Joseph Heintz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Heintz na obraze Hanse von Aachen

Joseph Heintz starší (pokřtěn 11. června 1564 Basilej15. října 1609 Praha) byl švýcarský malíř později jeden z předních představitelů rudolfinského umění. Malíř byl i jeho syn Joseph Heintz mladší.

Život[editovat | editovat zdroj]

Malířství se učil nejprve v Basileji u Hanse Bocka st., výtvarné základy dostal patrně také od svého otce, kameníka Davida Heintze. Mezi lety 1584–1589 pobýval v Itálii (zejména v Římě se stýkal s nizozemskou a německou kolonií umělců. Poznal také řadu dalších italských měst, především Florencii a Benátky). V roce 1591 odjel na pozvání saského kurfiřta Christiana I. do Drážďan, cestou jej zastihla zpráva o kurfiřtově smrti, a proto zůstal v Praze, kde se ucházel u císaře Rudolfa II. o místo dvorního malíře a k 28.12.1591 byl již veden mezi dvorními umělci. Střídavě působil v Itálii (1592 kopíroval pro císaře slavné obrazy), v Praze, Bernu a Augsburgu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Portrét Rudolfa II., 1592, Uměleckohistorické muzeum ve Vídni
Únos Proserpiny, c. 1595, Gemäldegalerie Alte Meister v Drážďanech
Salomé s hlavou Jana Křtitele, 1600–1605, Uměleckohistorické muzeum ve Vídni

V jeho díle převládá vliv italského renesančního a manýristického malířství, zejména z Benátek (modelace světlem a stínem, tzv. šerosvit, sytá barevnost), ale také realismus po vzoru Carravaggiově, malba F. Barocciho a Carracciů. Z pražských mistrů jej ovlivnil především Hans von Aachen. Dochovaly se tři desítky jeho obrazů a kresby. Převládají tři žánry:

Portréty[editovat | editovat zdroj]

  • císaře Rudolfa II. (1594, KHM Vídeň),
  • arcivévody Ferdinanda Štýrského a dalších členů rodiny
  • Albrechta Fuggera a jeho manželky Veroniky (1598, Augsburg)
  • Vlastní podobizna se sourozenci (Obrazárna PH)

Náboženské náměty[editovat | editovat zdroj]

zejména rozměrné oltářní obrazy

  • Sv. rodina se sv. Barborou a Kateřinou (NG Praha, z kláštera sv. Tomáše v Praze)
  • Klanění pastýřů (Obrazárna Pražského hradu), kopie v Národní galerii v Praze a ve Strahovské obrazárně vytvořil jeho následovník Matthäus Gundelach
  • Poslední soud (NG Praha)
  • Cesta do Emauz (1598, KHM Vídeň)
  • Salomé s hlavou Jana Křtitele (KHM Vídeň)
  • Nanebevzetí proroka Eliáše (Augsburg)
  • Pieta (Augsburg)

Antická mytologie[editovat | editovat zdroj]

  • Diana a Akteon
  • Únos Proserpiny, Gemäldegalerie Drážďany
  • Faethonův pád
  • Léda s labutí (kresba)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anděla Horová (ed.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění, I., A-M, Praha Academia 1995, str.252.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]