Křemičitan sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Křemičitan sodný
Vzhled
Obecné
Systematický název Křemičitan sodný
Sumární vzorec Na2SiO3
Vzhled Bílá, krystalická látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 122,06 g/mol
Teplota tání 1 088 °C, (1 361 K)
Teplota varu Rozklad (na SiO2 a Na2O)
Hustota 2,4 g/cm³
Rozpustnost ve vodě Rozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Nerozpustný v ethanolu
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R34 R37
S-věty (S1/2) S13 S24/25 (S36/37/39) S45

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Křemičitan sodný je bílá (někdy našedlá, záleží na čistotě), krystalická, anorganická látka se vzorcem Na2SiO3.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Průmyslově se tato látka vyrábí reakcí roztaveného hydroxidu sodného (při teplotě nad 320 °C) a oxidu křemičitého:
SiO2 + 2NaOHt→ Na2SiO3 + H2O Tato reakce probíhá pomalu, proto se za účelem zvýšení rychlosti provádí při zvýšené teplotě (probíhá i za normální teploty, avšak velice, velice pomalu) a oxid křemičitý se před vhozením nadrtí na jemný prášek.

Jinou možností výroby, pro kterou je zvýšená teplota také nezbytná, je reakce uhličitanu sodného s oxidem křemičitým. Tato možnost výroby je velice stará, bylo používáno sody a křemenů či písku. Reakce probíhá dle rovnice:
Na2CO3 + SiO2t→ Na2SiO3 + CO2

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Tato látka reaguje se zředěnými kyselinami, kupř. kyselinou sírovou, za vzniku kyseliny metakřemičité a síranu sodného. Kyselina křemičitý je rozsolovitá látka, která se při nechání na vzduchu rozpadá na vodu a oxid křemičitý. Tímto způsobem je možno vytvářet velice čistý, práškovitý oxid křemičitý.
Na2SiO3 + H2SO4Na2SO4 + H2SiO3Na2SO4 + SiO2 + H2O
Při reakci s rozpustnými solemi různých kovů (kupř. železité sloučeniny, měďnaté sloučeniny, zinečnaté sloučeniny, a mnoha jiných) vytváří sraženiny. Reakce probíhají dle rovince (jako příklad je použit chlorid zinečnatý):
ZnCl2 + Na2SiO3 → 2NaCl + ZnSiO3
Za normální teploty reaguje tato látka, za vzniku polykřemičitanu sodného. Toto se týká především roztoků, ve kterých se po čase začne usazovat vrstva takto vzniklého oxidu křemičitého.
nNa2SiO3Vzorec polykřemičitanu sodného

Použití[editovat | editovat zdroj]

Dříve se tato látka používala na nakládání vajec; vejce se nakládaly do roztoku křemičitanu sodného, zvaného též vodní sklo (ze starého názvu fluid silica) ze 17. století. Vodní sklo je možno koupit v drogerii dodnes.
Dnes se používá křemičitan sodný ve stavebnictví.
Tuto látku lze použít na ochranu materiálů (jelikož při zasychání vzniká vrstva polykřemičitanu sodného), takto lze ochránit kovy před korozí (v současnosti se za tímto účelem využívají laky). V případě nanesení vrstvy křemičitanu sodného na papír, papír ztvrdne. Zároveň se při tomto stane rezistentní proti ohni, při ohřívání na vysokou teplotu papír černá, při velmi vysoké teplotě se popraská vrstva oxidu křemičitého a materiál se rozpadá.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium silicate na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]