Josef Kemr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Kemr
Josef Kemr, foyer Národního divadla v Praze, bronz, S. Hanzík, 1983
Josef Kemr, foyer Národního divadla v Praze, bronz, S. Hanzík, 1983
Narození 20. června 1922
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 15. ledna 1995 (ve věku 72 let)
Praha
Česká republikaČesko Česká republika
Povolání dětský herec a herec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kemr (20. června 1922 Praha15. ledna 1995 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1942 ukončil obchodní školu v Praze. Poprvé vystupoval v jedenácti letech jako komparsista v představení Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tam si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Profesionálně se herectví věnoval od osmnácti let, když jeho první angažmá bylo v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde hrál do roku 1945. V letech 19451947 byl v angažmá na Kladně, v sezóně 1947/1948 pak v divadle Akropolis (pozdější Divadlo města Žižkova). V letech 19481950 pokračoval v Divadle S. K. Neumanna a v období 19501965 v Městských divadlech pražských.[1]. Od roku 1965 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze [2]

Za svůj život ztvárnil stovky divadelních (76), rozhlasových, filmových (150) a televizních (170) rolí. V roce 1993 získal cenu Thálie za celoživotní dílo. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Dlouho byl jeho velikým přítelem a kamarádem Rudolf Hrušínský, než však toto přátelství na začátku 90. letech dodnes přesně neznámo proč skončilo.

V roce 1989 podepsal petici Několik vět, 25. listopadu téhož roku vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni.[3]

Byl manželem herečky Evy Foustkové.

Hrob Josefa Kemra na šáreckém hřbitově
Jeho parádní rolí byl Tulák ve hře Ze života hmyzu. Publikem doslova vládl, naprosto přesně věděl, kam se postavit, odkud ho bude nejlépe slyšet. Nebylo vůbec snadné s ním hrát, či hrát vedle něho, aby člověk obhájil svoji figuru. Ovšem když vás vzal jako partnera, pak to bylo blaho.
— Boris Rösner[4]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

České divadelní osobnosti o Josefu Kemrovi[editovat | editovat zdroj]

Miroslav Horníček

  • Termín "z boží milosti" byl vázán se jmény vladařů, a zdánlivě se nehodí k povolání tak světskému, jako je herectví. Ale neváhám ho připojit ke jménu Josefa Kemra...S jeho osobou bylo vázáno jakési charisma, kterým byl obklopován a které z něho vyzařovalo, a ten termín "z boží milosti" se k němu více hodil než ke jménům některých králů a císařů. U něj to neznamenalo, že tato milost mu byla poskytnuta jako titul nebo výsada. On ji měl.[5]

Jiří Sovák

  • Pepíček Kemr byl nejen kolega, ale i spolutvůrce. Bylo nádherné pracovat s ním v Elišce nebo v Chalupářích. On tu obrovskou laskavost, snahu pomoci, smysl pro humor, prostě hluboké člověčenství, vůbec nemusel hrát. Vše to patřilo bytostně k jeho nátuře, vše bylo neoddělitelnou součástí jeho samého...Pro mě je ctí, že jsem s ním pracoval.[6]

Josef Vinklář

  • Kdybych měl o některém herci, se kterým jsem se v životě setkal, říci, že byl pracovitý, pilný, poctivý, pravdivý, přísný, podnětný, ale hlavně posedlý uměním, musel bych vyslovit jméno: Josef Kemr.[7]

Bořivoj Navrátil

  • On byl především „herec od paty až k hlavě“. Herec, který neznal oddychu. Nepamatuji se, že by kdy byl na prázdninách. Vždy pilně pracoval. Z radostné vnitřní potřeby...[8]

Jana Boušková

  • Měla jsem to štěstí, že jsem u divadla, jako mladá dívka, byla jak dcerou pana Kemra ve hře Tvrdohlavá žena, tak – jak šel čas – i nakonec jeho milenkou ve hře Tajné peníze, tajná láska. Prostě pan Kemr nestárnul… Byl s námi pořád stejný – milý, dobrý, vzdělaný, oduševněný, podivný i laskavý – až nakonec odešel. A zůstala po něm nezacelitelná mezera. Jak v divadle, tak i v mém srdci.[9]

Vladimír Brabec

  • Pepík byl velice vstřícný kolega, byl to pan herec. Když to řekne kolega o svém partnerovi na jevišti, myslím si, že to je to nejkrásnější vyznání obdivu. A Pepík Kemr byl pan herec.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 214
  3. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 272.  
  4. Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 259, ISBN 80-85243-80-6
  5. Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 272, ISBN 80-85243-80-6
  6. Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 196, ISBN 80-85243-80-6
  7. Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 254, ISBN 80-85243-80-6
  8. Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 208, ISBN 80-85243-80-6
  9. Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 255, ISBN 80-85243-80-6
  10. Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 194, ISBN 80-85243-80-6

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]