Jáchym Oldřich z Hradce
| Jáchym Oldřich z Hradce | |
|---|---|
 Erb pánů z Hradce | |
| Karlštejnský purkrabí za panský stav | |
| Ve funkci: 1602 – 1604 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Nástupce | Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka |
| Hejtman Bechyňského kraje | |
| Ve funkci: 1598 – 1603 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Narození | 24. ledna 1579 |
| Úmrtí | 23. ledna 1604 Jindřichův Hradec  Habsburská monarchie |
| Národnost | Čech |
| Choť | Marie Maxmiliána z Hohenzollern-Sigmaringenu |
| Rodiče | Adam II. z Hradce Kateřina z Montfortu |
| Děti | žádné |
| Příbuzní | Lucie Otýlie z Hradce (sourozenec) |
| Sídlo | Jindřichův Hradec |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Adam II. z Hradce 1549–1596 |
|---|---|
| matka | Kateřina z Montfortu 1556–1631 |
| bratr | Vilém Zachariáš 1575–1589 |
| bratr | */† 1578 |
| sestra | Lucie Otýlie z Hradce 1582–1633 |
| sestra | Bohunka 1576–1577 |
| sestra | Anna Kateřina 1578–1596 |
| sestra | Dorotka 1594–1604 |
| švagr | Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka 1572–1652 |
| děd | Jáchym z Hradce 1526–1565 |
| babička | Anna z Rožmberka 1530–1580 |
| teta | Anna Alžběta z Hradce 1557–1596 |
Jáchym Oldřich z Hradce (24. ledna 1579 – 23. ledna 1604 Jindřichův Hradec) byl český šlechtic, karlštejnský purkrabí a komorník císaře.
Život
Byl synem Adama II. z Hradce (1549–1596) a Kateřiny z Montfortu (1556–1631). Od narození byl neduživý, měl hrb a trpěl epilepsií. V roce 1602 byl stižen těžkou padoucnicí tak, že již z postele nevstal.
I když se měl oženit s hraběnkou z rodu Öttingenů, nakonec se jeho manželkou stala patnáctiletá Marie Maxmiliána z Hohenzollern-Sigmaringen (31. října 1583 – 11. září 1649), dcera císařského rady hraběte Karla z Hohenzollernu. Svatba se konala 25. ledna 1598 v Augsburgu.[1] To již měl zkušenosti z císařského dvora u Rudolfa II., kde působil jako komorník. Politické zkušenosti získal v úřadě hejtmana Bechyňského kraje (1598–1603). Poslední dva roky života zastával úřad karlštejnského purkrabí, který byl mezi dvanácti nejvyššími zemskými úřady Českého království.
Těžce nemocný Jáchym Oldřich zemřel v noci z 23. na 24. ledna 1604. Už čtyři dny po smrti byla cínová rakev s mrtvým tělem vystavena na několik týdnů v kostele svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Následující čtyři měsíce se zde každý den konaly mše za zemřelého a spásu jeho rodu. Na pohřeb byli kromě císaře Rudolfa II. pozváni i šlechtici a významné osobnosti ze všech zemí Koruny české, Rakous i Římskoněmecké říše. Na sestavování seznamu smutečních hostů se osobně podílel Petr Vok z Rožmberka. V předvečer pohřbu 30. května pronesl nad rakví smuteční kázání jezuita Jan Puteanus.[2]
V souvislosti s úmrtím Jáchyma Oldřicha byl vydán soubor třinácti pohřebních básní Parentalia. Mezi jejími autory byli mimo jiné Rudolf Mollart z Mollartu a Václav Vilém z Lobkovic. Při stejné příležitosti složil pohřební píseň i Šimon Lomnický z Budče.[3]
Jáchym Oldřich byl poslední muž z rodu pánů z Hradce, tím vymřel rod po meči. Jelikož neměl děti (dvě děti zemřely při porodu), zdědila celý majetek jeho sestra Lucie Otýlie z Hradce provdaná za Viléma Slavatu.
Vývod z předků
Reference
- ↑ BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže : všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 315 s. ISBN 80-204-0651-4. S. 10. Dále jen Dvory velmožů s erbem růže.
Podle JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 102. se svatba konala 21. ledna 1598 v Jindřichově Hradci. - ↑ Dvory velmožů s erbem růže, s. 188-189.
- ↑ Dvory velmožů s erbem růže, s. 190.
Literatura
- BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže : všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 315 s. ISBN 80-204-0651-4.
- JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9.
- KAVKA, František. Zlatý věk Růží : kus české historie 16. století. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. 203 s. ISBN 80-204-0382-5.
