Julie Reisserová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julie Reisserová
Základní informace
Rodné jménoJulie Kühnelová
Narození9. říjen 1888
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. února 1938 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatelka, básnířka, hudební kritička a spisovatelka
Manžel(ka)JUDr. Jan Reisser
RodičeVojtěch Khünel
Příbuzníbratr Ing. Vojtěch Kühnel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julie Reisserová, rozená Kühnelová (9. října 1888 Praha[1] – 25. února 1938 Praha[2]) byla česká hudební skladatelka, básnířka a kritička.

Julie Reisserová (Pestrý týden 1938)

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v pražském Starém Městě, v měšťanské rodině oficiála zastavárny Adalberta Kühnela (1859—1905) a matky Marie, rozené Neanderové (1862—??),[1] jako mladší ze dvou sourozenců.[3] Širší rodině snad patřil dům U Mouřenína v Mostecké ulici 5/282[zdroj?] (dcera Julie se narodila na Starém Městě, v Konviktské ulici 14/296[1]). Původně studovala hru na klavír u Adolfa Mikeše a operní zpěv (byla dramatický soprán) u Richarda Figara. Vinou přílišné námahy přišla o hlas a studium ukončila. Později složila státní zkoušky z angličtiny a francouzštiny a učila jazyky.

Byla členkou Hudebního klubu, ve kterém se od počátku roku 1911 pod vedením svého učitele Zdenka Nejedlého scházeli jeho žáci - příznivci díla Richarda Wagnera. [4][5]. Mezi členy patřili například Vladimír Helfert, Otakar Zich, Ferdinand Peroutka, Emil Axman nebo Karel Boleslav Jirák. K dalším oblíbencům členů klubu patřil Gustav Mahler.[6]

V letech 1919-1921 studovala skladbu v Praze u Josefa Bohuslava Foerstera. Ve studiích pokračovala v Bernu u Ernsta Hohlfelda, kde studovala i dirigování, a v Paříži u Alberta Roussela (1924-1929) a u Nadii Boulanger. Díky těmto kontaktům zajistila například světovou premiéru Rousselovy opery Odkaz tety Karolíny (Le Testament de la tante Caroline) v Olomouci dne 14. listopadu 1936 (18. dubna 1937 pak v Praze [7]) Pro tuto příležitost též přeložila libreto opery do češtiny.

V roce 1921 se provdala za českého diplomata JUDr. Jana Reissera (nar. 1891) a pobývala s ním ve Švýcarsku (Ženeva, Bern, 1921-1929), v Srbsku (Bělehrad, 1930-1933) a v Dánsku (Kodaň, 1933-1936). Do Lidových novin a Tempa psala referáty o kulturním a především hudebním dění v místech svého působení.

Její díla byla uváděna ve dvacátých a třicátých letech v řadě evropských měst (Bern, Paříž, Ženeva, Kodaň) a ve Filadelfii, většinou spolu s díly dalších českých autorů v rámci koncertů české hudby.

Dne 23. dubna 1937 měla přednášku Žena - skladatelka ve vídeňském Der Bund österreichischer Frauenvereine (Rakouský ženský spolek).

Její manžel o ní napsal vzpomínky Léta s Julkou (nevydáno).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hudební dílo[editovat | editovat zdroj]

orchestrální skladby
  • Suita pro orchestr 1928-1931,
  • Pastorale Maritimo pro orchestr 1933,
  • Předjaří 1936,
klavírní skladby
  • Esquisses : pro sólové piano, Kobenhavn : Skandinavisk og Borups Musikforlag, 1935,[8]
  • Deux Allegros (rukopis)
vokální skladby
  • Březen : cyklus písní s orchestrem, klavírní výtah Emil Hájek, Kobenhavn : Skandinavisk og Borups Musikforlag, 1934
  • Pod sněhem (Sous la neige) 1936 - cyklus písní s klavírem na texty čínské poesie
  • Slavnostní den : ženský sbor na vlastní text, 1936, věnováno Františce Plamínkové

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • In Margine Vitae - výběr básní psaných v češtině, němčině, francouzštině a angličtině, 1934

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Matrika narozených, sv. Jiljí, snímek 120, Záznam o narození a křtu [online]. Praha: Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ Julie Reisserová zemřela. Národní politika. 26. 2. 1938, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 263, obraz 618 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ heslo Zdeněk Nejedlý ve Slovníku české literatury po roce 1945
  5. ↑ HELFERT, Vladimír. Hudební věda na naší Universitě. Smetana. 1911, roč. 1, čís. 4/5, s. 71–74. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ VACKOVÁ, Jiřina. Ó, božské umění, děkuji ti!. Lidové noviny. 9. říjen 1993, s. VII. 
  7. ↑ Operní premiéry ve Státní opeře Praha
  8. ↑ REISSEROVÁ, Julie. Esquisses [online]. Skandinavisk og borups musikforlag [cit. 2022-05-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZÁVADA, Vilém. Skladatelka Julie Reisserová o sobě. Rozpravy Aventina. 1931, roč. 7, čís. 6, s. 34–35. Dostupné online. 
  • VACKOVÁ, Jiřina. Julie Reisserová : osobnost a dílo. Praha: A. J. Boháč, 1948. 
  • VACKOVÁ, Jiřina. Ó, božské umění, děkuji ti!. Lidové noviny. 9. říjen 1993, s. VII. 
  • Jean-Paul C. Montagnier, "Autour de la Pastorale maritimo de Julie Reisserová (1888-1938)," Revue belge de musicologie, 74 (2020), pp. 143–166.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julie_Reisserová&oldid=23609968“