Josef Kordík
| Reverendus Dominus Josef Kordík | |
|---|---|
| kněz | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1975 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1. srpna 1948 (75 let) |
| Místo narození | Nová Ves nad Popelkou,  Československo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
R.D. Josef Kordík (* 1. srpna 1948 Nová Ves nad Popelkou) je český římskokatolický kněz. První část svého života prožil v litoměřické diecézi, stal se chartistou, přišel o státní souhlas a byl podmínečně odsouzen komunistickým režimem. Po roce 1989 působí v hradecké diecézi a je zároveň vězeňským kaplanem ve Valdicích.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po textilní průmyslovce pokračoval ve studiu na textilní fakultě v Liberci, ale odešel z ní. V létě roku 1969 totiž na koupališti při četbě knihy o historii církve zaslechl hlas, který mu říkal: Budeš farářem. „Dál to bylo naprosto jasný,“ říká Kordík.[1]
Vystudoval teologii, kněžské svěcení přijal v roce 1975. Svoji kněžskou službu začal jako kaplan v Bílině. Dával otevřeně najevo své kritické názory na komunistický režim a odmítl vstoupit do jím spravované církevní organizace Pacem in Terris. Po dvou letech tak byl poslán tehdejším kapitulním vikářem Hendrichem do vsi Libčeves v Sudetech. „Působilo to tam zoufale, v lidech přežíval pocit, že se Němci jednou vrátěj, takže nikdo nic neopravoval... Když se rozbilo v nějaké chalupě okno, dali místo něj igelit,“ vzpomíná Kordík.[1] Do kostela zde téměř nikdo nechodil, Kordík se tedy věnoval svépomocným opravám chátrajících kostelů, bez pomoci jiných například pokryl šindelem střechu na věži libčeveského kostela. Na starosti měl i další kostely, např. v Kozlech.[2] Poslouchal a přepisoval vysílání rádia Svobodná Evropa, a získal tak informace o politických procesech. K některým soudům se vydal a seznámil se při nich s chartisty. Rozšiřoval samizdat, sám zažil první výslech vedený Státní bezpečností.
Po krátké době sám Chartu 77 podepsal, jeho podpis byl uveřejněn 10. října 1978. Jeho fara v Libčevsi se stala výletním místem undergroundu.[1] Po velkém tlaku okresního a krajského tajemníka a sledování StB přišel 1. března 1981 o státní souhlas. Po tomto rozhodnutí však sloužil ještě několik bohoslužeb, kvůli čemuž byl navíc obviněn z porušování církevního zákona. V procesu se hájil sám, dopisem se ho zastal i kardinál Tomášek. Po odvolání mu byl trest snížen na půl roku podmíněně.[1]
V duchovní správě ale působit nesměl, začal pracovat jako dělník v pražské továrně Bytové tvorby. Na pracovišti měl svého osobního agenta.[2] Chtěl pracovat samostatně, a proto se v té době vyučil uměleckým truhlářem.[1]
Po roce 1989 nastoupil opět do kněžské služby, stal se farářem v Železnici. Později začal pracovat také jako vězeňský kaplan ve valdické věznici. „Pochopil jsem, že mě prozřetelnost připravovala na můj hlavní životní úkol – být vězeňským farářem,“ říká Kordík.[1]
Ve svém volném čase je Kordík často poutníkem - absolvoval například tři tisíce kilometrů dlouhou pouť z Železnice do španělského poutního města Santiago de Compostela nebo přes 1 000 kilometrů dlouhou cestu do Říma.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Kniha, která by nemusela být Archivováno 10. 11. 2010 na Wayback Machine.
- Terezie Dubinová - Kniha, která může být: Svoboda jít s Bohem. Rozhovory s Josefem Kordíkem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f TŘEŠŇÁK, Petr. Chartistou na konci světa. Respekt [online]. 2007-01-07. Dostupné online.
- ↑ a b c Josef Kordík (1948) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů. Dostupné online.
