Joseph Unger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: článek o českém archeologovi — Josef Unger.
Joseph Unger
Joseph Unger
Joseph Unger

Ve funkci:
26. listopadu 1871 – 15. února 1879

Ve funkci:
1867 – 1867

Ve funkci:
1867 – ???

Ve funkci:
1869 – ???

Narození 2. července 1828

Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství

Úmrtí 2. května 1913
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Politický subjekt Ústavní strana
Vzdělání

Univerzita Curych
Vídeňská univerzita

Joseph Unger též Josef Unger (2. července 1828 Vídeň2. května 1913 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský právní odborník a politik, v období let 1871–1879 ministr bez portfeje Předlitavska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině, později konvertoval ke křesťanství.[1] Vystudoval filozofii respektive právo na Univerzitě v Curychu a Vídeňské univerzitě. V roce 1853 se habilitoval jako docent soukromého práva a téhož roku nastoupil jako pedagog na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. V roce 1856 přešel opět na Vídeňskou univerzitu. V roce 1857 získal titul profesora.[2]

V roce 1861 publikoval (spolu s Adolfem Fischhofem) studii nazvanou Zur Lösung der ungarischen Frage, ve které předznamenal dualistické státoprávní řešení v podobě rakousko-uherského vyrovnání.[1]

Od konce 60. let 19. století se zapojil i do politického života. Od roku 1867 byl poslancem Dolnorakouského zemského sněmu[2], který ho roku 1867 zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů). Zde ale fakticky nepůsobil, nesložil slib a rezignoval na mandát v zemském sněmu i v Říšské radě.[3] V roce 1869 se stal členem Panské sněmovny.[2]

Politicky měl blízko k německé liberální Ústavní straně.[1] V roce 1870 byl jedním z hlavních kritiků konzervativní vlády Alfreda von Potockého, kterou v horní komoře parlamentu označil za „polovičatou v záměrech i konání, vnitřně rozpolcenou a ochromenou.“ Později, po smrti Antona von Schmerlinga byl vůdcem liberálů v Panské sněmovně.[4]

26. listopadu 1871 se stal ministrem bez portfeje Předlitavska ve vládě Adolfa von Auersperga. Ministrem byl až do 15. února 1879.[5] Je považován za jednoho ze zakladatelů rakouského civilního práva, podílel se na zřízení správního soudu a byl jedním z autorů volební reformy v roce 1873.[2]

V roce 1880 (podle jiného zdroje roku 1881[2]) byl jmenován prezidentem říšského soudního dvora, což byla tehdy nejvyšší justiční pozice v monarchii.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Wistrich, Robert: Laboratory for World Destruction, Germans and Jews in Central Europe [online]. books.google.cz, [cit. 2013-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Unger, Joseph [online]. austria-forum.org, [cit. 2013-03-22]. Dostupné online. (německy) 
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 689. (česky) 
  5. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587. (česky)