Jungfraubahn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kleine Scheidegg - Jungfraujoch
zastávka Eigerwand v tunelu
zastávka Eigerwand v tunelu
Stát ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Číslo -
Provozovatel dráhy Jungfraubahn
Datum otevření 1898
Technické informace
Délka 9,3 km
Rozchod koleje 1000 mm (metrový)
Traťová třída 2
Napájecí soustava 3×1125 V 50 Hz AC
Maximální sklon 250 ‰
Minimální poloměr oblouku 100 m
Počet kolejí 1
Mapa trati
Mapa
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
9,3 km Jungfraujoch 3454 m n. m.
tunel 3158 m
5,7 km Eismeer 3158 m n. m.
tunel 2864 m
4,3 km Eigerwand 2320 m n. m.
Rotstock (zrušena)
tunel 2230 m
2,0 km Eigergletscher 2329 m n. m.
tunel 84 m
1,0 km Fallboden (vod. čerp. st.) 2150 m n. m.
směr Grindelwald
0,0 km Kleine Scheidegg 2061 m n. m.
směr Lauterbrunnen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jungfraubahn (JB) je úzkorozchodná ozubená dráha v Bernských Alpách spojující horu Jungfrau s horským průsmykem Kleine Scheidegg jižně od švýcarského města Interlakenu. V současné době patří Jungfraubahn pod Jungfraubahnen.

Základní informace[editovat | editovat zdroj]

Úzkorozchodná ozubnicová trať (rozchod kolejí 1000 mm) spojuje dolní stanici Kleine Scheidegg se sedlem Jungfraujoch. Trať je elektrifikovaná (3-fázový střídavý proud 1125 V/50 Hz), délka tratě je 9,3 km, průměrná rychlost vlaků dosahuje 27 km/h.

Na trati se nacházejí celkem čtyři stanice, dvě z nich jsou umístěny v traťovém tunelu (dlouhý 7122 m – tvoří 80 % délky celé trati), vyraženém do hor Eiger a Mönch. Cestující se z těchto dvou stanic mohou skrze prosklené stěny pokochat pohledem na okolní krajinu.

Horolezci tyto štoly občas používají k úniku ze severní stěny Eigeru v případě náhlé změny a nepříznivého počasí.

Top of Europe[editovat | editovat zdroj]

Vrcholovou stanicí je Jungfraujoch, nejvýše položená železniční stanice v Evropě v nadmořské výšce 3454 m, odtud pochází i označení "Top of Europe". Celkové převýšení celé trati činí 1 393 m.

Adolf Guyer-Zeller,
zakladatel dráhy Jungfraubahn

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie Jungfraubahn se začala psát kolem roku 1860, již tehdy existovalo několik projektů na stavbu železniční trati k vrcholu Jungfrau. Vzhledem k finančním problémům se však ani jeden neuskutečnil.

Až v roce 1894 průmyslník Adolf Guyer-Zeller zajistil dostatečné finanční krytí pro stavbu tratě a od Švýcarského parlamentu získal koncesi na vybudování ozubnicové dráhy.

Dolní stanice Kleine Scheidegg byla vybudována nedaleko konečné dráhy Wengernalpbahn, trať dále pokračovala dlouhým tunelem pod Eigerem a Mönchem k vrcholu hory Jungfrau. Výstavba trati začala roku 1896 a rychle pokračovala; první část trati do zastávky Eigergetscher byla otevřena již roku 1898.

Současná podoba celého provozu však vznikla až o šestnáct let později, tak dlouho trvalo prorazit zbytek skály a položit koleje do vrcholové stanice Jungfraujoch ve skalním masivu pod ledovcem.

Do vrcholové zastávky Jungfraujoch se jezdí od 1. srpna 1912.

