Ján Chryzostom Korec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Eminence
Ján Chryzostom Korec
Kardinál-kněz
Emeritní biskup nitranský
Církevřímskokatolická
Diecézenitranská
Jmenování6. února 1990
Emeritura9. června 2005
PředchůdceJán Pásztor
NástupceViliam Judák
Titulární kostelSs. Fabiano e Venanzio a Villa Fiorelli
Heslo„Ut omnes unum sint“
„Aby všichni byli jedno“
ZnakZnak
Zasvěcený život
InstitutTovaryšstvo Ježíšovo
Postulát1939
Svěcení
Kněžské svěcení1. října 1950
světitel Róbert Pobožný
Biskupské svěcení24. srpna 1951
světitel Pavol Hnilica
Kardinálská kreace28. června 1991
kreoval Jan Pavel II.
TitulKardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se
Osobní údaje
ZeměSlovenskoSlovensko Slovensko
Datum narození22. ledna 1924
Místo narozeníBošany, Československo
Datum úmrtí24. října 2015 (ve věku 91 let)
Národnostslovenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ján Chryzostom kardinál Korec (22. ledna 1924, Bošany – 24. říjen 2015, Nitra[1]) byl diecézní biskup nitranské římskokatolické diecéze, autor knih nejen s náboženskou tematikou.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1939 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). Studoval na gymnáziu v Kláštore pod Znievom, později až do roku 1950 studoval filozofii a teologii v Ružomberku, v Trnavě a v Brně. Během noci z 13. na 14. dubna 1950 komunistický režim násilně zlikvidoval řehole. Po této noci se ocitl v záchytném táboře. Po propuštění z internace odešel do civilního života a pracoval jako dělník až do roku 1960. Na kněze byl vysvěcen tajně v Rožňavě 1. října 1950 biskupem ThDr. Róbertem Pobožným. Už o rok později, 24. srpna 1951, jej jako 27letého biskup Pavol Hnilica vysvětil v Bratislavě na biskupa (tajné svěcení mu bylo uděleno na základě rozhodnutí, které vydal papež Pius XII. pro komunistické státy).

Od biskupského vysvěcení používá rozšířené jméno Ján Chryzostom Korec. V následujícím období se věnoval studentům teologie a pomáhal jim ku kněžskému svěcení. Velkou pozornost věnoval i laickým pracovníkům v církvi. Veškerou tuto činnost však musel vykonávat tajně, protože neměl od komunistického režimu oficiální souhlas ke kněžské činnosti. V roce 1958 se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Zatkli jej a 11. března 1960 byl odsouzen za vlastizradu ke 12 rokům vězení. Prošel si věznicemi v Praze na Pankráci, Ruzyni, ve Valdicích, Leopoldově a v Ilavě. Z vězení byl propuštěný v roce 1968. Po propuštění z vězení až do dosažení důchodového věku v roce 1984 pracoval v různých dělnických profesích. Přitom ovšem neustával ve své kněžské službě, i když stále neměl státní souhlas. Během této doby se stal jedním z nejvýznamnějších osob v tajné církvi na Slovensku. Oficiální biskupské insignie dostal až v roce 1969, 18 let po vysvěcení biskupem, na audienci u papeže Pavla VI.

V roce 1990 se stal rektorem bratislavského semináře. 6. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním biskupem Nitry. Krátce nato, 28. června 1991, jej papež jmenoval kardinálem a přidělil mu titulární kostel sv. Fabiána a Venancia v Římě. Od té doby byl členem kongregace pro Instituty zasvěceného života a Společenství apoštolského života, a i členem papežské komise pro kulturu. V roce 1999 v souladu s Kodexem církevního práva, podle kterého musí každý biskup po dovršení 75. roku svého života podat abdikaci do rukou papeže, požádal o uvolnění z úřadu nitranské diecéze. 9. června 2005 Svatý stolec oznámil, že papež Benedikt XVI. přijal jeho rezignaci a jmenoval novým nitranským biskupem Viliama Judáka, který byl slavnostně vysvěcen 16. června 2005.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za pevné postoje a nezlomnou víru mu byla udělena řada ocenění a čestných doktorátů. Jeho celoživotní práci ocenily např. Univerzita Notre Dame Indiana v USA (1986), Univerzita v Bridgeport v USA (1992), Katolická univerzita ve Washingtonu (1993), získal i čestný doktorát Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře. V roce 1993 získal státní vyznamenání Francouzské republiky, v roce 1995 státní vyznamenání Řád Ľudovíta Štúra I. třídy a v roce 1999 státní vyznamenání Řád Andreje Hlinky I. třídy.

