Jugurtha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jugurtha v okovech před Sulou

Jugurtha (* asi 160 př. n. l., † 104 př. n. l.) byl králem Numidie.

Převzetí moci[editovat | editovat zdroj]

V roce 118 př. n. l. zemřel král Micipsa z Numidie, afrického státu, který po třetí punské válce anektoval kartaginské území a nyní byl vazalským státem Říma. Micipsa byl schopný vojevůdce a přímý potomek Massinissy, který byl nejprve na straně Kartága a potom proti němu bojoval pod Scipionem. Jeho říši zdědili jeho synové Adherbal a Hiempsal, stejně jako jeho synovec a adoptivní syn Jugurtha. Toto jméno mělo brzy figurovat v největším úplatkářském skandálu římských dějin. Jugurtha, který se jako mladý válečník podílel na dobytí Numantie v Hispánii a navázal zde kontakty s mnoha vlivnými Římany, nebyl spokojen s tím, že numidská říše má být rozdělena mezi něj a jeho adoptivní bratry, jimž země vlastně patřila. Při vyjednávání o rozdělení říše nechal zavraždit Hiempsala. Adherbalovi se podařilo uprchnout a nadále si činil nárok na svůj díl říše. V roce 116 př. n. l. souhlasil Řím s rozdělením říše mezi Jugurthu a Adherbala, ačkoliv Jugurtha se domohl vlády násilím. Proč vůbec Řím dopustil toto řádění, když byl v podstatě protektorem Numidie a měl tedy chránit právoplatného dědice? Odpověď je jednoduchá: Jugurtha si koupil velkou část římské nobility. Část senátu byla prostě a jednoduše uplacena. Když stále důvěřivý Adherbal poslal do Říma vyslance s prosbou o pomoc proti zásahům svého adoptivního bratra, byli nuceni odcestovat s nepořízenou, poněvadž uplacení senátoři blokovali každé pro Jugurthu nepříznivé rozhodnutí. To jasně dokumentuje, jak byly římské vyšší vrstvy zkorumpované, třebaže tato vlastnost římských vládnoucích vrstev se začala naplno projevovat až v době císařství. Morální úpadek nobility začal však již za republiky.

Válka s Římem[editovat | editovat zdroj]

Senátoři nebyli ovšem jediní, kdo ještě stále neměl dost, neboť Jugurtha byl nespokojen s tím, čeho dosáhl. Poté co opakovaně vysílal své jednotky k útokům na Adherbalovo území, napadl jej nakonec zcela otevřeně a v roce 112 př. n. l. dobyl hlavní město Cirtu. Adherbala společně s veškerým mužským obyvatelstvem města nechal popravit. Tomuto masakru padli za oběť také někteří italští obchodníci, čímž byl konečně senát donucen k zákroku. Přesto, také vojenské operace, známé také jako Jugurthinská válka, byly vedeny jen vlažně, neboť Jugurtha měl stále ještě část římské nobility ve svých „zlatých“ rukou. V roce 111 př. n. l. přišel do Numidie konzul Lucius Calpurnius Bestia, aby tam konečně nastolil právo a pořádek, avšak brzo na to uzavřel s Jugurthou pro krále velmi výhodný mír (jak k tomu asi došlo?). Na to pozval tribun Caius Memmius Jugurthu do Říma, kde proti němu vedl soudní proces kvůli obvinění z podplácení. Jugurtha toto pozvání ignoroval a místo toho nechal zavraždit svědky svými stoupenci. Válka pak pokračovala dále.

Na začátku roku 109 př. n. l. museli Římané v Numidii strpět těžkou porážku. Situace se pro Řím stala neudržitelnou a tribun Caius Mamilius Limitanus prosadil s pomocí jezdců zvláštní soudní řízení proti těm senátorům, kteří dosud vedli válku tak neúspěšně. V letech 109 př. n. l. až 108 př. n. l. vedl potom Quintus Metellus proti Jugurthovi úspěšnou drobnou válku, dokud nemusel vyklidit pole ve prospěch nově vycházející, vojenské a politické osobnosti Říma – Gaiu Mariovi.

Příchod Gaia Maria, Jugurthova porážka[editovat | editovat zdroj]

Marius byl prostý muž z lidu, který si při svých válečných taženích dopomohl k ohromnému bohatství. Poprvé vynikl při dobytí Numantie v roce 133 př. n. l., při kterém byl Římanům nápomocný rovněž Jugurtha. Byl vynikající voják a brzo si vysloužil skvělou pověst jako velitel. V roce 107 př. n. l. byl proti vůli nobility a s podporou jezdců zvolen konzulem a pověřen likvidací Jugurthova povstání. Marius se svěží a plný energie vrhl okamžitě do práce. Nejprve reformoval armádu. Zvýšil efektivitu vojska taktickými změnami a omezil na minimum vojenský trén. Vojáci si museli od nynějška například sami nést proviant, takže dokázali pochodovat v poušti s až 40 kilogramů těžkými zavazadly. To jim vyneslo přezdívku „Mariovi mezci“ (muli mariani). Především Mariův synovec Caesar měl později profitovat ze zvýšené pochodové rychlosti a mobilnosti vojska při svých taženích. Kromě toho začal Marius jako první přijímat do vojska jako dobrovolníky nemajetné Římany. Tyto reformy, známé také jako reformy Gaia Maria, byly jím pak završeny a dokončeny o několik let později během vpádu Teutonů a Kimbrů.

Po těchto přípravách byl Marius konečně připraven udeřit proti Jurgurthovi. Dokázal ho několikrát porazit (jako třeba v druhé bitvě u Cirty v roce 106 př. n. l., kde Marius zahnal na útěk spojené vojsko Jugurthy a krále Bokcha z Mauretánie) a dostal ho tak do úzkých. Slávu za definitivní vítězství nad Jugurthou získal ovšem jemu podřízený velitel, legát Lucius Cornelius Sulla, který obratným vyjednáváním přesvědčil ke zradě několik Jugurthových velitelů, kteří mu brzo na to Jugurthu vydali. Jugurtha byl pak dopraven do Říma a v roce 104 př. n. l. popraven. Jeho říši zdědil Gauda, Jugurthův poloviční bratr, a Bokchus, král Mauretánie.

Související články[editovat | editovat zdroj]