Ján Benko
| JUDr. Ján Benko | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. března 1908 Zalužice |
| Úmrtí | 20. února 1957 (ve věku 48 let) Bratislava |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ján Benko (2. března 1908 Veľké Zalužice, dnes Zalužice – 20. února 1957 Bratislava) byl slovenský politik, účastník protifašistického odboje, veřejný činitel a úředník.
Životopis
Narodil se ve Velkých Zalužicích v rodině rolníka (otec Ján Benko, matka Mária Benková rozená Gajdošová). Lidovou – základní školu navštěvoval v rodné obci, byl talentovaným žákem a upoutal učitele. Následně pokračoval ve studiu na gymnáziu v Michalovcích, kde také maturoval. Právo studoval na Karlově univerzitě v Praze a Univerzitě Komenského v Bratislavě, titul JUDr. získal v roce 1936. Během studentských let byl funkcionářem zemědělských mládežnických organizací, předsedou Ústředního svazu agrárních akademiků, ovlivňovaly ho myšlenky a ideologie Milana Hodži a Vavro Šrobára.
Období mezi válkami
V první Československé republice, zastával nejprve post Referenta Zemědělské rady pro Slovensko, později v roce 1938 byl vládním komisařem. Také ve třicátých letech 20. století přispíval svými články do časopisu Slovenský hospodár, který byl odborným časopisem slovenských zemědělců a úředním tiskovým orgánem Zemědělské rady pro Slovensko.
Během existence Slovenského státu, byl v letech 1939 až 1944 ředitelem Uhelné společnosti Karbonia. Udržoval však kontakty s domácími odbojovými skupinami, které se postarali o to, že ho jako rezervního nadporučíka povolali do Trnavské vojenské posádky, kde převzal funkci velitele praporu a po vypuknutí SNP se přičinil o zabezpečení převratu v kasárnách.[1]
K nastoupeným vojákům v kasárnách promluvil takto:
„Slovenskí vojaci, Nemci obsadili Slovensko, prestala existovať Slovenská republika, slovenská vláda a prezident sú pod kontrolou Nemcov. Máte na výber - dáte sa odzbrojiť Nemcom a poputujete do koncentračných táborov, kde na konci vojny pohyniete alebo sa pripojíte do povstania proti Nemcom a spolu s víťaznou sovietskou armádou sa vrátite zakrátko domov, slávne ako víťazi.“
S trnavskou posádkou následně odešel na povstalecké území jako velitel roty praporu Dunaj.[2] Za bojovou činnost za Slovenského národního povstání povýšen z nadporučíka na štábního kapitána pěchoty. Od března 1944 do konce ledna 1945 působil v partyzánském svazku Chruščov - velitel A. M. Sadilenko. Zúčastnil se jako velitel bojové skupiny obranných bojů u obce Čierny Balog [3]. Po potlačení povstání bojoval v 2. československé samostatné paradesantní brigádě v SSSR, v roce 1945 se stal příslušníkem 1. československého armádního sboru v SSSR. Byl vyznamenán dvakrát Československým válečným křížem 1939, Řádem SNP II. třídy, Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem, Sovětskou medailí za vítězství nad Německem a jinými vyznamenáními.
Období po 2. sv. válce
Po roku 1945 byl ředitelem prodejny uhlí při Oblastním ředitelství Dolů a Hutí na Slovensku, od roku 1948 do roku 1950 na Bánské prodejně.
V poválečném období, od roku 1947 byl funkcionářem Demokratické strany. Po volbách do Slovenské národní rady, v červnu 1948, byl zvolený za poslance.[4] V letech 1948–1951 byl poslancem SNR za SSO (Strana slovenskej obrody). Byl autorem více článků o politických a hospodářských problémech.
Odkazy
Reference
- ↑ Biografický lexikón Slovenska. Martin: Slovenská národná knižnica, Národný biografický ústav volumes <1-6> s. Dostupné online. ISBN 8089023169. S. 365.
- ↑ OLDŘICH, Vaňek. Situácia na frontoch SNP a 2.ČS samostatná paradesantná brigáda v ZSSR:Bojová činnosť tretieho práporu brigády. Vojénská história. 2008-12-17, roč. 2008, čís. 4, s. 70. [Vojénská históriawww.vhu.sk/data/att/375.pdf Dostupné online].
- ↑ KOVÁČIK, Milan. Hrdinovia 2. svetovej vojny z Čierneho Balogu. Baločan. 2015-05-01, roč. XXIII, čís. 5, s. 2. Dostupné online.
- ↑ SNR 1948-1954, 5. schůze, část 2/5 (12. 11. 1948). www.psp.cz [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.