Josef Gruss (herec)

Josef Gruss
Josef Gruss
	Josef Gruss
Narození	9. března 1908 ; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. dubna 1971 (ve věku 63 let) ; Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Alma mater	Pražská konzervatoř
Choť	Jarmila Švabíková
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Gruss (9. března 1908 Praha^[1] – 12. dubna 1971 Praha) byl český herec, autor humoristických próz a divadelních her pro děti, scenárista a textař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po absolutoriu pražské konzervatoře v roce 1928 nejprve vystřídal několik regionálních a avantgardních scén – v letech 1928 až 1929 byl členem České komorní scény, v období 1929 až 1930 hrál v Osvobozeném divadle, v sezóně 1930/1931 v Olomouci a 1931/1932 ve Státním divadle v Brně.^[2] V roce 1932, po založení kabaretu Červené eso Josefem Hášou, administrativním ředitelem Osvobozeného divadla, byl Gruss spoluautorem některých her, např. politické revue Loď živých, režírované E. F. Burianem. V kabaretu také vystupoval jako herec, spolu s Ferencem Futuristou, Járou Kohoutem, Ellou Šárkovou a dalšími. Dirigentem jazzového orchestru zde byl E. F. Burian.^[3] Gruss je také autorem textu Burianovy písně Chlupatý kaktus. Od roku 1933 prakticky až do konce svého života pak plných devětatřicet let byl členem souboru činohry Národního divadla v Praze. Kromě své herecké profese napsal také celkem čtyři humoristické knížky, několik divadelních pohádek pro děti, řadu humoristických povídek, rozhlasových her a pořadů. Autorsky se podílel na tvorbě scénářů filmů režiséra Martina Friče Kristián (1939) a Těžký život dobrodruha (1941).

Je pochován spolu s manželkou, Jarmilou Švabíkovou, v rodinném hrobě spisovatele Františka Kožíka na Vinohradském hřbitově v Praze.

Citát[editovat | editovat zdroj]

„	Nezapomenutelný večer. Obecenstvo slavnostní, vzrušené, a přece nešlo o premiéru...Právě šlo o víc, o úplné zavření divadel. My všichni, kteří divadlo milujeme, museli jsme tu být...Když Gruss dozpíval kuplet a opona spadla naposled, jako by někdo nešetrně zmáčkl mé srdce, které prudce zabušilo. Stalo se tak asi všem lidem v hledišti. Až po dvou či třech vteřinách sesypal se rachot potlesku, jako když kameny ze stráně hází...	“
— Jaroslav Průcha ^[4]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

1958 státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
1960 ocenění Zasloužilý člen ND
1963 titul zasloužilý umělec

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

1929 V+W: Líčení se odročuje, gangster Nelson, Osvobozené divadlo, režie V+W
1929 V+W: Fata Morgana, Kat, Osvobozené divadlo, režie V+W
1930 V+W: Ostrov Dynamit, kapitán Šalamoun Cook, Osvobozené divadlo, režie V+W
1933 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Lysander, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar
1936 Merton Hodge: Vítr a déšť, John Williams, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
1937 Alois Jirásek: Lucerna, Pan Franc, Národní divadlo, režie Vojta Novák
1941 C.Goldoni, M.Hlávka: Benátská maškaráda, sluha Harlekýn, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
1944 William Shakespeare: Cokoli chcete, Feste, soubor Národního divadla v Divadle na Vinohradech, režie Karel Dostal (konáno 31. srpna 1944 – jednalo se o poslední představení činohry Národního divadla před oznámeným uzavřením českých divadel ke dni 1. září 1944) ^[5]
1946 František Langer: Obrácení Ferdyše Pištory, Faltys, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
1950 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Krejčí, Tylovo divadlo, režie František Salzer
1957 Karel Čapek: Bílá nemoc, První asistent, Národní divadlo, režie František Salzer
1964 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hladolet, Národní divadlo, režie Václav Špidla
1971 William Shakespeare: Jindřich V., Hrabě Westmoreland, Berkdeber, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček

Herecká filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Film

Televize

1966 Poprask na laguně
1968 Rekviem za kouzelnou flétnu
1969 Učedník kouzelníka Čáryfuka
1970 Alexandr Dumas starší (seriál)

Režijní filmografie[editovat | editovat zdroj]

1948 Hostinec "U kamenného stolu"

Humoristické knihy[editovat | editovat zdroj]

S poctivostí nejdál dojdeš (1944)
Nevěřte na duchy (1945)
Jedna paní povídala (1945)
Můj přítel Július (1948)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 125
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 268
↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 128
↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 377

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 26, 39, 81, ISBN 80-7023-118-1
Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 70, 102–3, 113, 118, 128, 138, 152, 160, 197, 199, 257, 301
František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 201, 269
František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 55
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 128, 377
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 828–829.
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 29, 30, 261.
Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 326–328.
Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 108, 110, 220
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 219, 224, 268, 412, 416, 476, 504, 658
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 125
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 316
Antonín Král: Národní divadlo 1958 – 1961 , Národní divadlo, Praha, 1961, str. 34–5, 125
Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 462–465.
Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 247 s.
Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 123, 207, 254
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 386.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Gruss na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Gruss
Josef Gruss v souborném katalogu Akademie věd ČR
Josef Gruss v databázi Archivu Národního divadla
Josef Gruss v Česko-Slovenské filmové databázi
Josef Gruss ve Filmové databázi
Josef Gruss na Kinoboxu
Josef Gruss v Internet Movie Database (anglicky)
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje
Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Gruss, Josef (*1880) otec Josefa Grusse ml. (pozdějšího herce)

[matrikaN-1] Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském

[2] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 125

[3] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 268

[4] František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 128

[5] František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 377

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]