Kadidelnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kadidelnice německé provenience z roku 1498

Kadidelnice (latinsky turibulum či thuribulum) je křesťanské vykuřovadlo, přenosná kovová nádoba opatřená otvory a víkem a zavěšená zpravidla na třech řetězech s držadlem.

Jde o obřadní předmět užívaný od raného středověku, doložený již ve 2.polovině 2.století v katakombách při pohřbech. V liturgii se objevuje asi od 6. století. Užívá ji kněz nebo jeho pomocník (ministrant) během bohoslužeb a dalších církevních obřadů, k posvátnému očištění - okuřování osob a vysvěcování chrámů, jejich oltářů, soch a dalších předmětů. Do nádoby se vkládá kovová miska s rozžhaveným dřevěným uhlím nebo samozápalnými briketami. Na uhlí se sype kadidlo – vonná pryskyřice, která se uchovává v tzv. loďce.

V pravoslaví se používá kadidelnice kratší, která je povětšinou zdobena rolničkami nebo zvonečky, na Západě je kadidelnice delší.[zdroj?]

Provedení[editovat | editovat zdroj]

Ve raném středověku byly kadidelnice údajně zlaté či stříbrné, od 10.století odlévány z bronzu, z mosazi nebo z mědi do tvaru centrální kaple na nožkách, jindy dvou polokoulí nebo polokoule s probíjenými otvory a kuželovitou stříškou na kruhovém podstavci; tyto masivní odlitky nemusely mít uvnitř misku na kadidlo, zavěšovaly se také někdy na drátky místo řetězů. Od pozdního středověku se objevují kadidelnice složitě komponované, opět stříbrné,ve tvaru gotické kaple s apsidami a odstupněnou věžičkou.

Od renesance a zejména v baroku se vžila podoba členité nádobky s miskou uvnitř a krytá stříškou na řetězech. Bývají zdobeny kovotepecky různými ornamenty. Užívaly se také velké stojací kadidelnice chrámové, umístěné za oltářem nebo po jeho stranách.

Reference[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRAUN, Joseph, Das christliche Altargerät. München 1932, str.598-635.
  • BLAŽÍČEK, Oldřich J.; KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-207-0246-6. S. 93.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Definice kadidelnice na stránkách Revue Theofil