Josef Petřík (geodet)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Ing. Josef Petřík, Dr. techn. h.c.
Narození22. března 1866
Praha
Úmrtí16. května 1944 (ve věku 78 let)
Povolánívysokoškolský učitel a zeměměřič
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Petřík (22. březen 1866 Praha–16. květen 1944 tamtéž)[1] byl český geodet a vysokoškolský pedagog, který se stal profesorem geodézie na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro akademický rok 1926–1927 byl zvolen rektorem ČVUT.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval první českou reálku v Ječné ulici, kde maturoval v roce 1884. Poté studoval na stavebním odboru císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Studium zakončil druhou státní zkouškou v roce 1890. Absolvoval jednoroční vojenskou službu. V roce 1891–1892 se podílel na mapování města Písku pro účely katastru nemovitostí, které vedl František Novotný. Zde byla poprvé použita metoda polygonových pořadů pro číselné určení souřadnic podrobného bodového pole. V dalších letech spolupracoval s Ing. Novotným na polohopisném mapování měst Roudnice nad Labem, Kostelec nad Orlicí a Louny. Po složení autorizačních zkoušek v roce 1895 pracoval jako stavbyvedoucí horské silnice v Korutanech. Ve stejném roce postihlo město Lublaň zničující zemětřesení a Josef Petřík přešel na stavební úřad města, kde mimo jiné vybudoval novou trigonometrickou a polygonovou síť města.

Později pracoval na vodních stavbách u firmy Vojtěcha Lanny mladšího a u firmy Vering-Hamburg. Od roku 1899 byl zaměstnancem Kanceláře pro kanalizování řek Vltavy a Labe. Zpracoval mapové podklady pro projekt kanálu Vltava – Dunaj v úseku České Budějovice – Velenice a pro projekty zdymadel na Vltavě v úseku Roudnice nad Labem – Mělník.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V akademickém roce 1900–1901 byl povolán na Císařskou a královskou českou vysokou školu technickou v Praze, aby suploval přednášky z geodézie a nauky o katastru za profesora Josefa Líčka, který odešel na českou techniku v Brně. V roce 1904 habilitoval prací Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací. V roce 1905 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem nižší geodézie a nauky o katastru. Byl též pověřen vedením Ústavu praktické geometrie.

Zasloužil se o rozvoj studia geodézie a jeho jednotlivých oborů. V roce 1906 zřídil samostatný předmět pro pozemkové úpravy. V roce 1911 pak osamostatnil i nauku o zastavovacích plánech, což vedlo ke vzniku samostatného předmětu stavební geodézie. Podílel se na tvorbě českého geodetického názvosloví. Přispěl i k rozšíření studia geodézie ze čtyř na šest semestrů v roce 1927. Celkem sedmkrát byl zvolen děkanem a pro akademický rok 1926–1927 rektorem ČVUT. Na odpočinek odešel v září 1936.

Mezi jeho žáky a nástupce patřil Pavel Potužák.[2]

Spolková činnost[editovat | editovat zdroj]

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací, Praha : nákladem Spolku posluchačů inženýrství, 1902
  • Základy geodesie nižší, Praha : Vydává R. Hambalík, 1903 – přednášky, pozdější vydání: 1914, 1921
  • Předpisy měřičské, Praha : Spolek posluchačů inženýrství na čes. vys. škole techn., 1906, 1912
  • Scelování pozemků, Praha : vlastní náklad, 1915
  • dále byl autorem přednášek o geodetických výpočtech, pozemkovém katastru apod.

Publikoval například v časopisech Zeměměřický věstník a Technický obzor. V Technickém obzoru působil v letech 1904–1907 jako technický redaktor a v letech 1907–1913 jako redaktor odborný. Byl rovněž přispěvatelem do prestižního francouzského časopisu Journal des Geométres – Experts.

Jeho koníčkem byly dějiny geodézie, o kterých publikoval asi 50 článků a statí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Prof. Dr. Josef Petřík zemřel. Lidové noviny. 18. 5. 1944, s. 3. Dostupné online. 
  2. ↑ Jeřábek, Ondřej, Ing, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze: Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze, In: Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982 [online]. gama.fsv.cvut.cz [cit. 2012-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. 
  3. ↑ Historie společnosti na stránkách Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum
  4. ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HÁNEK, Pavel. Dějiny zeměměřictví [online]. Praha: stavební fakulta ČVUT, 2011-01-24 [cit. 2011-03-06]. Kapitola Ke 140. výročí narození rektora Josefa Petříka. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  • POTUŽÁK, Pavel; PUDR, Jaroslav. Organizátor a budovatel novodobého československého zeměměřičství. Acta polytechnica. Roč. 4, s. 137–152. 
  • Prof. Ing. Dr. techn.h.c. Josef Petřík sedmdesátníkem. Technický obzor. 1936, s. 191–192. 
  • Šedesátiny prof. Petříka. Zeměměřičský věstník. 1926, roč. 14, čís. 3, s. 33–34. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Petřík_(geodet)&oldid=22955273“