záchvat, pan Nakata na její přání spálí její rukopisnou autobiografii. Pan Nakata usne a už se nikdy neprobudí. Úkol zavřít zpět vchod tak zbyde na Hošinovi, který musí vchodový kámen bránit před příšerou vylézající z Nakatova mrtvého těla.

Kafka pochopí, že život na útěku není to pravé, a vrací se do Tokia.