Josef Macur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. JUDr. Josef Macur, DrSc.
Josef Macur,
Josef Macur,

Ve funkci:
1973 – 1984
Předchůdce Bohumil Kučera
Nástupce Eduard Vlček

Narození 5. července 1928

Mistřín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Úmrtí 15. března 2002
Brno
ČeskoČesko Česko
Politický subjekt KSČ
Vzdělání

Masarykova univerzita
Univerzita Komenského

Josef Macur (5. července 1928 Mistřín15. března 2002 Brno[1]) byl český procesualista druhé poloviny 20. století a děkan Právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně v letech 1973–1984.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na Slovácku, měl dva mladší bratry, Milana a Petra, a jeho otec Josef i matka Františka byli oba učitelé. Celý život měl kladný vztah k hudbě, hrál např. na klavír, kytaru nebo akordeon a získal i několik ocenění. Po absolvování hodonínského gymnázia začal studovat na brněnské právnické fakultě, která však byla zrušena, studia práv tak dokončil roku 1951 v Bratislavě. Jeho učiteli byli např. František Weyr a Štefan Luby. Po ukončení studia pracoval jako podnikový právník Jihomoravské armaturky v Hodoníně a roku 1953 se oženil s učitelkou Annou Rychlíkovou, se kterou pak měl dcery Hanu a Michaelu a syna Jiřího. V roce 1956 se rozhodl jít do justice, pracoval jako soudce u trenčínského okresního soudu a později jako předseda odvolacího senátu u Krajského soudu v Bratislavě, od roku 1970 ale u něj převážil zájem o vědeckou práci. Odešel proto na znovuobnovenou právnickou fakultu v Brně, kde zůstal až do důchodu.[1][2]

Byl jejím dlouholetým děkanem a vedoucím katedry občanského práva, kde se hned v roce 1971 habilitoval a o osm let později se stal profesorem, téhož roku získal vědeckou hodnost doktora věd. I v době před rokem 1989 usiloval o vysokou odbornou úroveň fakulty a jeho publikační činnost mohla být příkladem; i přes tehdy povinné marxistické ladění seznamovaly jeho práce s tvorbou předních evropských procesualistů a nebál se např. obhajovat v té době politicky nepopulární správní soudnictví.[2] Jeho přednášky byly hojně navštěvovány a také se pravidelně zúčastňoval soutěží SVOČ (studentské vědecké odborné činnosti). Celý život se zajímal o filosofii a prosazoval systémově-strukturní přístup k právu; později reagoval i na nástup postmodernismu. V roce 1990, nespokojen se způsobem, jakým fakultu řídili tehdy ji ovládnuvší lidé, odešel do důchodu. V klidu domova, zásoben hojnou zahraniční literaturou, se naplno věnoval vědecké práci a vydal stěžejní díla novodobé české procesualistiky. V roce 1998 obdržel z rukou předsedy Jednoty českých právníků Otakara Motejla stříbrnou Randovu medaili za zásluhu o významný rozvoj české právní vědy.[1]

Měl nesmírný přehled o platném procesním právu i o právní teorii v zahraničí.[2] Ve svém díle se pohybuje v prostředí evropských i světových procesualistů, jejichž myšlenky tvůrčím způsobem je rozvinul. Byl právním teoretikem v pravém smyslu, jeho práce se nezasvěceným mohou zdát (na první pohled) složité; jejich určitým nedostatkem je, že nejsou vybaveny rejstříkem. Přesto představují základ česky psané vědy občanského práva procesního.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

16 knih a více než 100 článků:

  • Základní otázky právní moci civilních soudních rozhodnutí (UJEP, Brno 1972)
  • Správní soudnictví (MU, Brno 1986)
  • Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním (MU, Brno 1991)
  • Správní soudnictví a jeho uplatnění v současné době (MU, Brno 1992)
  • Právo procesní a právo hmotné (MU, Brno 1993)
  • Problémy vzájemného vztahu práva procesního a hmotného (MU, Brno 1993)
  • Důkazní břemeno v civilním soudním řízení (MU, Brno 1995)
  • Dělení důkazního břemena v civilním soudním sporu (MU, Brno 1996)
  • Zásada projednací v civilním soudním řízení (MU, Brno 1997)
  • Kurs občanského práva procesního: exekuční právo (C. H. Beck, Praha 1998)
  • Kompenzace informačního deficitu procesní strany v civilním soudním sporu (MU, Brno 2000)
  • Postmodernismus a zjišťování skutkového stavu v civilním soudním řízení (MU, Brno 2001)
  • Předmět sporu v civilním soudním řízení (MU, Brno 2002)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Josef Macur (1928–2002) [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-07-07]. Dostupné online.  
  2. a b c SPÁČIL, Jiří. Ohlédnutí za panem profesorem Macurem. Právní rozhledy. 2002, čís. 5, s. 253.