Josef Dobiáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Josef Dobiáš (26. září 1888, Pelhřimov – 20. ledna 1970, Praha) byl český historik a klasický filolog.

[editovat] Život

Po maturitě na pelhřimovském gymnáziu odešel studovat historii a klasickou filologii do Prahy (1908-1911). V letech 1911-1924 působil jako profesor na pražských gymnáziích a 1920-1924 jako profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, od roku 1952 akademik Československé akademie věd.

Dobiáš byl předním evropským znalcem antické numizmatiky a antické kultury vůbec. Věnoval se zejména studiu císařského období antického Říma. Speciálně se zaměřil na dějiny římské provincie Sýrie a na zkoumání vztahů mezi římským impériem a dnešním československým územím (Dějiny československého území před vystoupením Slovanů, 1964). Byl autorem učebnice Všeobecný dějepis pro vyšší třídy středních škol (1932) a syntetické práce Dějepisectví starověké (1948). Do oblasti českých regionálních dějin přispěl nedokončenou monografií Dějiny královského města Pelhřimova a okolí I-V (1927-1971).