Julian Brandt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julian Brandt
Osobní informace
Datum narození2. května 1996
Místo narozeníNěmecko Brémy, SRN
Výška183 cm
Klubové informace
Současný klubNěmecko Borussia Dortmund
Číslo dresu19
Pozicekřídelní útočník
Mládežnické kluby*
2001–2009
2009–2011
2011–2013 		Německo SC Borgfeld
Německo FC Oberneuland
Německo VfL Wolfsburg
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2014–2019
2019–		 Německo Bayer 04 Leverkusen
Německo Borussia Dortmund		 1650(34)
03300(3)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2016– Německo Německo 3100(3)
Úspěchy
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Stříbrná medaile LOH 2016 Německo U 23
Konfederační pohár FIFA
Zlatá medaile 2017 Německo
Další informace
RodičeJürgen Brandt
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
17. srpen 2020
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
17. srpen 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julian Brandt (* 2. května 1996, Brémy, SRN) je německý reprezentační fotbalista, který podepsal v sezóně 2019/2020 kontrakt s německým klubem Borussií Dortmund.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Bayer Leverkusen[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2014 přestoupil do z Wolfsburgu do Bayeru Leverkusen ve věku 17 let. První zápas za Leverkusen odehrál o několik týdnů později 15. února, když nastoupil proti Schalke v 82. minutě, ale jeho tým 1:2 prohrál.[1] Do konce sezóny měl roli střídajícího náhradníka, přesto zaznamenal dva góly a tři asistence napříč 12 zápasy.[1] Ve své druhé sezóně si zahrál ve 25 zápasech a pomohl týmu kvalifikovat se do Ligy mistrů obsazením čtvrtého ligového místa.[1]

Mezi 20. březnem 2016 a 30. dubnem 2016 se gólově prosadil v šesti po sobě jdoucích zápasech, což se takto mladému hráči podařilo naposledy v 60. letech. Tím hráčem byl Gerd Müller.[1]

Brandt odehrál 100. utkání v Bundeslize 26. srpna 2017 jako nejmladší hráč klubové historie, kterému se toto podařilo.[1] Brandt zasáhl do všech 34 zápasů 1. Bundesligy a připsal si 9 gólů a 5 asistencí. Do většiny zápasů nastoupil jako hráč základní jedenáctky. Navzdory zájmu ze strany Bayernu prodloužil s Leverkusenem kontrakt do roku 2021.[2]

Borussia Dortmund[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2019/20[editovat | editovat zdroj]

Po sezóně 2018/19 přestoupil do Borussie Dortmund za částku 25 milionů eur, a podepsal smlouvu do roku 2024.[3][4] Úvodní utkání Bundesligy v srpnu doma proti Augsburgu začal na lavičce, po debutovém nástupu do utkání v roli střídajícího hráče vstřelil pátý gól svého mužstva na konečných 5:1 pro Dortmund.[5][6]

Ve druhém kole domácího poháru na konci října se zasloužil o výhru 2:1 dvěma góly proti Mönchengladbachu.[7] Ve třetím kole na začátku února ale Dortmund nestačil na Werder Brémy a s tímto týmem vypadl po prohře 2:3 ve druhé sezóně po sobě. Brandt asistoval na oba góly útočníka Erlinga Hålanda.[8]

Brandt si zahrál domácí derby proti Schalke ve 26. kole v půlce května 2020, prvním zápase od března přerušené Bundesligy kvůli pandemii covidu-19. Borussia Dortmund rivala přehrála a porazila jej 4:0, Brandt byl u všech akcí vedoucích ke gólu a připsal si i dvě přímé gólové asistence.[9]

Sezóna 2020/21[editovat | editovat zdroj]

Brandt si 30. září zahrál zápas o domácí superpohár 2020, ve kterém Borussia čelila Bayernu Mnichov. Po přihrávce Erlinga Haalanda snížil na 1:2, ale soupeř nakonec 3:2 zvítězil.[10] Ve své druhé sezóně za celek z Porýní ale někdy vypadl ze základní sestavy trenéra Luciena Favreho, jelikož přednost nově dostávaly rovněž posily Jude Bellingham a Giovanni Reyna.[11] Brandtova role se průběžně měnila – ve čtvrtém ligovém kole při výhře 1:0 proti Hoffenheimu si zahrál na pozici „falešné devítky“, následně v kole pátém při derby se Schalke zase „desítku“ neboli klasického ofenzivního záložníka. Právě výkonem proti Schalke si získal pochvalu od klubového ředitele Michaela Zorce.[12]

