Josef Leonard Weber

Josef Leonard Weber
Narození	1695 ; Svídnice
Úmrtí	1771 (ve věku 75–76 let) ; Budín
Povolání	sochař
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Josef Leonard Weber (1695–1771) byl moravský sochař se slezskými kořeny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se patrně kolem roku 1695 v slezské Svídnici v rodině se sochařskou tradicí, odtud odchází na jižní Moravu. Nevíme, kde zde žil, ale v odborné literatuře je zmiňován jako autor tvořící v třicátých a čtyřicátých letech v okolí Brna a Znojma. V zápise o zakázce pro augustiniány v Brně je nazýván „statuario znoymensis“, kronika města Znojma se však o něm ani o jeho synech nezmiňuje. Od roku 1749 je doložen jeho pobyt na Slovensku v Trnavě. Ve své diplomové práci uvádí Z. Pistorová závěť s datem 15. února 1766, jež byla uložena v augustiniánském klášteře v Brně. Po roce 1768 je doložen jeho pobyt v Budíně. Josef Leopold Weber umírá roku 1771.

Také oba jeho synové, Antonín a Josef, byli sochaři. Otcův jmenovec byl činný v Budíně. Antonín se měl učit u otce v dílně, jeho kariéra skončila vstupem do augustiniánského kláštera v Brně, kde přijal jméno Matouš.

Spojení s Brnem[editovat | editovat zdroj]

V jeho tvorbě jsou nejvýraznější práce, které se zachovaly v Brně. Od roku 1742 začíná pracovat pro převora tamějších augustiniánů Matouše Pertschera. Pracovní vztah těchto dvou mužů přetrvává až do doby, kdy Weber odchází do Trnavy, přesto zůstávají i nadále v kontaktu. Důvodem může být půjčka 600 zlatých s pětiprocentním úrokem pro klášter z roku 1740. Tyto dva muže spojuje navíc podle Bohumila Samka příbuzenský vztah, neboť 10. 6. 1725 si Weber bere za manželku Pertscherovu sestru Marii Rozálii.

Typické prvky[editovat | editovat zdroj]

Na jeho dílech se objevuje často opakující se prvek, který je pro jeho tvorbu typický. Je jím dekorativně, až zdobně ohýbaný cíp pláště jeho soch, jenž má lem obrácený naruby a je okrasně rozvlněn. Tento prvek lze považovat dokonce za jakousi „signaturu“, Pistorová ji nachází u soch sv. Růženy a blahoslaveného Jindřicha Susa (z oltáře sv. Petra Veronského z kostela Nalezení Svatého Kříže ve Znojmě). Tyto dvě sochy jsou utvářeny jako „zrcadlové“ protějšky. Esovitá postava svaté Růženy s dítětem v náručí má plášť sahající až k zemi, pravá noha je pokrčena a obtočena bohatě traktovanou drapérií. Socha blahoslaveného Jindřicha Susa je rovněž esovitě prohnuta, za pokrčenou nohou se na plášti sahajícím až na zem objevují lasturovitě prohnuté drapérie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Weberovi jsou v Brně připisovány sochy markrabat Jana Jindřicha a jeho syna Jošta (1742-1748) na portále bývalého augustiniánského kláštera. Podílel se i na sochařské výzdobě regálů zdejší knihovny (ta byla pak přesunuta roku 1783 do zrušeného kláštera cisterciaček na Starém Brně, kam byli augustiniáni přestěhováni). Vlasta Kratinová rozpoznává jeho rukopis v modelettu Panny Marie z Moravské galerii v Brně, a datuje její vznik do třicátých let 18. století. Ze znojemských památek nalézáme Weberovu tvorbu v kostele Nalezení Svatého Kříže, kde můžeme spatřit figurální náhrobky hraběte Karla M. z Thurnu a jeho choti v kapli Vzkříšení a náhrobní epitaf F. A. Berchtolda. Miloš Stehlík přisuzuje tomuto sochaři i oltář sv. Petra Veronského. O sochách na tomto oltáři předpokládá Antonín Hübner, že byly původně uloženy na jiném místě, a jejich vznik datuje mezi léta 1747–1749. Weberovi se připisuje sochařská výzdoba kostela a kazatelny ve Strachoticích, účast na výzdobě hlavního oltáře kostela v Lechovicích, adorující postavy v kostele v Mladějově a v Oleksovicích. Jeho sochy svatého Jana Nepomuckého můžeme nalézt ve Znojmě (z roku 1736), v Konicích u Znojma, v Mikulovicích (1738), rovněž pak v Dyji (Kostel svatého Jana Nepomuckého), Loděnicích, Miloticích, Oleksovicích, Strachoticích, ve Slupu a v Bojanovicích. Dále jsou Weberovi přisuzovány sochy sv. Floriána v Miroslavi a ve Višňovém i socha sv. Antonína Paduanského ve Znojmě a v Lechovicích. Vytvořil také sousoší sv. Anny samotřetí ve Znojmě, sousoší Panny Marie se světci v Tasovicích (1736) a sousoší Kalvárie v Moravském Krumlově. Je autorem kříže na hřbitově v Lechovicích a sochy sv. Markéty v Suchohrdlech (1738). Aleš Klempa ve své bakalářské práci „Nový zámek v Jevišovicích“ spojuje s tímto autorem sochu sv. Josefa před tamějším farním kostelem. Při porovnání aliančního erbu na jižním křídle zámku s erbem, který má socha sv. Josefa ve spodní části, zjišťuje u nich významnou podobnost. Podle něho tedy nelze vyloučit, že se Weber mohl podílet i na ostatní výzdobě zámku.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Bohatý seznam děl tohoto sochaře tvoří obsáhlý fond prací ve Znojmě a v Brně. Weber se tak řadí mezi největší sochaře své doby, jako byli kupříkladu Josef Winterhalder starší nebo Jiří Antonín Heinz. Skutečnost, že Weberovo dílo konkurovalo těmto významným sochařům, jistě napovídá o jeho nepochybných kvalitách.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Zuzana Pistorová, Výzdoba dominikánského klášterního kostela ve Znojmě, diplomová práce, MU, Brno 2009, s. 40–42.
Zuzana Macurová, Kapitoly z mecenátu Matouše Pertschera, představeného brněnského augustiniánského kláštera (1740–1777), diplomová práce, MU, Brno 2009. s. 19 a 82.
Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, s. 843-844.
Katarína Chmelínová, Beitrag zur Geschichte einer Künstlerfamilie im 18. Jahrhundert in Mitteleuropa der Bildhauer Joseph Leonard Weber und Trnava in Generationen, Interpretationen, Konfrontationen, ISBN 978-80-968682-9-2, Bratislava : Ústav dejín umenia SAV, 2007, s. 151-165

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Leonard Weber na Wikimedia Commons
Dvě Weberovy sochy ve sbírkách Moravské galerie
Heslo Joseph Leonard Weber, Fine Arts in Hungary