Játrovky
 Játrovky | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| (nezařazeno) | mechorosty (Bryophyta) |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Oddělení | játrovky (Marchantiophyta) |
| řády | |
Haplomitriopsida Jungermanniopsida Marchantiopsida | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Játrovky (Marchantiophyta) jsou stélkaté zelené rostliny, které se tradičně řadí spolu s mechy a hlevíky mezi mechorosty. Latinský název je odvozen podle zástupců rodu Marchantia (česky porostnice, např. porostnice mnohotvárná), patrně nejhojnějších játrovek na Zemi. Z řady dnes již zastaralých názvů, které se v minulosti pro tuto skupinu užívaly, je možno zmínit např. Hepaticae nebo Hepaticophyta. Oba se odvozují od latinského hepar, tj. játra, a poukazují tak na typický vzhled mnoha zástupců.
Morfologie
Játrovky tvoří tři základní typy stélek. Vývojově nejpůvodnější je stélka lupenitá (frondosní), která není rozlišená na stonek a listy a tvoří pouze ploše listovité útvary (např. Marchantia), přichycené k substrátu jednobuněčnými příchytnými vlákny (rhizoidy). Stélku vývojově nejpokročilejších játrovek pak nazýváme stélka listnatá (foliosní) a zde se již setkáváme s diferencovaným stonkem (kauloid), lístky (fyloidy) a samozřejmě též s rhizoidy (např. Chiloscyphus). Třetím typem jsou pak přechodné formy mezi oběma předchozími (např. Fossombronia).[1]
Ekologie
Většina druhů játrovek je vázána na stinná či polostinná stanoviště s vyšší a vysokou vzdušnou vlhkostí, nejvyššího druhového bohatství dosahují v tropickém pásmu. V naší přírodě se s nimi setkáváme nejčastěji v lesích na tlejícím dřevě (Chiloscyphus, Lepidozia), na tzv. mokvajících skalách různého geologického složení, dále na kůře listnatých stromů (Radula complanata), nebo na čerstvě rozrušené půdě a kamenech koryt potoků (Conocephalum conicum, Pellia epiphylla). Několik druhů vyhledává i suché xerofytní trávníky (Mannia fragrans). V tropických deštných lesích patří játrovky mezi nejvýznamnější stromové epifyty.
Historie
Játrovky jsou jednou z nejstarších skupin suchozemských rostlin. Fosilní nálezy datují jejich vznik již v období svrchního karbonu.
Rozmnožování
Játrovky mají na svrchní straně stélky pohárky (thalidia) s rozmnožovacími tělísky (gemy), které jim slouží k nepohlavnímu rozmnožování. Rovněž se rozmnožují pohlavně, pomocí spor produkovaných samičími pohlavními orgány po jejich oplození bičíkatými samčími gametami.[1]
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu játrovky na Wikimedia Commons