Proti Leverkusenu v zápase 19. ledna 2021 ukončil svoji sérii 30 zápasů bez gólu, Borussia však přesto prohrála 1:2.[13]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Brandt hrál za mládežnické reprezentace Německa od 15 let. V roce 2014 vyhrál s německou „devatenáctkou“ (U19) Mistrovství Evropy konané v Maďarsku. Jeho jméno se objevilo v předběžné nominaci na Mistrovství Evropy 2016, nakonec ale vybraný nebyl. Dostal se však do týmu pro toho roku konané Olympijské hry. Na Olympiádě odehrál celý turnaj,[14] ve finále však jeho proměněná penalta neodvrátila prohru Němců s Brazilci 1–2 po penaltovém rozstřelu.[15]

MS 2018

Brandt se nakonec vešel do konečné nominace trenéra Joachima Löwa, čímž překvapivě vystrnadil útočníka Manchesteru City Leroye Saného.[16] Do úvodního utkání s Mexikem nastoupil v 86. minutě, když vystřídal Timo Wernera, avšak Německo prohrálo 0–1.[17] Ve druhém utkání zvítězili Němci nad Švédy 2–1 gólem v nastavení, Brandt oživil ofenzívu v 87. minutě, když střídal Hectora.[18] Z lavičky vstoupil na hřiště i ve třetím utkání, a to v 78. minutě proti Jižní Koreji a opět za Hectora. Německo nakonec podlehlo 0–2 a s turnajem se rozloučilo.[19]

Reprezentační góly[editovat | editovat zdroj]

Gól č. Datum Stadion Soupeř Skóre (min.)[p. 1] Výsledek Soutěž Zdroj Gól[p. 2]
2017
001 10. 6. 2017 Max-Morlock-Stadion, Norimberk San Marino 06:000 (72.) Německo 7:0 San Marino kvalifikace na MS 2018 [20] padl ze hry

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Během zápasu Julian Brandt vstřelil gól (v tabulce je zvýrazněn) v poznačené minutě utkání a stanovil toto průběžné skóre.
  2. ↑ Gól padl a) ze hry; b) z trestného kopu; c) z pokutového kopu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Julian Brandt: 10 things on Borussia Dortmund's Germany star. Bundesliga.com [online]. 2019 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ [1]
  3. ↑ Borussia Dortmund sign Julian Brandt. bvb.de [online]. 2019-05-22 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Dortmund complete €25m Brandt signing as early summer spending spree continues. Goal.com [online]. 2019-05-22 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Borussia Dortmund beat Augsburg 5-1 in season opener. BBC [online]. 2019-08-17 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ GJERULFF, Rune. Dortmund thrash Augsburg, Leverkusen beat Paderborn in goal fest. bulinews.com [online]. 2019-08-17 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ DA SILVA, Michael; PEARSON, Matt. German Cup: Julian Brandt finally arrives as Borussia Dortmund show their mettle. Deutsche Welle [online]. 2019-10-30 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ VANOPDORP, Davis. Borussia Dortmund's German Cup exit reveals overreliance on Haaland heroics. Deutsche Welle [online]. 2020-02-04 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Julian Brandt: Matchday 26's Man of the Matchday and Borussia Dortmund's most important player?. Bundesliga.com [online]. 2020-05 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ SANDEV, Viktor. Bayern oplatil Dortmundu loňskou porážku a po dvou letech tak znovu ovládl německý Superpohár. Eurofotbal.cz [online]. 2020-09-30 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. 
  11. ↑ Favre sees "no problem" with Brandt - Hertha no longer interested in Wolf. Transfermarkt [online]. 2020-09-24 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ VICE, Peter. Brandt on recent revival: "Favre tells me to roam around where I want to". bulinews.com [online]. 2020-10-27 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ GASTEIGER, Nick. Three Observations from Borussia Dortmund’s 2-1 loss to Bayer Leverkusen. fearthewall.com [online]. 2021-01-19 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ [2]
  15. ↑ Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-04. 
  16. ↑ [3]
  17. ↑ [4]
  18. ↑ [5]
  19. ↑ [6]
  20. ↑ [7]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Německá fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018
1 Manuel Neuer - Kapitán • 2 Marvin Plattenhardt • 3 Jonas Hector • 4 Matthias Ginter • 5 Mats Hummels • 6 Sami Khedira • 7 Julian Draxler • 8 Toni Kroos • 9 Timo Werner • 10 Mesut Özil • 11 Marco Reus • 12 Kevin Trapp • 13 Thomas Müller • 14 Leon Goretzka • 15 Niklas Süle • 16 Antonio Rüdiger • 17 Jérôme Boateng • 18 Joshua Kimmich • 19 Sebastian Rudy • 20 Julian Brandt • 21 İlkay Gündoğan • 22 Marc-André ter Stegen • 23 Mario Gómez • Trenér Joachim Löw
 Německo
Medailisté – fotbal na Letních olympijských hrách 2016 – turnaj mužů
Brazílie Brazílie Zlatá medaile
Německo Německo Stříbrná medaile
Nigérie Nigérie Bronzová medaile
Zlatá medaile Konfederační pohár FIFA 2017 – Německo Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julian_Brandt&oldid=22183811“