Judita Přemyslovna (1201–1230)
| Judita Přemyslovna | |
|---|---|
| korutanská vévodkyně | |
| Narození | 1201[1] |
| Úmrtí | 2. červen 1230 |
| Pohřbena | Mariabrunn |
| Manžel | Bernard II. Sponheimský |
| Potomci | Oldřich III. Korutanský Filip Salcburský Markéta Bernard |
| Dynastie | Přemyslovci |
| Otec | Přemysl Otakar I. |
| Matka | Konstancie Uherská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Judita Přemyslovna (1201[2] – 2. červen 1230) byla korutanská vévodkyně a dcera Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské.
Život[editovat | editovat zdroj]
Roku 1213[3] se Judita provdala za korutanského vévodu Bernarda. Ke sňatku se pojí romantický příběh o lásce na první pohled:
| „ | … na jeden z velkých svátků … pozvala králova dcera Judita cizince a kleriky, chudé i bohaté, aby jim pro očistu lila na ruce vodu, opatřila je jídlem a pitím a aby jim poté rozdělila dary. I stalo se, že se této slavnosti účastnil také Bernard se svým doprovodem. Když k němu pro omývání rukou mladá žena přistoupila, stáhl pro ni ze svého prstu zlatý, malým kamenem ozdobený prsten… | “ |
| — Jan z Viktringu[4] | ||
Vévodovi Judita porodila syny Oldřicha, Filipa a Bernarda a dceru Markétu. Narození třetího syna Bernarda zřejmě zaplatila životem. Oba jsou podle informovaného kronikáře Jana z Viktringu pohřbeni v cisterciáckém klášteře Mariabrunn.
V letech 1233 a znovu 1237 se Juditin bratr Václav I. dostal do konfliktu s mladším bratrem Přemyslem, markrabětem moravským. Příčinou sporu bylo předání Břeclavska Juditinu manželovi. Břeclavským vévodou se pak stal i jejich starší syn Oldřich.
Oldřich Korutanský zemřel bez přímého dědice a o Korutany pak usilovali Juditin mladší syn Filip i její synovec Přemysl Otakar II., přičemž vévodství díky tzv. Poděbradské smlouvě na nějaký čas připadlo Přemyslovi.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KOLEKTIV. Přemyslovci.Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 564.
- ↑ KOLEKTIV. Přemyslovci.Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 564.
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-01.
- ↑ KOLEKTIV. Člověk českého středověku. Praha: Argo, 2009. ISBN 80-7203-448-0. S. 74.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (německy) Rodokmen rodu Sponheimů[nedostupný zdroj]
