Josef Kemr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Kemr
Narození 20. června 1922
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 15. ledna 1995 (ve věku 72 let)
Praha
Česká republikaCZE Česká republika

Josef Kemr (20. června 1922, Praha – 15. ledna 1995, Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec.

Obsah

Život [editovat]

V roce 1942 ukončil obchodní školu v Praze. Poprvé vystupoval v jedenácti letech jako komparsista v představení Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tam si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Profesionálně se herectví věnoval od osmnácti let, když jeho první angažmá bylo v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde hrál do roku 1945. V letech 1945 – 1947 byl v angažmá na Kladně, v sezóně 1947/1948 pak v divadle Akropolis (pozdější Divadlo města Žižkova). V letech 1948 – 1950 pokračoval v Divadle S. K. Neumanna a v období 1950 – 1965 v Městských divadlech pražských [1]. Od roku 1965 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze [2].

Za svůj život ztvárnil stovky divadelních (76), rozhlasových, filmových (150) a televizních (170) rolí. V roce 1993 získal cenu Thálie za celoživotní dílo. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

V roce 1989 podepsal petici Několik vět, 25. listopadu téhož roku vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni.[3]

Byl manželem herečky Evy Foustkové.

Hrob Josefa Kemra na šáreckém hřbitově
„ Jeho parádní rolí byl Tulák ve hře Ze života hmyzu. Publikem doslova vládl, naprosto přesně věděl, kam se postavit, odkud ho bude nejlépe slyšet. Nebylo vůbec snadné s ním hrát, či hrát vedle něho, aby člověk obhájil svoji figuru. Ovšem když vás vzal jako partnera, pak to bylo blaho. “
— Boris Rösner [4]

Divadelní role, výběr [editovat]

Filmografie [editovat]

České divadelní osobnosti o Josefu Kemrovi [editovat]

Miroslav Horníček

  • Termín "z boží milosti" byl vázán se jmény vladařů, a zdánlivě se nehodí k povolání tak světskému, jako je herectví. Ale neváhám ho připojit ke jménu Josefa Kemra...S jeho osobou bylo vázáno jakési charisma, kterým byl obklopován a které z něho vyzařovalo, a ten termín "z boží milosti" se k němu více hodil než ke jménům některých králů a císařů. U něj to neznamenalo, že tato milost mu byla poskytnuta jako titul nebo výsada. On ji měl. [5]

Jiří Sovák

  • Pepíček Kemr byl nejen kolega, ale i spolutvůrce. Bylo nádherné pracovat s ním v Elišce nebo v Chalupářích. On tu obrovskou laskavost, snahu pomoci, smysl pro humor, prostě hluboké člověčenství, vůbec nemusel hrát. Vše to patřilo bytostně k jeho nátuře, vše bylo neoddělitelnou součástí jeho samého...Pro mě je ctí, že jsem s ním pracoval.[6]

Josef Vinklář

  • Kdybych měl o některém herci, se kterým jsem se v životě setkal, říci, že byl pracovitý, pilný, poctivý, pravdivý, přísný, podnětný, ale hlavně posedlý uměním, musel bych vyslovit jméno: Josef Kemr. [7]

Bořivoj Navrátil

  • On byl především „herec od paty až k hlavě“. Herec, který neznal oddychu. Nepamatuji se, že by kdy byl na prázdninách. Vždy pilně pracoval. Z radostné vnitřní potřeby...[8]

Jana Boušková

  • Měla jsem to štěstí, že jsem u divadla, jako mladá dívka, byla jak dcerou pana Kemra ve hře Tvrdohlavá žena, tak – jak šel čas – i nakonec jeho milenkou ve hře Tajné peníze, tajná láska. Prostě pan Kemr nestárnul… Byl s námi pořád stejný – milý, dobrý, vzdělaný, oduševněný, podivný i laskavý – až nakonec odešel. A zůstala po něm nezacelitelná mezera. Jak v divadle, tak i v mém srdci.[9]

Vladimír Brabec

  • Pepík byl velice vstřícný kolega, byl to pan herec. Když to řekne kolega o svém partnerovi na jevišti, myslím si, že to je to nejkrásnější vyznání obdivu. A Pepík Kemr byl pan herec.[10]

Literatura [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 214
  3. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 272.  
  4. ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 259, ISBN 80-85243-80-6
  5. ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 272, ISBN 80-85243-80-6
  6. ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 196, ISBN 80-85243-80-6
  7. ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 254, ISBN 80-85243-80-6
  8. ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 208, ISBN 80-85243-80-6
  9. ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 255, ISBN 80-85243-80-6
  10. ↑ Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, str. 194, ISBN 80-85243-80-6

Externí odkazy [editovat]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo v něm chybí důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Kemr&oldid=10180264“