Josef Neumann (poslanec Říšské rady)
| Ing. Dr. Josef Neumann | |
|---|---|
_1852-1915.jpg) Ing. Dr. Josef Neumann | |
| poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1907 – 1915 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | staročeská str. |
| Narození | 22. března 1852 Nové Strašecí  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 16. března 1915 (ve věku 62 let) Stupčice  Rakousko-Uhersko |
| Alma mater | pražská polytechnika |
| Commons | Josef Neumann (poslanec Říšské rady) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Neumann (22. března 1852 Nové Strašecí[1] – 16. března 1915 Stupčice[2]) byl rakouský a český železniční inženýr, úředník státních drah a politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Vychodil českou vyšší reálku v Praze (v letech 1864–1870). Roku 1875 vystudoval stavebnictví na pražské polytechnice. Následně působil u společnosti Česká západní dráha, kde byl od roku 1877 prozatímním a od roku 1878 řádným stavebním přednostou traťového úseku Karlštejn-Hořovice se sídlem v Berouně. Ve funkci dozoroval nad výstavbou několika konstrukčně významných železničních mostů. Po zestátnění západní dráhy přešel v roce 1895 na ředitelství státních drah do Prahy. Zde se roku 1900 stal inspektorem a v roce 1906 přednostou pro stavbu a udržování trati. Roku 1907 se stal vrchním inspektorem a v letech 1910–1913 zastával funkci ústředního inspektora státních drah. Svou profesní dráhu ukončil kvůli nemoci. Byl odborníkem na železniční stavitelství, zejména stavbu železničních mostů. Byl aktivní v předsednictvu Spolku českých architektů a inženýrů. Ve Spolku českých železničních úředníků zasedal v názvoslovném odboru a podílel se na vypracování obsáhlého slovníku. Ve volném čase se rovněž zajímal o paleontologii Českého krasu.[3][4]
V září 1913 mu rodné Nové Strašecí udělilo čestné občanství.[5] Čestné občanství mu rovněž udělily Horní Mokropsy a Jezbiny a byl čestným členem mnoha spolků. V roce 1912 získal od české techniky v Praze čestný doktorát.[3]
Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky v rámci staročeské strany.[4] Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Čechy 8 (Smíchov[3]). V druhém kole voleb porazil Václava Klofáče.[6] Usedl do poslanecké frakce Český klub (širší aliance českých, národně-konzervativních a liberálních subjektů). Mandát získal za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval až do své smrti.[7] K roku 1911 se profesně uvádí jako ústřední inspektor státních drah.[8]
Národní listy v nekrologu připomínají, že ač staročech, postupoval na Říšské radě loajálně vůči vedení Českého klubu a nepřipojil se ke staročeským tendencím k negativní politice.[3]
Zemřel v březnu 1915.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Neumann na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Nové Strašecí
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Smíchov, sign. SM Z20, s. 43
- ↑ a b c d e Denní zprávy. Národní listy. Březen 1915, roč. 55, čís. 76, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Neumann, Josef, 1852-1915 [online]. svkkl.cz [cit. 2014-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-23.
- ↑ Čestní občané města a držitelé vyznamenání a ocenění města [online]. novestraseci.cz [cit. 2014-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-06.
- ↑ FABINI, Pavel. Parlamentní volby na Smíchově. 110 let od souboje Klofáče s Neumannem. www.ipetka.cz [online]. [cit. 27.4.2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-28.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&size=45&page=306
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. Kapitola Josef Neumann, s. 69–70.