Ražba tunelu (~1900)
Model původní soupravy
Horní stanice
Zastávka v tunelu
Stanice Eigergletscher
Depo v dolní stanici
Pohled na vrchol z dolní stanice
Dolní stanice Kleine Scheidegg
Před stanicí Kleine Scheidegg v zimě
Detail záběru kola a ozubnice

Otevření traťových úseků[editovat | editovat zdroj]

otevření traťových úseků
19. 9. 1898 ... Kleine Scheidegg – Eigergletscher
2. 8. 1899 Eigergletscher – Rotstock
28. 6. 1903 Rotstock – Eigerwand
25. 7. 1905 Eigerwand – Eismeer
1. 8. 1912 Eismeer – Jungfraujoch

Historie podrobně (1839 - 2002)[editovat | editovat zdroj]

historie podrobně
1. 05. 1839 ... narození Adolfa Guyera (zakladatel železnice)
1870 Friedrich Seiler, hoteliér a finančník z Interlakenu navrhuje pneumatickou dráhu k vrcholu
16. 10. 1889 koncesní žádost o stavbu železnice na Jungfrau od inženýra Maurice Köchlina a inženýra Gistava Eiffela
- navrhují stavbu adhezní dráhy kombinovanou s ozubnicí nebo pětiúsekovou lanovku
22. 10. 1889 koncesní žádost o stavbu železnice na Jungfrau od Alexandra Trautweilera
- navrhuje lanovou dráhu se čtyřmi tunely
1890 koncesní žádost Eduarda Lochera, inženýra a armádního důstojníka, konstruktéra tratě na Pilatus
- navrhuje dva absolutně rovné tunely, kde by byl pohyb kabiny řešen na principu náboje v komoře za pomocí stlačeného vzduchu
1891 Köchlin a Locher předkládají společný projekt ledovcové dráhy
1892 Köchlin-Locherův projekt je schválen parlamentem, ale není realizován
27. 8. 1893 Adolf Guyer-Zeller vytváří vlastní koncept dráhy (20. 6. 1893 otevřel dráhu WAB)
20. 12. 1893 Adolf Guyer-Zeller žádá o licenci v parlamentu
21. 12. 1894 Adolf Guyer-Zeller obdržel licenci od parlamentu
17. 6. 1895 1. zasedání vědecké komise
27. 7. 1896 1. odstřel na stavbě
1898 uvedení do provozu JB elektrárny v Lauterbrunnen
19. 9. 1898 slavnostní zahájení provozu na 1. úseku Kleine Scheidegg - Eigergletscher
17. 12. 1898 založení Jungfraubahn, železniční společnosti v Bernu.
26. 02. 1899 neštěstí na stavbě, exploze výbušnin, 6 úmrtí
1899 stávka leden - duben
3. 4. 1899 Adolf Guyer-Zeller zemřel v Curychu
13. 6. 1899 pokračování stavby
červen 1.221 osob
červenec 6.280 osob, max. 418 osob/den
srpen 11.447 osob, max. 691 osob/den
září 4.160 osob
říjen (do 12.) 231 osob
2. 8. 1899 zahájení provozu 2. úseku Eigergletscher - Rotstock (stanice později zrušena)
28. 6. 1903 zahájení provozu 3. úseku Rotstock - Eigerwand (tunelová zastávka s výhledem)
25. 7. 1905 zahájení provozu 3. úseku Eigerwand – Eismeer (tunelová zastávka s výhledem)
1908 uvedení elektrárny Lütschental JB do provozu
15. 11. 1908 nehoda u zastávky Eigerwand
1. 8. 1912 zahájení provozu vrcholového úseku Eigerwand - Jungfraujoch a stanice Jungfraujoch
náklady na výstavbu celé Jungfraubahn dosáhly částky 15 mil. franků (CHF)
21. 12. 1912 proražení tunelu JB na Jungfraujoch
14. 9. 1924 otevření Haus über den Wolken - "Dům nad mraky"
1931 zahájení činnosti výzkumné stanice Jungfraujoch
1932 JB a WAB vytváří společnou správu
1937 Otevření observatoře Sphinx
1937 pořízení sněhové frézy, JB nyní zajišťuje celoroční provoz bez přerušení
1942 přemístění výkonných úřadů WAB / JB z Curychu do Interlakenu
1946 založení společného ředitelství WAB/JB a BOB/BLM.
1950 konstrukce kopule na observatoři Sphinx Jungfraujoch
1951 vytvoření sálu mezi JB a Eismeer a Jungfraujoch
1955 ve stanici Kleine Scheidegg je zřízeno druhé depo
1955 JB přistupuje k vytvoření nové funkce trakce a řízení
1955 PTT uvádí do provozu reléovou stanici na hřebenu Jungfrau
1967 rozšíření kopule na budově Sphinx Jungfraujoch
1972 rozšíření vyhlídkových oken ve stanicích Eigerwand a Eismeer
21. 10. 1972 požár objektu Berghaus a Haus über den Wolken na Jungfraujoch
1975 otevření nového turistického hotelu Jungfraujoch na původním místě
1976 JB staví elektrárnu v Lauterbrunnenu
24. 08. 1983 zahájení stavby nového Berghaus na Jungfraujoch
1. 8. 1987 otevření nového Berghaus na Jungfraujoch
1991 otevření nového veřejného prostranství na Jungfraujoch
1992 JB zahajuje provoz se čtyřmi dvoupodvozkovými soupravami
1993 rozšíření depa Kleine Scheidegg JB
1993 rekonstrukce starších vozů Eiger Ambassador Express
1. 1. 1994 vznik Jungfrauhahnen Holding AG
1. 7. 1996 otevření kryté vyhlídkové terasy Sphinx
29. 8. 1996 akcie Jungfraubahnen Holding AG jsou obchodovány na švýcarské burze cenných papírů v Curychu
25. 9. 1997 lokomotiva Eurotunnel 9025 byla pokřtěna na "Jungfraujoch"
18. 10. 1997 souprava 209 Jungfraubahn byla pokřtěna "Eurotunnel"
28. 12. 1997 na jaře v roce 1997 navštívilo Jungfraujoch přibližně půl milionu návštěvníků
1. 2. 1999 majoritní podíl Jungfrauhahnen Holding AG kupuje společnost Pico Holdings Inc USA
(100% dceřiná společnost Global Equity SA)
1. 12. 1999 odloučení Valiant Holding AG (dříve spořitelní a úvěrová banka v Bernu)
2000 ustavení nadace Jungfraubahn Management AG
1. 6. 2000 "akce 100 roků Raiffeisen", absolutní rekord, 8.148 návštěvníků za den
11. 6. 2001 Jungfraubahnen získává od města Grindelwald podíl na lanovce Grindelwald-First Bergbahnen AG a je většinovým akcionářem
13. 12. 2001 oblast Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO
19. 4. 2002 na Jungfraujoch - Top of Europe je otevřen ledovcový sál a výstup na ledovcovou plošinu
5. 4. 2002 Jungfraujoch - Top of Europe se stává partnerem Huangshan Mountain (Čína), kanton Bern a provincie Anhui.
Sněhová fréza
Souprava s připojeným nákladním vagonem