Postoj ke Slovenskému státu[editovat | editovat zdroj]

Korec v období komunistického režimu v říjnu 1987 jako biskup podepsal Vyhlášení k deportacím Židů na Slovensku, ve kterém on i další představitelé slovenského národa prosili židovský národ o odpuštění[2][3]. V roce 1990 se však zviditelnil poté, co odhalil prezidentovi fašistického Slovenského státu Jozefu Tisovi pamětní desku v Bánovcích nad Bebravou, což vyvolalo protesty[4] a pobouřené reakce části slovenské[5][6][7] a české[8] veřejnosti, židovské organizace B'nai B'rith[9], zahraničních deníků[5], sekulárních [10] a lidskoprávních[11] organizací. Korec se tehdy údajně omlouval tím, že stál daleko a dobře neviděl, co posvěcuje[12].

18. dubna 1997 při příležitosti 50. výročí Tisovy popravy a později také v roce 2008[13] sloužil v Nitře zádušní mši za Tisa. Tisa vidí jako toho, kdo v době Slovenského státu bránil zlým věcem, které prosazovalo nejen nacistické Německo, ale i slovenští radikálové.[9] V srpnu 1997 se veřejně zastal exilového historika Milana Stanislava Ďurici v souvislosti s jeho kontroverzní knihou Dejiny Slovenska a Slovákov.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho knižní tvorba představuje více než 80 titulů. Vyšly ve více vydáních a jsou součástí slovenské křesťanské literatury 20. století. Jeho spisovatelská činnost je obsažena i v početných samizdatech a různých časopisech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

výběr
  • 1949 – O pôvode človeka
  • 1971 – Nad vznikom a vývojom života
  • 1971 – O kompetencii vied
  • 1982 – Záchrana v Kristovi
  • 1985 – Vo svetle blahozvesti
  • 1986 – Úvahy o človeku
  • 1987 – Kristov kňaz
  • 1987 – O poslaní kňaza
  • 1987 – Cirkev uprostred problémov
  • 1987 – Cirkev v rozvoji

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Chryzostom Korec na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Úmrtie: Zomrel nitriansky emeritný biskup, kardinál Ján Chryzostom Korec
  2. ↑ KOREC, Ján Chryzostom. Slová pre život. Bratislava: Lúč, 2005. ISBN 80-7114-499-1. S. 108 – 111. (slovenský) 
  3. ↑ Slovenské dokumenty k semináři Česko-slovenské vztahy, Rok 1989 na dohled Archivováno 15. 3. 2016 na Wayback Machine., K deportáciam židovských občanov zo Slovenska
  4. ↑ HACKER, Paul. Slovakia on the road to independence: an American diplomat's eyewitness account. [s.l.]: Penn State Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9780271036236. S. 108. (anglicky) 
  5. ↑ a b Tisove tabule sa hýbu. Už 20 rokov
  6. ↑ Frans Hoppenbrouwers: NATIONALISTIC TENDENCIES IN THE SLOVAK ROMAN CATHOLIC CHURCH
  7. ↑ PLAQUE TO FASCIST UNNERVES SLOVAKS, New York times
  8. ↑ RAMET, Sabrina P. The radical right in Central and Eastern Europe since 1989. [s.l.]: Penn State Press, 2010. ISBN 9780271018119. S. 112. (anglicky) 
  9. ↑ a b Po Sokolovi pobúril Židov aj Korec
  10. ↑ Why Slovakia? Archivováno 26. 12. 2010 na Wayback Machine., National Secular Society
  11. ↑ Why Slovakia?
  12. ↑ Keď chýba svedomie, spoločnosť musí mať na minulosť zákon
  13. ↑ Sokol slúžil omšu za Tisa

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ján Pásztor 		Znak z doby nástupu 78. biskup nitranský
1990–2005 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Viliam Judák
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ján_Chryzostom_Korec&oldid=23754040“