Josef I. Habsburský
| Josef I. | |
|---|---|
| Císař Svaté říše římské, král český a uherský etc. | |
 Josef I. na dobovém portrétu. | |
| Doba vlády | 1705 – 1711 |
| Korunovace | Uherským králem (1687) Římskoněměckým králem (1690) |
| Křest | 27. července 1678 |
| Narození | 26. července 1678 Vídeň  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 17. dubna 1711 (ve věku 32 let) Vídeň Habsburská monarchie |
| Pohřben | Císařská hrobka ve Vídni |
| Předchůdce | Leopold I. |
| Nástupce | Karel VI. |
| Potomci | Marie Josefa Leopold Josef Marie Amálie |
| Rod | Habsburkové |
| Motto | Amore et timore/ Láskou a bázní |
| Otec | Leopold I. |
| Matka | Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef I. (26. července 1678 Vídeň – 17. dubna 1711 Vídeň) byl římský císař, český a uherský král, moravský markrabě atd., předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.
Osobnost Josefa I.
Šlo o syna císaře Leopolda I. ze třetího manželství s Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem.
Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm jazyků a disponoval i jistým hudebním nadáním, když sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni, a kníže Karel Theodor ze Salmu. Jeho manželkou byla od 24. února 1699 (svatba ve Vídni) o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech.
Válečné konflikty
Otec ho již v dětských letech nechal korunovat uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (roku 1690). Českým králem naopak korunován nebyl. Jazykově všestranně vybavený muž při tom uměl česky jistě lépe než jeho otec. V roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české.
V té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž podporoval nároky svého mladšího bratra Karla, když se osobně zúčastnil obléhání města Landau v roce 1702. Na různých bojištích zde získával další úspěchy oblíbenec Josefa Evžen Savojský.
Vláda
V roce 1705 zdědil po svém otci mocnářství v nelehké situaci. Kromě podpory bratrovi se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako sedmihradský kníže František II. Rákóczi. Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých mas obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.
Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách dobře vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.
18. ledna 1707 vydal reskript,[1] jímž doporučuje českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga, a nařizuje jim, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro "výuku umění inženýrského". Tento reskript dnes patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.
V roce 1707 jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu, Josef ovšem zahájil mírová jednání, jimiž si nakonec znovu získal oporu proti stavovskému hnutí.
V roce 1711 se již situace zdála stabilizovaná: španělská válka se zdála být vyhranou a problém Uher vyřešen. Vše ovšem zhatila nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který později navázal především Josefův jmenovec, toho jména Druhý.
Zemřel ve Vídni. Pochován byl v Císařské hrobce (sarkofág č. 35 v Karlově hrobce) ve Vídni. Na rakvi je latinský nápis, jehož český překlad zní: Světu propůjčen 1678, království uherskému 1687, římské říši 1690, Amalii Wilhelmině 1699, římskému císařství, Čechám, provinciím atd. 1705, nebesům navrácen v roce 1711, 17. dubna. Vždy a všude vítězný. Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v Hrobce srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele a vnitřnosti v urně č. 42 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály.
Potomci
- 1. Marie Josefa (8. února 1699 – 17. listopadu 1757) ∞ 20.8.1719 August III., saský kurfiřt (1733/1736-1763) a polský král (1733-1763)
- 2. Leopold Josef (29. října 1700 Vídeň - 4. srpna 1701 Vídeň), zemřel na hydrocephalus.
- 3. Marie Amálie (22. října 1701 – 11. prosince 1756) ∞ 1722 Karel VII. Albrecht, kurfiřt bavorský (1726-1745) a římský císař (1742-1745)
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura
- ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X.
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 180–182.
- INGRAO, Charles W. Josef I. : der "vergessene" Kaiser. Graz: Styria, 1982. 293 s. ISBN 3-222-11399-8.
- MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Nakladatelství Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4.
- URFUS, Valentin. Císař Josef I. : nekorunovaný Habsburk na českém trůně. Praha: Libri, 2004. 172 s. ISBN 80-7277-211-2.
- VLNAS, Vít. Josef I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 421-431.
- VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef I. Habsburský na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Josef v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Autor Josef I. ve Wikizdrojích
- Dílo Reskript císaře Josefa I. českým stavům ve Wikizdrojích
| Předchůdce: Leopold I. |
.svg){kind=small}
|
Císař Svaté říše římské 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Římskoněmecký král 1690–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Český král 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. (II.) |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Uherský král 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. (III.) |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Chorvatský a slavonský král 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Rakouský arcivévoda 1705 – 1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef I. Habsburský
