Josef Kemr
| Josef Kemr | |
|---|---|
| Narození | 20. června 1922 Praha  Československo |
| Úmrtí | 15. ledna 1995 (ve věku 72 let) Praha Česko |
| Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
| Choť | Eva Foustková |
| Partner(ka) | Marika Skopalová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Kemr (20. června 1922 Praha – 15. ledna 1995 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec.
Život
.jpg)
V roce 1942 ukončil obchodní školu v Praze. Poprvé vystupoval v jedenácti letech jako komparsista v představení Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tam si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Profesionálně se herectví věnoval od osmnácti let, když jeho první angažmá bylo v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde hrál do roku 1945. V letech 1945–1947 byl v angažmá na Kladně, v sezóně 1947/1948 pak v divadle Akropolis (pozdější Divadlo města Žižkova). V letech 1948–1950 pokračoval v Divadle S. K. Neumanna a v období 1950–1965 v Městských divadlech pražských.[1]. Od roku 1965 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze [2]
Za svůj život ztvárnil stovky divadelních (76), rozhlasových, filmových (150) a televizních (170) rolí. V roce 1993 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Dlouho byl jeho velikým přítelem a kamarádem Rudolf Hrušínský, než však toto přátelství na začátku 90. let (dodnes přesně neznámo proč) skončilo.
V roce 1989 podepsal petici Několik vět, 25. listopadu téhož roku vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni.[3]
Byl manželem herečky Evy Foustkové.
Citát
| „ | Jeho parádní rolí byl Tulák ve hře Ze života hmyzu. Publikem doslova vládl, naprosto přesně věděl, kam se postavit, odkud ho bude nejlépe slyšet. Nebylo vůbec snadné s ním hrát, či hrát vedle něho, aby člověk obhájil svoji figuru. Ovšem když vás vzal jako partnera, pak to bylo blaho. | “ |
| — Boris Rösner[4] | ||
Divadelní role, výběr
- 1957 N. Richard Nash: Obchodník s deštěm, Jonáš Curry, Komorní divadlo, režie Rudolf Hrušínský
Filmografie
České divadelní osobnosti o Josefu Kemrovi
- Termín "z boží milosti" byl vázán se jmény vladařů, a zdánlivě se nehodí k povolání tak světskému, jako je herectví. Ale neváhám ho připojit ke jménu Josefa Kemra...S jeho osobou bylo vázáno jakési charisma, kterým byl obklopován a které z něho vyzařovalo, a ten termín "z boží milosti" se k němu více hodil než ke jménům některých králů a císařů. U něj to neznamenalo, že tato milost mu byla poskytnuta jako titul nebo výsada. On ji měl.[5]
- Pepíček Kemr byl nejen kolega, ale i spolutvůrce. Bylo nádherné pracovat s ním v Elišce nebo v Chalupářích. On tu obrovskou laskavost, snahu pomoci, smysl pro humor, prostě hluboké člověčenství, vůbec nemusel hrát. Vše to patřilo bytostně k jeho nátuře, vše bylo neoddělitelnou součástí jeho samého...Pro mě je ctí, že jsem s ním pracoval.[6]
- Kdybych měl o některém herci, se kterým jsem se v životě setkal, říci, že byl pracovitý, pilný, poctivý, pravdivý, přísný, podnětný, ale hlavně posedlý uměním, musel bych vyslovit jméno: Josef Kemr.[7]
- On byl především „herec od paty až k hlavě“. Herec, který neznal oddychu. Nepamatuji se, že by kdy byl na prázdninách. Vždy pilně pracoval. Z radostné vnitřní potřeby...[8]
- Měla jsem to štěstí, že jsem u divadla, jako mladá dívka, byla jak dcerou pana Kemra ve hře Tvrdohlavá žena, tak – jak šel čas – i nakonec jeho milenkou ve hře Tajné peníze, tajná láska. Prostě pan Kemr nestárnul… Byl s námi pořád stejný – milý, dobrý, vzdělaný, oduševněný, podivný i laskavý – až nakonec odešel. A zůstala po něm nezacelitelná mezera. Jak v divadle, tak i v mém srdci.[9]
- Pepík byl velice vstřícný kolega, byl to pan herec. Když to řekne kolega o svém partnerovi na jevišti, myslím si, že to je to nejkrásnější vyznání obdivu. A Pepík Kemr byl pan herec.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 214
- ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 272.
- ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 259, ISBN 80-85243-80-6
- ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 272, ISBN 80-85243-80-6
- ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 196, ISBN 80-85243-80-6
- ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 254, ISBN 80-85243-80-6
- ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 208, ISBN 80-85243-80-6
- ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 255, ISBN 80-85243-80-6
- ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 194, ISBN 80-85243-80-6
Literatura
- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90, 111, 113, 115–6, 118–121, 127
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 174
- Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, ISBN 80-85243-80-6
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 333
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 60, 178, 259, 260, 265, 284, 336, 387, 408, 445, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 130, 262, 265, 326, 469.
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 370, ISBN 80-207-0419-1
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 582–586.
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 272
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 415.
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 214–5
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 319.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 57.
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 130, ISBN 80-85837-35-8
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 43–4, 53, 134, 143, 146–8, 154, 158, 165–6, 177, 219, 223, 226, 239, 277, 280, 283, 286, 288, 298, 382–4, ISBN 80-207-0485-X
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 16, 18, 20–3, 34, 74, 78, 80, 88, 92, 95, 100, 104, 112, 115, 191, ISBN 80-7243-121-8
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 243, 246, 257, 286, 297, 302, 305, 309, 310, 315–6, ISBN 80-85625-19-9
- Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 89, ISBN 80-7309-351-0
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kemr
- Josef Kemr v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Josef Kemr v databázi Archivu Národního divadla
- Josef Kemr v Česko-Slovenské filmové databázi
- Josef Kemr ve Filmové databázi
- Josef Kemr na Kinoboxu
- Josef Kemr v Internet Movie Database (anglicky)
- Josef Kemr na Dabingforum.cz
- Josef Kemr na stránkách Českého rozhlasu
- Josef Kemr na stránkách časopisu Instinkt
- Josef Kemr v cyklu České televize Příběhy slavných
