Jovana (opera)
| Jovana | |
|---|---|
| Žánr | opera |
| Skladatel | Jaroslav Vogel |
| Libretista | Alexander Roda Roda a Jaroslav Vogel |
| Počet dějství | 3 |
| Originální jazyk | čeština |
| Literární předloha | Mićun Mikaša Pavićević: Jovana |
| Datum vzniku | 1935–38 |
| Premiéra | 30. března 1939, Ostrava, Národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jovana je opera o třech jednáních českého skladatele Jaroslava Vogla na libreto, které podle povídky černohorského spisovatele Mićuna Pavićeviće napsal Alexander Roda Roda (jehož autorství muselo být pro židovský původ v době premiéry utajeno) a přeložil a upravil sám skladatel.[1]
Vznik a charakteristika opery[editovat | editovat zdroj]
Jovana je třetí opera skladatele a dirigenta Jaroslava Vogla, napsaná s odstupem celého desetiletí od předchozího Mistra Jíry (1924) v letech 1935–1938. Vogel si zvolil téma pro operu neotřelé – konflikt mezi ideály manželství a mateřství – a také pro českého diváka exotické, ale nikoli zcela neznámé prostředí černohorské vesnice, které mu umožnilo rozvinout lidové výjevy hudebně vycházející z jihoslovanského folklóru.[1]
Libreto Rada Rady je dramaticky účinně rozvrženo a stylizováno do scén různých nálad, které se nabízejí hudebnímu zpracování. Voglova hudba se přidržuje novoromantického idiomu; podle Graciána Černušáka skladatel „přispěl k českému repertoáru prací ne sice průbojnou, ale hodnotnou, vnitřně pevnou a navenek vděčnou“.[1]
Opera byla provedena nejprve od března 1939 v ostravském českém divadle, kde tehdy Vogel působil. Inscenaci sám dirigoval, režii a výpravu měl Karel Konstantin. S úspěchem byla inscenována rovněž v brněnském dívadle (premiéra 1. dubna 1941).[1][2]
Osoby a obsazení[editovat | editovat zdroj]
- Mile, černohorský předák – baryton
- Jovana, jeho žena – soprán
- Maria – mezzosoprán
- Rade, její bratr – baryton
- Niko, její bratr – tenor
- Dušan, její bratr – tenor
- Vesnický hejtman – bas
- Pop – bas
- Guslar – tenor buffo
- Stařena – alt
- Pasáček – soprán
- Sedláci, selky, děti[3]
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
Odehrává se na Černé Hoře ve 2. polovině 19. století.
1. dějství[editovat | editovat zdroj]
Na návsi černohorské vsi přichází guslar, aby si vydělal zpíváním písní. Nenachází však mezi posluchačstvem žádné muže; ženy mu vysvětlují, že jejich muži pod vedením předáka Mileho odešli bojovat s Turky, kteří jim v noci odvedli stáda dobytka. Guslar ženám zanotuje píseň o sličné pastýřce, která se oddala majetnému, ale ženatému sedlákovi, a místo hocha se jí dostalo hošíka. Ženy se domnívají, že takovou prostopášnou písní guslar uráží jejich počestnost, a vyhánějí ho. Ale Mileho žena Jovana si říká, že by ráda byla na místě oné pastýřky: sama nemůže dát manželovi vytouženého syna, pokračovatele starého a váženého rodu. Cítí se tím vinna.
Černohorci se vítězně vracejí s tancem a zpěvem. První tanec i věnčení vítěze – Mileho – má připadnout Jovaně, ta však ve své momentální náladě přenechává tuto čest své nejlepší přítelkyni Marii. Přesto Jovana neunikne tomu, aby ji k tanci neodvedli Mariini tři bratři. Mile a Marie osamí: vzrušení dnešního dne i krásný večer vedou k tomu, že spočinou v objetí.
2. dějství[editovat | editovat zdroj]
Maria čeká dítě. Pozvala si k sobě Mileho, ale jen proto, aby mu vysvětlila, že jeho jméno jako vesnického hrdiny nesmí být poskvrněno. Hodlá tedy – i přes Mileho námitky – nést následky sama. Po Mileho odchodu se ukáže, jakým způsobem – hodlá spáchat sebevraždu. V poslední chvíli ji zachrání Dušan, nejmladší z jejích bratří, kteří se právě vracejí z polních prací. Bratři se dožadují vysvětlení, neboť sáhnout si na život je velký hřích – a Maria se jim doznává k předchozímu poklesku. Zejména nejstarší bratr Rade ji nutí, aby prozradila jméno svého svůdce. Když však k tomu Marii ani hrozbami nedonutí, rozhodnou se bratři, že zítra před kostelem musí být jejich sestra podrobena výslechu a soudu všeho lidu.
3. dějství[editovat | editovat zdroj]
Pop drží kázání o trestech, kterými Bůh stíhá cizoložníky; poté začíná přísný výslech. Když Maria stále mlčí, vyzývá ji sám Mile, aby označila otce dítěte: tím se odkryje i před vesnicí. Vesničané ihned žádají pro oba přísný trest. Zasahuje však Jovana s tím, že ona má největší právo soudit. Sama nebyla schopna splnit úkol manželky a dát Milemu dítě, zříká se ho tedy před Bohem a dává mu svobodu, aby si mohl vzít Marii.[3][1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e ČERNUŠÁK, Gracián. Jaroslav Vogel. In: HUTTER, Josef; CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické II – Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 369.
- ↑ Soupis premiér NDB [online]. Brno: Národní divadlo Brno, rev. 2010-07-01 [cit. 2011-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-06.
- ↑ a b BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 465.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 110.