Káně Harrisovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Káně Harrisovo

Popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Řád: dravci (Accipiformes)
Čeleď: jestřábovití (Accipitridae)
Rod: Parabuteo
Ridgway, 1874
Binomické jméno
Parabuteo unicinctus
(Temminck, 1824)
Synonyma

káně Harrisova

Portrét.

Káně Harrisovo (Parabuteo unicinctus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých, vyskytující se v rozmezí od jihozápadu Spojených států jižně až po Chile a střední část Argentiny. Jeho výskyt je občas hlášen i v západní Evropě, většinou ve Velké Británii. Káně Harrisovo je oblíbeným sokolnickým druhem; je tedy pravděpodobné, že jeho výskyt v Evropě má původ právě v jedincích, kteří unikli ze zajetí.

Káně Harrisovo je jediným zástupcem rodu Parabuteo. Latinské jméno je odvozeno z řeckého para, což znamená jako nebo podobný, a latinského buteo, označující káně, uni značí jeden a cinctus znamená obklopený nebo ohraničený, což poukazuje na bílý pás na základu a na konci ocasu.[1] Anglické jméno pták dostal od Johna Jamese Audubona, který jej pojmenoval na počest svého ornitologického druha, finančního sponzora a přítele Edwarda Harrise.[2] Káně Harrisovo je známé svým význačným chováním - loví ve skupině, která sestává z členů jedné rodiny (většina dravců loví samostatně).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Obecně[editovat | editovat zdroj]

Káně Harrisovo při vzlétání

Jedinci se liší délkou v rozmezí od 46 do 76 cm a všeobecně mají rozpětí křídel okolo 1,1 m.[3] Ve Spojených státech se průměrná hmotnost samců pohybuje okolo 710 g, zatímco průměr u samic je 1020 g.[4] V rámci sexuálního dimorfismu jsou tedy samice až o 40 % větší než samci. Ptáci mají tmavě hnědé opeření s kaštanovými rameny, lemem křídel a stehny[5] a bílý základ a konec ocasu[6], dlouhé žluté nohy a žluté ozobí.[7] Hlasové projevy káňat Harrisových tvoří velmi ostré zvuky.[3] V přírodě se ptáci dožívají v průměru 11 let, nejdéle žijící zdokumentovaná samice měla 14 let a 11 měsíců[8]. V zajetí se ptáci dožívají až 25 let.[9]

Dravci v šatě mladých[editovat | editovat zdroj]

Dravci v šatě mladých jsou podobní rodičům, ale jsou více žíhaní a během letu je možné na spodu křídel pozorovat bledě žluté zbarvení s hnědým žíháním.[7]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Jsou známy tři poddruhy káněte Harrisova:

  • P. u. superior: nalezen v Baja California, Arizoně, Sonoře, Sinaloe. Věří se, že P. u. superior je větší a má delší křídla i tmavší zbarvení než P. u. harrisi. Bohužel množství pozorovaných jedinců je velmi malé, pouze pět samců a šest samic. Další výzkum doplnil, že fyzické rozdíly jsou menší, než se původně předpokládalo. Proti odůvodněnosti oddělení poddruhu hovoří též další ekologické rozdíly, např. klima daného prostředí.[10]
  • P. u. harrisi: nalezen v Texasu, východním Mexiku a většině Střední Ameriky.[10]
  • P. u. unicinctus: nalezen výhradně v Jižní Americe. Je menší než severoamerický poddruh.[10]

Biotop[editovat | editovat zdroj]

Ptáci žijí v řídkých lesích a polopouštích, stejně tak i v mokřinách (s občasnými stromy) a v některých částech jejich rozšíření (Howell a Webb 1995) také v mangrovových bažinách, vyskytujících se v jihoamerické oblasti rozšíření.[11] Káně Harrisovo nemigruje a má trvalé teritorium,[10] jehož velikost se pohybuje mezi 0,2 - 5,5 km2.[9]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Potrava se skládá z malých živočichů včetně ptáků, ještěrek, savců a velkého hmyzu. Káně Harrisovo loví ve skupinách, proto může ulovit též větší kořist, jako např. králíka.[12]

Lov[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv je většina dravců samotářských a setkávají se pouze při hnízdění a tahu, káně Harrisovo loví ve spolupracujících skupinách od dvou do čtyř jedinců. Tato kooperace je výsledkem adaptace na pouštní klima, ve kterém žije. Jedna lovecká technika spočívá v tom, že malá skupina létá vepředu a pátrá po kořisti, zatímco jiný člen této skupiny letí zezadu a kořist nahání, a to tak dlouho, dokud není kořist zahnána do pasti a následně rozdělena. Jiná technika je založena na tom, že celá skupina se rozmístí okolo kořisti a jeden člen ji usmrtí.[13]

Predátoři[editovat | editovat zdroj]

Největším predátorem dospělých káňat je výr virginský, pro mladé ptáky představují největší nebezpečí zejména kojoti a velcí krkavci, kteří vybírají i jejich hnízda. Káňata však svá hnízda aktivně brání; v případě pokusu o napadení hnízda se dorozumívají varovným voláním a na predátora útočí celá skupina, aby jej od vyplenění hnízda odradila.[9]

Hnízdění a mláďata[editovat | editovat zdroj]