Technická data JB[editovat | editovat zdroj]

Parametry[editovat | editovat zdroj]

Technická data podrobně
Rozchod: 1000 mm
Provozní délka: 9336 m
Celková délka: 11 827 m
Délka ozubeného hřebenu: 11 827 m
Největší sklon: 250 ‰
Nejmenší poloměr oblouku: 100 m
Počet mostů: 2
Celková délka mostů: 91 m
Počet tunelů: 2
Celková délka tunelů: 7207 m
Počet tubusů: 1
Celková délka galerií: 254 m
Stanice a zastávky: 5

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

rok
.

.
lokomotivy
.

.
soupravy
.

.
dvoj. podv.
soupravy

.
osobní
vozy

.
počet
sedadel

.
návštěvníci
.
1898 2 - - 4 164 neuvedeno
1912 10 - - 18 820 38 750
1930 12 - - 23 984 51 122
1950 12 - - 28 1404 74 185
1960 12 4 - 28 1404 156 245
1970 5 10 - 22 1520 162 256
1980 5 10 - 20 1520 248 341
1990 5 10 - 20 1520 490 270
1995 5 10 4 18 1992 479 853

Dělníci na stavbě[editovat | editovat zdroj]

Dělníci na stavbě byli ubytováni v domcích a barácích pod severní stěnou vrcholu. Počet dělníků kolísal podle postupu prací a roční doby. V zimním období byla oblast odříznuta od okolního světa a zásobování, tomu odpovídaly i zásoby proviantu na zimní období:

12 tun mouky, 1500 litrů vína (1 litr na den a dělníka), 2 tuny brambor, 800 kg špaget (pro Italy), 3000 vajec, 400 kg kávy, 50 000 ks cigaret, 4 tuny masa, 30 tun uhlí pro vytápění

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Jungfraujoch - průsmyk mezi horami Mönch a Jungfrau v Bernských Alpách na rozmezí kantonů Bern a Valais
  • Jungfraubahnen - železniční dráhy a lanovky v oblasti Jungfrauregionu tzv. bernských Alp, kantonu Bern

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]