Josef Červinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O českém politikovi a poslanci ODS z 90. let 20. století pojednává článek Josef Červinka (politik).
Josef Červinka
Rodné jménoJosef Schwarz
Narození16. červen 1915
Luže
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. srpna 2003 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánírozhlasový režisér, herec a překladatel
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2002)
Křišťálová růže za umělecký přednes
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Červinka (vlastním jménem Josef Schwarz, židovským jménem Ješajáhu ben Benjamin Zev, 16. června 1915 Luže23. srpna 2003 Praha) byl český rozhlasový režisér, herec a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině podnikatele Viktora Schwarze v městečku Luže. Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, v Chrudimi a v Pardubicích, ale žádné nedokončil. Nakonec odešel do Prahy, kde studoval jednoroční obchodní školu. Poté pracoval (19351937) jako úředník u firmy Philips. Na konci 30. let se stal woodcrafterem, členem ISAW (Internacionální socialistická asociace woodcrafterská), při letním táboření se seznámil s Jiřím Ohrensteinem (Jiřím Ortenem).

Za vlastní úspory začal studovat dramatické oddělení pražské konzervatoře, kde byl Jiří Orten jeho spolužákem.[1] Jeho přáteli byli Pavel Tigrid a Jiří Orten. S Jiřím Ortenem a Bohuslavem Březovským bydleli společně v pronajatém bytě na Vinohradech. Jeho první rozhlasovou úlohou byla recitace veršů Vítězslava Nezvala v roce 1937.

Dne 23. března 1939 uprchl spolu s Pavlem Tigridem do Velké Británie. Zde nejprve absolvoval kurs pro svářeče a pracoval v továrně. I během války pořádali spolu s Otou Ornestem a Josefem Ledererem divadelní představení. V roce 1941 byl spolu s Otou Ornestem a Pavlem Tigridem přijat na základě konkursu do BBC,[2] kde pak působil v československé redakci. Spolu s Otou Ornestem vystupoval mj. ve vysílání pro mládež, uváděném každou středu jako rozhovory dvou obyčejných mladých českých lidí, Pepíka a Vaška, kteří vyjadřovali své názory na aktuální situaci nebo např. v roli legionáře v Langerově pásmu o životě T. G. Masaryka [3].

Spolu s Otou Ornestem dostali stipendium na stáž v Královské akademii dramatického umění (RADA), kde se účastnili práce v shakespearovské třídě.[4]

V roce 1944 onemocněl tuberkulózou.[5] Léčil se v jižní Anglii a po skončení války ve švýcarském Davosu. Zde přeložil svou první knihu (William Saroyan: Jmenuji se Aram).

V roce 1947 nastoupil do Československého rozhlasu. Aby nedocházelo k záměně se stejnojmenným dalším zaměstnancem rozhlasu, zvolil si pseudonym s příjmením své matky za svobodna – Červinka. V roce 1952 byl pro svou bývalou spolupráci s BBC a další kádrové důvody (syn továrníka, přítel Pavla Tigrida, bratr emigranta) propuštěn, ale po jisté době opět přijat. Věnoval se rozhlasové režii, recitaci (mimo rozhlas nejčastěji v divadle Viola) a překladům z angličtiny.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho jediným prozaickým dílem je kniha vzpomínek:

  • Trpělivě obnošené tělo (pod jménem Josef Schwarz-Červinka, Torst, Praha, 2003, ISBN 80-7215-189-4)

Byl autorem řady rozhlasových režií, například:

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

U překladů používal své občanské jméno Josef Schwarz. Překládal z angličtiny. Mimo jiné díla těchto spisovatelů:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 53, ISBN 80-85625-19-9
  2. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 60, ISBN 80-85625-19-9
  3. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 62, 65, ISBN 80-85625-19-9
  4. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 73–4, ISBN 80-85625-19-9
  5. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 90, ISBN 80-85625-19-9
  6. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 
  7. Červinka Josef (vl. jm. Schwarz). Český rozhlas [online]. [cit. 2016-01-09]. 
  8. Giles Stannus Cooper: Celou cestu domů Archivováno 20. 6. 2020 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  9. Bruno Schulz: Skořicové krámy (9 dílů) [online]. Český rozhlas, 2017-07-21 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. 
  10. Daniela Fischerová: Čeho se bojí Mistr [online]. Český rozhlas, 2015-06-16 [cit. 2017-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-08. 
  11. a b Tvůrčí skupina Drama a literatura. Carey Harrison: To by se psychiatrovi stát nemělo. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  12. Jiří Robert Pick: Anekdoty Franci Roubíčka. Dvojka [online]. 2021-01-09 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  13. Radioservis Praha od 30.4.2023
  14. MÍŠKOVÁ, Gabriela. Směšnost a hrůznost jsou sestry. Edgar Ladislava Klímy ve Strašidelném létu na Dvojce. Program [online]. Český rozhlas, 2021-07-14 [cit. 2021-07-25]. Dostupné online. 
  15. ŘÍHOVÁ, Marie. Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Příběhy z tajemného prostředí rudolfinské Prahy [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. 
  16. VELÍŠEK, Martin. Oscar Wilde: Bezvýznamná žena. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-12-21 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 26, 43, 48, 53, 55–7, 60, 62, 65, 73–4, 82, 90–92, 102, 110, 215, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]