Káňata Harrisova hnízdí na malých stromech, křovinách nebo kaktusech (viz švédské pojmenování - kaktusvråk). Hnízdo je většinou kompaktní, vystavěné z větviček, kořenů rostlin, listů, mechu a kůry. Hnízdo většinou staví samice. Snůška obsahuje většinou dvě až čtyři vejce barvy bílé až namodralé, občas se světle hnědými nebo šedými skvrnami. Hnízdoši jsou zprvu světle žlutohnědí, v pěti nebo šesti dnech změní barvu na tmavě hnědou.[14]

Velmi často obývají hnízdo tři káňata: dva samci a jedna samice.[12] Diskutuje se o tom, zda se jedná o polyandrii, matoucí je tzv. backstanding, kdy jeden pták stojí na zádech prvního, případně ještě třetí na zádech druhého.[15] Inkubační doba je od 31 do 36 dnů a na snůšce sedí většinou samice. Ve 38 dnech začínají mláďata prozkoumávat okolí hnízda a ve 45 až 50 dnech začínají létat. Samice hnízdí dvakrát nebo třikrát do roka.[14] Mláďata mohou zůstat se svými rodiči až tři roky a v té době pomáhají s vyváděním dalšího potomstva.

Lidé a káňata Harrisova[editovat | editovat zdroj]

Změny biotopu[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli není káně Harrisovo ohroženým druhem, jeho divoká populace je v současné době na ústupu kvůli ztrátě životního prostředí, pod tlakem určitých okolností je však nicméně známo, že se stěhuje v rámci rozvinutých oblastí.[16] V současné době se jako původní druh vyskytuje na území sedmi států Střední, Jižní a Severní Ameriky, na území dalších dvou, Panamy a Surinamu, je jeho původ nejistý.[17] Od roku 2004 je v Červeném seznamu IUCN zařazeno do kategorie málo dotčených druhů a v CITES jej nalezneme v příloze II.[9] V roce 2003 populace káněte Harrisova čítala přibližně 390 000 jedinců žijících na ploše velké zhruba 6 000 000 km2.[18]

Sokolnictví[editovat | editovat zdroj]

Mladý jedinec při ukázce v sokolnictví

Okolo roku 1980 se začal zvedat zájem o užívání káněte Harrisova v sokolnictví a nyní je nejpopulárnějším dravcem na západě (kromě Asie) chovaným pro tyto účely, a to hlavně kvůli jednoduchému výcviku a snadné socializaci.[19]

V umění[editovat | editovat zdroj]

John James Audubon vytvořil ilustraci káněte Harrisova v publikaci Birds of America (Londýn, 1827-38) na desce č. 392 s titulem "Louisiana Hawk - Buteo harrisi". Obraz byl vyryt a kolorován Robertem Havellem v londýnské dílně v roce 1837. Originální dílo bylo zakoupeno Newyorskou historickou společností, kde je možné jej zhlédnout až do nynějška (leden 2009).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harris's Hawk na anglické Wikipedii.

  1. JOBLING, James A. A Dictionary of Scientific Bird Names. [s.l.] : [s.n.], 1991. ISBN 0198546343. (anglicky) 
  2. AUDUBON, John James. Birds of America [online]. [cit. 2009-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b UDVARDY, Miklos D. F. National Audobon Society Field Guide to North American Birds "Western Region". New York : Alfred A. Knopf, 1994. ISBN 0679428518. (anglicky) 
  4. DUNNING, John B. Jr.. CRC Handboook of Avian Masses. Boca Raton, Fla : CRC Press, 1993. ISBN 0849342589. (anglicky) 
  5. National Geographic Society. Birds of North America. Washington, D.C : National Geographic Society, 1983. ISBN 0870444727. (anglicky) 
  6. SIBLEY, David Allen. National Audobon Society The Sibley Guide to Birds. New York : Alfred A. Knopf, 2000. ISBN 0679451226. (anglicky) 
  7. a b RAPPOLE, John, H. Birds of the Southwest. College Station : Texas A&M University Press, 2000. ISBN 0890969582. (anglicky) 
  8. KLIMKIEWICZ, M.. Longevity Records of North American Birds [online]. [cit. 2009-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d TRUGLIO, Mary. Parabuteo unicinctus [online]. [cit. 2009-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d BEDNARZ, James, C. Harris's Hawk (Parabuteo unicinctus) [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  11. OLMOS, Fábio; ROBSON, Silva e Silva. Guará-Ambiente, Flora e Fauna dos Manguezais de Santos-Cubatão. São Paulo, SP : Empresa das Artes, 2003. ISBN 85-89138-06-2. (portugalsky) 
  12. a b KAUFMANN, Kenn. Lives of North American Birds. Boston : Houghton Mifflin Co., 1996. ISBN 0395770173. (anglicky) 
  13. COOK, William E.. Avian Desert Predators. Berlin; New York : Springer, 1997. ISBN 3540592628. (anglicky) 
  14. a b Nests, Eggs, and Nestlings of North American Birds. Princeton, NJ : Princeton University Press, 2005. ISBN 0691122954. (anglicky) 
  15. LIGON, J. David. The Evolution of Avian Breeding Systems. Oxford; New York : Oxford University Press, 1999. ISBN 019854913X. (anglicky) 
  16. DISCOLL, James T. Harris's Hawk [online]. [cit. 2007-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. IUCN RED LIST. Parabuteo unicinctus [online]. [cit. 2009-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. BUTCHART, Stuart; EKSTROM, Jonathan. Parabuteo unicinctus [online]. [cit. 2009-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. BORCH, Jakob E.. Harris' Hawk [online]. [cit. 2009-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOWELL, Steve, N. G; WEBB, Sophie. A guide to the birds of Mexico and northern Central America. Oxford ; New York : Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-854012-4. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu