Juhani Aho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Juhani Aho

Juhani Aho (11. září 1861 Lapinlahti8. srpen 1921 Helsinky), vlastním jménem Johannes Brofeldt, literárním jménem Siltanen, Jussi nebo jen zkráceně J.S-n, byl novinář a první finský profesionální spisovatel, ve své době jeden z nejznámějších ve Skandinávii. Specializoval se na krátké příběhy takzvané „hobliny“ (finsky lastu). Čerpal z finského folklóru, ale jeho tvorba nebyla provinciální a odrážela v sobě moderní literární hnutí té doby, především realismus. Překládal díla Alexandera Kiellanda, Alphonse Daudeta, Selmy Lagerlöfové, Victora Huga, Maurice Maeterlincka a jiných.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Juhani Aho se narodil v Lapinlahti Theodorovi Brofeldtovi a Emmě Snellmanové. V roce 1884, kdy byl jeho otec jmenován farářem v Iisalmi, se rodina přestěhovala na faru ve Vieremä. Matkou byl vychováván v přísném duchu pietismu. V letech 18721880 studoval v Kuopiu a v roce 1880 nastoupil na Helsinskou univerzitu, kde do roku 1884 studoval klasické jazyky a historii, školu však opustil bez promoce.

Nejznámější Ahova díla jsou romány Pastorova dcera a Pastorova žena. První byl ovlivněný norskou realistickou školou, druhý pobytem v Paříži.

V době svých studijních let začal pracovat jako novinář a následující desetiletí přispíval do mnoha novin. V roce 1886 dělal spolu se svým bratrem Pekkou Brofeldtem redaktora novin Keski-Suomi, v letech 18871889 pracoval pro noviny Savo a v roce 1889 se přidal k zakladatelům Päivälehti.

V letech 18891890 žil v Paříži. Tehdejší francouzskou morálku soužití muže a ženy a další rozdíly v myšlení tehdejších Finů a Pařížanů popisuje v románě Pastorova žena.

V letech 18931903 byl členem Uusi Kuvalehti. V roce 1897 se s rodinou přestěhoval do Tuusuly, jež přitahovala mnoho umělců, spisovatelů a prominentů z finského kulturního života, jakými byli například J. H. Erkko, Pekka Halonen, Eero Järnefelt nebo Jean Sibelius.

Roku 1911 Ahovi vyšel realisticko-romantický román Juha, který byl později ve Finsku několikrát zfilmovaný, naposledy také režisérem Akim Kaurismäkim.

Byl ženatý s umělkyní Venny Soldan-Brofeldtovou, s níž měl dvě děti, Anttiho a Heikkiho. Ze vztahu s Matildou (Tilly) Soldan, Vennyinou sestrou, měl syna Björna.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Překlady do češtiny[editovat | editovat zdroj]

  • Blázen radil (Narrin neuvo). Besedy Času 5, 1900, 8, s. 114. Přel. Jaroslav Rokycana.
  • Bláznova rada (Narrin neuvo). Večery 1912, 34, 24. 8., s. 263.
  • Býk a mraveniště (Härkä ja muurahaiset). Právo lidu 10, 1901, 160, s. 1–2. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Dvě čudské povídky (Maailman

murjoma Kuinka mkinä heräsin). Otto, Praha 1898. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).

  • Elli (Papin tytär – Papin rouva).  Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1926. Přel. K. Turnwald.
  • Jízda domů (Kotiin). Český svět 16, 1919–1920, 25, s. 11–16. Přel. K. V. Rypáček.
  • Kaarnajärvský pán (Hellmannin herra). Tisk družst. ČSSDSD, Praha 1905.
  • Kniha o Finsku (Katajainen kansani). Otto, Praha 1901. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Kolonista (Uudisasukas). In Na táčkách u cizích spisovatelů. Povídky. Benediktinská knihtiskárna, Brno 1910, s. 111–116. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Letní sen (Kesäinen unelma). Lidové noviny 20, 1912, 211, příl., s. 5–6.
  • Matti a jeho pevnost. Rovnost 28.8.1915, 434, s. 3. Přel. J. Vl. Fürst.
  • Nes svůj kříž (kokoelmasta Lastuja IV). Vlast 42, 1925–1926, 1, s. 29–31, 2, s. 68–70. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Neznámí hrdinové (Kaksi sankaria). Lidové noviny 20, 1912, 309, příl., s. 5.
  • Novoosídlenec (Uudisasukas). Svět v obrazech 1974, 15, s. 20. Přel. Marta Hellmuthová.
  • Osada. Besedy Času 19, 1914, 1, s. 4–5. Přel. J. Dohnal.
  • Osamělý (Yksin). Kamila Neumannová, Praha 1912. Přel. Ivan Schulz.
  • Ostrov zapomnění. Svět v obrazech 1971, 36, s. 9. Přel. MS (Marie Stoklasová).
  • Pastorova dcera – Pastorova žena (Papin tytär – Papin rouva). F. Topič, Praha 1940 (2 painosta). Přel. Ivan Schulz.
  • Pomsta pralesa (kokoelmasta Lastuja). In PALLAS, Gustav. Mistři novelistiky světové. Seveřané. Otto, Praha 1921, s. 439–456. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Psanci (Maailman murjoma). Výb. ČSSDSD, Praha 1909.
  • Rada šaška (Narrin neuvo). Rovnost 19.5.1906, 115, příl., s. 9. Přel. M.N.
  • Šaškova rada (Narrin neuvo). Právo lidu 9, 1900, 110, příl., s. 2.
  • Věrnost (Uskollinen). Český svět 9, 1912–1913, 25, s. 14; 26, s. 24; 27, s. 25–26. Přel. J. Dohnal.