Jáchym Fridrich Braniborský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jáchym Fridrich Braniborský
Narození27. ledna 1546
Cölln
Úmrtí28. července 1608 (ve věku 62 let)
Köpenick
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníEvangelická katedrála v Berlíně
Povoláníapoštolský administrátor, katolický kněz a katolický biskup
Nábož. vyznáníluteránství
ChoťKateřina Braniborsko-Küstrinská (1570–1602)[1]
Eleonora Pruská (1603–1607)[1]
DětiJan Zikmund Braniborský
Anna Kateřina Braniborská
Barbara Žofie Braniborská
Kristián Vilém Braniborský
Jan Jiří Krnovský
August Braniborský
… více na Wikidatech
RodičeJan Jiří Braniborský a Žofie Lehnická
RodHohenzollernové
PříbuzníAlžběta Žofie Braniborská, Žofie Braniborská, Erdmuthe Braniborská, Dorota Sybilla Braniborská, Anna Marie Braniborská, Magdalena Braniborská, Anežka Braniborská, Jáchym Arnošt Braniborsko-Ansbašský, Jiří Albrecht Braniborský, Kristián Braniborsko-Bayreuthský, Fridrich IX. Braniborský, Jan Jiří Braniborský a Sigismund Prinz von Brandenburg (sourozenci)
Jan Braniborsko-Küstrinský (prastrýc a tchán)
Kateřina Braniborsko-Küstrinská (teta)
Marie Eleonora Klevská (tchyně)
Jiří Vilém Braniborský, Marie Eleonora Braniborská, Kateřina Braniborská[2], Anna Žofie Braniborská[2] a Jan Zikmund Braniborský (vnoučata)
Funkcearcibiskup
kurfiřt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáchym Fridrich Braniborský (27. ledna 1546 – 18. července 1608) byl braniborský kurfiřt, krnovský kníže a regent pruského vévodství (1605–1608) z rodu Hohenzollernů.

Biografie

Původ, mládí

Joachim Fridrich se narodil jako jediný potomek z prvního manželství braniborského markraběte (1525–1598) Jana Jiřího a jeho první manželky, piastovské princezny Žofie Lehnické (1525–1546), dcery Fridricha II. Lehnického a jeho druhé manželky Žofie Braniborsko-Ansbašské; zemřela deset dní poté, co dala život svému jedinému synovi.

Manželství a potomci

Joachim Fridrich byl dvakrát ženat, v obou případech se svými sestřenicemi z bočních linií Hohenzollernů.

Poprvé se oženil 8. ledna roku 1570 v Küstrin s Kateřinou Braniborsko-Küstrinskou (1549–1602). Sňatek s ní připravil Joachima Fridricha o nárok na katolické arcibiskupství v Magdeburgu a papež Pius V. požádal císaře Maxmiliána I. o jeho sesazení.

Z manželství se narodilo jedenáct potomků (sedm synů a čtyři dcery), dvě dcery však zemřely záhy po narození.

  • Jan Zikmund (1572–1619), budoucí braniborský kurfiřt
∞ 1594 princezna Anna Pruská (1576–1625)
∞ 1597 dánský král Kristián IV. (1577–1648)
  • dcera (*/† 1576)
  • Jan Jiří (1577–1624), vévoda von Jägerndorf
∞ 1610 princezna Eva Kristýna Württemberská (1590–1657)
∞ 1609 vévoda Jan Fridrich Württemberský (1582–1628)
  • dcera (*/† 1585/86)
  • Kristián Vilém (1587–1665), arcibiskup a administrátor magdeburský
∞ 1. 1615 princezna Dorothea von Braunschweig-Wolfenbüttel (1596–1643)
∞ 2. 1650 hraběnka Barbara Eusebie von Martinic († 1656), dcera Jaroslava Bořity z Martinic
∞ 3. 1657 hraběnka Maximiliane von Salm-Neuburg (1608–1663)

Rok po smrti své první manželky (30. září 1602) se 2. listopadu oženil podruhé, a to s pruskou princeznou Eleonorou (1583–1607), čtvrtou z pěti dcer vévody Albrechta Fridricha Pruského. Z tohoto krátkého manželství se narodila jediná dcera; Eleonora zemřela osm dní po jejím porodu:

∞ 1631 falckrabě Ludvík Filip von Simmern (1602–1655)

Panování

Ještě za života svého otce, v roce 1566 se stal administrátorem arcibiskupství v Magdeburku a byl jím až do roku 1598, kdy se stal braniborským kurfiřtem. Jako takový podepsal roku 1577 Formula concordiae a roku 1580 Konkordienbuch.

Když ve věku 52 let převzal po smrti svého otce (8. ledna 1598) vládu nad kurfiřtstvím, neprovedl žádné zásadní změny, svými aktivitami však se snažil o rozkvět země. Roku 1599 nechal u Driesen na území Neumarku hledat naleziště kovových rud, avšak marně. Roku 1601 založil v Grimnitz (část Joachimsthalu) první sklářskou huť v Braniborsku, kam přišli skláři z Čech. Roku 1602 byl Driesen přebudován na pevnost. Roku 1603 vydal nařízení o stavbě Finowkanalu, umělé vodní cesty mezi Odrou a Havolou. Roku 1604 založil Tajnou radu v Cölln (Geheime Rat zu Cöln) jako nejvyšší správní úřad Braniborska-Pruska. Roku 1607 založil v Joachimsthalu gymnázium pro nadané chlapce; to bylo roku 1636 přesídleno do Berlína а roku 1912 do Templinu.

O rok později (1599) podepsal – v rozporu s otcovou závětí, požadující dělení braniborských držav – s Jiřím Fridrichem Braniborsko-Ansbašským rodovou dědickou smlouvu, jež ustavila nedělitelnost rodových držav.

V zemi se marně vzpíral požadavkům a nárokům stavů, jejichž privilegia musel roku 1602 potvrdit.

Roku 1603 Hohenzollernové podepsali rodovou smlouvu, regulující zásady dědění zemí pod jejich vládou. Braniborsko, podle ustanovení Zlaté buly císaře Karla IV. (1346), mělo být děděno na základě primogenitury. Ostatní državy, mj. franská vévodství Ansbach a Bayreuth, měly připadnout mladším liniím rodu.

Téhož roku 1603 se Joachim Fridrich stal po Jiřím Fridrichovi Braniborsko-Ansbašském opatrovníkem svého duševně chorého tchána, pruského vévody Albrechta Fridricha a regentem Pruského vévodství; 11. května roku 1605 mu polský král Zikmund III. Vasa udělil kuratelu nad Albrechtem Fridrichem. Později dostal od Polska souhlas k dědění vlády v Prusku. Kurfiřt výrazně přispěl do pruské státní pokladny a přiznal značné úlevy pruským katolíkům. Přesto mu bylo zapovězeno navštěvovat Prusko bez souhlasu polského krále, proto v Prusku nikdy nebyl, vyslav v zastoupení posly; noví poddaní však kurfiřtovy vyslance nechtěli poslouchat.

Po smrti bezdětného Jiřího Fridricha Braniborsko-Ansbašského roku 1603 dostal Joachim Fridrich darem dědičné slezské Krnovské knížectví s bytomským a bohumínským zástavním panstvím. Osobně do Slezska nepřibyl. Katoličtí Habsburkové, jako svrchovaní páni Slezska, se rozhodli protestantských Hohenzollernů zbavit. Kurfiřtovy snahy o udělení bytomského a bohumínského panství v dědičné léno nebyly úspěšné. Pravděpodobně proto roku 1606 předal Bytom, Bohumín a Krnov mladšímu synovi Janu Jiřímu.[3]

Smrt

Zemřel 18. července roku 1608 zemřel cestou ze Storkowa do Berlína na mozkovou mrtvici. Jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn Jan Zikmund.

Reference

  1. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 209. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jáchym_Fridrich_Braniborský&oldid=15259707“